18.6.2016
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Ekonomie polopatě (IX.): Centrální banko, otřes se!

Sdílejte článek:

ONDREJ TURIS 18|06|2016

Flashback: Státní aparát našeho nově vzniklého státu se rozbujel jako houby po dešti. Netrvalo dlouho a už přicházejí první finanční souchotiny státu. Aby si demokratický panovník Hugo zůstal v dobré náladě svých voličů a sponzorů, musí znovu naplnit státní kasu. Má to však jeden háček. Zvyšování daní už nepomáhá, je to jako dojit vyschlou krávu, která je navíc podrážděná. Vláda se proto snaží chybějící peníze půjčit od soukromníků, ale neúspěšně. Vždyť kdo by už půjčil peníze státu, který nedokáže své občany účinně podojit? Hugo má však v rukávu ještě jeden trumf, který jej z tohoto začarovaného kruhu může vysvobodit.

[ad#clanek-respo]

Vzpomínáte si na bankéře Jana? Kdysi dávno založil první banku na ostrově. Tato banka mezitím významně narostla. Jejím šéfem je nyní Janův pra-potomek, který byl právě poctěn návštěvou Hugova ministra financí. Na tuto tajnou schůzi byli přizváni i další představitelé významných komerčních bank a společně s financmistrem ukuli následující deal.

Od teď už nebudou po ostrově kolovat různé druhy bankovek konkurujících si bank, ale pouze jedna národní měna – Ulita. Pro účely vydávání těchto bankovek vznikne jedna národní tzv. centrální banka. Na oplátku, stávající komerční banky dostanou od vlády nová privilegia a výsady, jako např. nepsaný příslib záchrany v případě, že se některá z bank dostane do problémů, možnost čerpání výhodných úvěrů z centrální banky a zatarasení cesty potenciální konkurenci.

Jak tato rošáda pomůže naplnit státní kasu? Jednoduše. Centrální banka vytiskne nové (nekryté) peníze a bude je “půjčovat” státu. A to, že peníze už nebudou plně kryty ulitami se lidem neřekne, aby neprotestovali. Tak se i stalo. Páska na centrální bance byla slavnostně přestřižená a nové kolo utrácení se může začít. Párty pokračuje. Pípu opravili.

Ostrované si na novou podobu bankovek postupně zvykli. No až nástup dalších generací účinně vymazal povědomí společnosti o tom, že peníze původně přišly zdola a ne shora, přes dekret panovníka. Lidé si zvykli i na to, že ceny zboží a služeb na ostrově neklesají jako kdysi, ale naopak mírně rostou. I přes zvyšující se produktivitu.

Prostí lidé, kteří se narodili do světa “národních”, ničím nekrytých peněz, obviňují ze zdražování židy, odbory, šamany, špatné počasí a neúrodu. Souvislost mezi tištěním nových peněz a zdražováním vidí jen málokdo. I když, staré matky s nostalgií vzpomínají na dobu, kdy ceny výrobků a služeb na ostrově rok co rok klesaly. No ale teď je situace opačná a zdražování se stalo novou normou, na kterou si lidé postupně zvykli a dokud spolu s cenami rostou i platy, tak obyvatelé příliš nelamentují.

Nerostou však jen ceny. Díky umělému nafukování peněžní zásoby, rostou vládní výdaje na programy od výmyslu světa, jako např .: dotované návnady pro rybáře, příspěvky na výstavbu chatrče, nebo státem garantovaný minimální příjem. Zde to však nestačí. Vládnoucí třída si potřebuje pojistit vítězství v blížících se volbách a svůj nový “stoleček, prostři se” v podobě centrální banky se chystá využít zcela novým způsobem. Politická třída, vládou dotováni akademici a bankovní lobby, se rozhodli, že je třeba stimulovat hospodářský růst. Peněžní heroin v podobě nově vytištěných bankovek si k lidem najde novou cestu. Nově vytvořené peníze z centrální banky tentokrát nepotečou jen do státní kasy, ale skrze bankovní sektor i obyčejným lidem a firmám v podobě levných půjček. No nezní to dobře? Více se dozvíme v příští epizodě.

  • Ponaučení

Kdyby stát najednou znárodnil celé automobilové odvětví a soukromníkům by zakázal v tomto odvětví podnikat, mezi lidmi by se zvedla vlna odporu. Oprávněně. Pak tu máme jiné odvětví, které je kompletně znárodněno a regulováno státem. A tady už kritické hlasy lidí utichají. Ne, nejde jen o obranu, či soudnictví. Jedná se o odvětví “výroby peněz”.

Společnost vnímá peníze jako něco, co odjakživa “provozoval” stát a nesmíme ani pomyslet, že by to mohlo být jinak. Přitom opak je pravdou. Podobně jako automobily, i peníze přišly zdola, jako odpověď neviditelné ruky trhu na potřeby lidí. Auta vymysleli lidé, aby se rychleji dostali z bodu A do bodu B. Peníze vymysleli lidé, aby překonali komplikace barterové ekonomiky (placení v “naturáliích”, resp. výměna statku za statek). Např. aby zedník Jan nemusel švadlence Zdence předělávat kuchyni, jen proto, že potřebuje pár ponožek. První peníze vznikly spontánně, jako výsledek dobrovolné spolupráce množství lidí. Ne díky státu, ale navzdory němu.

  • Jak a kde se rodí “nové” peníze

Pojďme se nyní podívat na to, jakým mechanismem vznikají současné “peníze” a přes jaké kanály se dostávají do ekonomiky. Většina lidí tomuto systému nerozumí a následující informace je mohou šokovat. No nejedná se o žádný hoax. Ve skutečnosti, princip tvorby nových peněz netají ani vláda, ani banky. Všechny informace jsou veřejně dostupné a ověřitelné. Problémem je, že pro lidi je to příliš abstraktní téma, okřídlené technickými výrazy, kterým nikdo nerozumí. Zkusme tyto skutečnosti demaskovat a dát je do souvislosti.

Takže kde se dnes rodí nové peníze? Zajímavé je, že většina nových peněz v systému vzniká (a zaniká) v komerčních bankách. Centrální banka je přímo zodpovědná pouze za malou část z celkového objemu peněz v systému. Ale pojďme pěkně po pořádku.

  • Centrální banka s kouzelným prstenem

Tato “banka bank” má možnost vytvářet nové peníze z ničeho. Jinak řečeno, centrální banka (dále jen CB) má státní licenci na padělání peněz.

Peníze, které CB takto “vygeneruje”, mohou mít podobu klasických papírových bankovek, ale většinou se jedná o elektronické peníze ve formě bezhotovostních transakcí. Pokud má vedení CB pocit, že je třeba oslabit kurz jejich měny (což je dost častý případ), CB “naklonujeme” nové peníze (vytvoří je z ničeho) a použije je na nákup cizích měn, akcií, dluhopisů, půjčuje je vládě, nebo komerčním bankám. Takto dochází k “rozředění” peněžní zásoby. Kupní síla rozředěné měny klesá nejen vůči zahraničním měnám, ale i vůči zbožím a službám. Novým penězům, které takto vstupují do ekonomiky se také říká “base money”. Zde však cesta nových peněz nekončí, ale teprve začíná.

  • Komerční banky s frakční rezervami

Takže už víme, že s patřičnými oprávněními vytvořit nové peníze není žádná alchymie. Pokračujeme. Jak jsme vzpomínali, nové peníze z tiskáren a serverů centrálních bank putují ve formě půjček k jejich novým majitelům – komerčním bankám, vládám a něco se ujde i korporacím. Jelikož jmenované entity mají své dodavatele a zaměstnance, v konečném důsledku, většina takto vytvořených peněz se překutálí až na účty komerčních bank jednotlivců.

A právě zde dochází k dalšímu zázraku. Nastupuje kouzlo bankovnictví s frakční rezervami.
Dnešní regulační rámec nastaven státem a CB umožňuje komerčním bankám držet jen částečné rezervy oproti jejich vkladům. Co to ​​znamená?

Na pochopení nám poslouží ilustrace. Anička si na letní brigádě vydělala 100 eurovou bankovku, kterou zanese do banky jako vklad. Pro zjednodušení předpokládejme, že tato banka je zcela nová, zatím bez vkladů. Banka stovku “uloží do trezoru” a na Anna jde účet připíše +100 EUR . Zatím se nic zvláštního neděje. No teď do téže banky přijde Tomáš a ten by potřeboval půjčit nějaké peníze na koupi televizoru. Kolik EUR bude moci banka Tomášovi půjčit? Pokud by tato banka fungovala na 1% -ních povinných rezervách, Tomáš může vyfasovat až 99 eurovou půjčku.

Nyní se na chvíli zastavme a všimněme si, že Anička má stále na svém účtu 100 EUR. Anička počítá s tím, že si svých 100 EUR může z banky kdykoliv vybrat. Kde se tedy těch 99 EUR pro Tomáše vzalo? Ano hádáte správně, banka je vytvořila z ničeho. Pod dohledem CB.

Ale pokračujeme dál, toto bylo jen zahřívací kolo. Tomáš dostal půjčku 99 EUR a tyto peníze obratem poslal prodejci elektroniky. Prodejci elektroniky na účtu přibylo 99 EUR a pokud jste dávali pozor, už víte, co může banka s těmito penězi udělat. Ano, vytvořit další půjčky v hodnotě 98,01 EUR (99 EUR minus 1% rezervy). Tato půjčka znovu skončí na účtech bank u někoho jiného a celý kolotoč se točí dál. V konečném důsledku, ze 100 EUR rezerv dokáže frakční bankovnictví (s 1% rezervami) teoreticky vygenerovat až 9900 nových EUR.

Výši povinných rezerv stanovuje centrální banka. V eurozóně je to aktuálně 1%, v USA je to odstupňované od 0% do 10%. Pokud banka na konci dne zjistí, že poskytla více úvěrů než měla, musí si chybějící povinné rezervy doplnit prodejem svých aktiv, nebo si je půjčit od centrální banky, případně od jiné komerční banky, která má naopak přebytek rezerv (mezibankovní trh).

Ve skutečnosti, celý proces je velmi dynamický, na kterém se podílí množství komerčních bank, miliony vkladatelů, dlužníků a hlavně gigantické sumy peněz. Pozorný čtenář si všiml, že tento systém není z odolný vůči hromadnému výběru peněz z bank (příklad Řecko 2015). Zůstatky na účtech, které vidíme na našem internet bankingu, jsou tak z části jen fatamorgánou. V dnešní eurozóně, přibližně jen 17% ze všech EUR má podobu fyzických bankovek a mincí. Peníze v systému nejen vznikají, ale i zanikají (např. při splacení úvěru, nebo při výběru vkladu, čili rezerv). Efekt těchto systémů je však z dlouhodobého hlediska inflační, jelikož celý systém je permanentně “zásobován” novými penězi (base money) od CB. Tyto peníze jsou následně multiplikovány komerčními bankami způsobem, který jsme právě popsali.

Množství peněz v systému má tak tendenci se zvyšovat. Kupní síla peněz klesá. Ceny zboží a služeb jsou tak vyšší, než by byly při absenci “množení” peněz. 

  • Oficiální cíle centrální banky

Obecně, hlavní cíl CB, včetně té evropské je péče o stabilitu měny a finančního systému. Americká CB si klade jeden cíl navíc, kterým je snaha o dosažení maximální zaměstnanosti.

  • Úroková sazba a CB

Jak jsme již v epizodě o úrocích a úvěrech zmínili, v tržní ekonomice s “tvrdými” penězi (není jejich možné jen tak tisknout), se úrokové sazby odvíjejí od množství úspor v ekonomice. Více úspor = nižší úrokové sazby a naopak. V dnešním světě centrálních bank se však nominální úrokové sazby stanovují centrálně, nezávisle na množství reálných úspor v ekonomice. Pokud jsou úrokové sazby stanoveny příliš dlouho, příliš nízko pod tržní úroveň, dochází k zmatení ekonomických hráčů ke špatným investicím. Vznikají hospodářské cykly (bubliny).

Jakým způsobem centrální banka manipuluje úrokovými sazbami? Tak, jak si běžní lidé vedou své účty v komerční bance, tak komerční banky si své účty, na kterých mají rezervy, vedou v CB. A jedna z klíčových úrokových sazeb, kterou CB pravidelně stanoví, je sazba kterou CB tyto rezervy úročí. CB také stanoví další klíčovou úrokovou sazbu, kterou aplikuje když půjčuje peníze komerčním bankám. To, za jaký úrok si komerční banky půjčují peníze mezi sebou, výrazně závisí od těchto dvou centrálně stanovených úrokových sazeb. Např. v eurozóně známe tzv. Euribor, což je referenční úroková sazba na mezibankovním trhu (jakýsi průměr), za kterou si velké komerční banky půjčují peníze mezi sebou. Od této sazby se odvíjí výše úrokových sazeb pro běžné klienty komerčních bank (hypotéky, atd). CB má i jiné nástroje, kterými nepřímo ovlivňuje výši úrokových sazeb na trhu s běžnými úvěry. Jde např. o změnu požadavku na výšku povinných rezerv komerčních bank, nebo o zpřísňování resp. uvolňování pravidel poskytování úvěrů.

  • Pro koho je CB výhodná a pro koho není

Státy obvykle hospodaří na dluh, který splácejí dalšími dluhy. Je to umožněno zejména tím, že vláda a CB motivuje komerční banky nakupovat vládní dluh. V případě USA, FED přímo vykupuje státní dluhopisy od komerčních bank. V případě eurozóny, ECB výměnou za půjčení nově vytvořených peněz komerčním bankám, vyžaduje poskytnutí garancí v podobě státních dluhopisů. Komerční banky jsou tak motivovány nakupovat státní dluhopisy. K tomuto je třeba ještě přičíst např. důchodové společnosti, které ze zákona musí mít část spravovaných aktiv ve státních dluhopisech.

V obou přístupech je dosažen jeden výsledek: neustále rolování vládního dluhu před sebou. Kupec dluhopisů se vždy najde, pokud ne, tak pomůže CB.

Současný model centrálního bankovnictví je tedy výhodný pro ty, kteří se nacházejí u zdroje nových peněz nejblíže: banky, vláda a vládní kontraktoři. Tyto instituce mají šanci utratit nově-vytvořené peníze ještě před tím, než dojde k plnému rozředění peněžní zásoby a následné cenové inflaci.

Kdo na tomto schématu naopak nejvíce tratí? Jsou to lidé, jimž se nově-vytvořené peníze dostanou do rukou jako posledním a jsou tak nejvíce vystaveni břemenu inflace. Čili produktivní sektor, zaměstnanci a důchodci držící hotovost pod matrací.

Banky na čele s CB politikou zajišťují diskrétní transfer bohatství od lidí, kteří vytvářejí reálné hodnoty a politici na oplátku bankám garantují štědrá privilegia včetně legalizace jejich “byznys modelu” s frakčními rezervami.

  • Peníze jsou kryté, ale …

Aby švindl na kterém se podílejí centrální banky řádně fungoval, musí být splněna základní podmínka: Vydavatel peněz musí být zbaven povinnosti na vyžádání zaměnit své bankovky za zlato, či jiné reálné statky za předem stanovený směnný kurz. Zkrátka, peníze nemohou být kryty, protože jinak by se nedaly libovolně rozmnožovat. Většinou to fungovalo tak, že stát na oko garantoval zaměnitelnost peněz za zlato, ale ve skutečnosti tisknul mnohem více peněz než měl zlata v trezorech určeného na krytí a stát se spoléhal na to, že k panickým běhům na banku nedojde. A pokud k panice došlo, stát prostě musel “pozastavit” zaměnitelnost bankovek za zlato a stanovit nový výměnný poměr (příklad USA 1933), nebo zaměnitelnost rovnou zrušit (příklad USA 1971).

Ale to je minulost. V současnosti se centrální banky ani neunavují předstírat garanci zaměnitelnosti svých bankovek za reálné statky a rovnou přiznávají, že nové peníze emitují podle “potřeby”. Případně se argumentuje tím, že současné “fiat” peníze jsou kryté schopností státu vynucovat placení daní.

[ad#clanek-respo]

  • Evoluce centrálních bank

První centrální banka vznikla v roce 1657 ve Švédsku udělením speciálních pravomocí bance Stockholms Banco . Tato banka dostala privilegium vydávat bankovky kryté mědí a stříbrem. Banka výměnou za získané privilegium musela odvádět polovinu zisku z podnikání (většinou úvěrování) králi. No už o pár let později banka nebyla schopna zaměnit bankovky vkladatele za drahé kovy , které měla mít banka uložené ve svých trezorech pro tento účel. Zakladatel této banky Johan Palmstruch byl později odsouzen k smrti, ale vláda později trest snížila na doživotí.

Privilegium této banky bylo později přesunuto na banku Riksens Ständers Bank, která byla ovládána přímo parlamentem a později se z ní stala Sveriges Riksbank, která dodnes funguje jako centrální banka Švédska (ano, to je ta instituce, jejíž představitelé udělují Nobelovku za ekonomii).

 

ZDROJ: Ondrej Turis

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (7 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky