8.5.2024
Kategorie: Exklusivně pro PP, Ze světa

Nukleární, Achillova pata USA

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Ruské ministerstvo obrany včera oznámilo, že v nejbližších dnech zahájí cvičení s taktickými jadernými zbraněmi. Máme to prý považovat za ruskou odpověď na “provokativní prohlášení a hrozby některých západních představitelů týkající se Ruské federace.” Krom jasného vzkazu, že tady už končí veškerá legrace, obsahuje tento signál z Moskvy ještě jeden, docela bolestivý osten do citlivého místa hlavního protivníka – USA.

Jaderné síly Spojených států totiž právě řeší jeden zapeklitý a před veřejnosti tutlaný problém. Jejich odborníci si totiž přestávají být jistí, nakolik spolehlivé jsou jejich stávající jaderné hlavice. Jde o to, že základem každé takové hlavice je štěpná, plutoniová nálož. Kolem ní se nacházejí další složky – trhavina, sloučeniny izotopu vodíků (tritia), odražeč neutronů a další záležitosti. Štěpná nálož má dodat potřebný impulz, aby došlo k syntéze vodíkových jader na hélium. Tedy k ničivé, termonukleární reakci. No a jak se nedávno zjistilo, plutonium rychle stárne.

Plutoniovou, štěpnou „rozbušku” si můžeme představit jako dutou kouli z těžkého, šedivého kovu, o trochu menší než jsou ty, se kterými hrajeme bowling. Během studené války je sériově vyráběli v továrně Rocky Flats poblíž Denveru v Coloradu. Sekali to tam, jak Baťa cvičky. Ovšem s ukončením studené války byla jejich výroba uznána za zbytečnou a zastavena. Stejně jako produkce základního materiálu, štěpného plutonia pro jaderné zbraně. Ta byla v USA ukončena v roce 1992.

Všechny plutoniové součásti jaderných zbraní USA jsou tedy starší 30 let. Mnohé ještě výrazně starší. A radioaktivní materiál není úplně stabilní, samovolně se rozpadá. Ostatně proto je taky radioaktivní. Rozpad jeho atomů způsobuje emisi onoho záření, kvůli kterému se nazývá radioaktivním. Pojďme teď konkrétně k plutoniu. Produktem rozpadu jeho atomů jsou helium, americium, uran a neptuniem. Ty produkty poškozují krystalovou strukturu plutonia a vytvářejí v ní dutiny a defekty. Za 50 let se tak údajně v kilogramu plutonia nahromadí asi 0,2 litru helia. No a tak teď stojí vědci před otázkou, zda takto degradovaná, třicetiletá nálož ještě spolehlivě bouchne.

Dříve se to řešilo jednoduše. Vybral se jeden průměrný kousek z příslušné série a prostě se v nějaké hluboké díře v poušti odpálil. Čímž se ověřila spolehlivost celé várky. Jenže teď to nejde. V roce 1992 totiž prezident George H. W. Bush vyhlásil moratorium na jaderné testy. Proto vědcům zůstal jen počítačový model a teoretická fyzika. Podle studie Národního úřadu pro jadernou bezpečnost by měla být životnost takové plutoniové koule nejméně 150 let. Ale to je, přece jen, výsledek pouhých počítačových experimentů a za skutečnou spolehlivost náloží by nikdo z nich ruku do ohně nedal.

Spojené státy se tenhle palčivý problém rozhodly vyřešit radikálně. Vyrobí hlavice nové. Jenže… Produkce plutonia byla ukončena. A obnovit ji, to by bylo v dnešní době téměř nemožné. Nové jaderné reaktory, nové závody, pracující s vysoce radioaktivním materiálem, bezpečnost, ekologie, předpisy… a taky příslušní odborníci, kteří již zpravidla odešli. Někteří do důchodu, jiní na věčnost. Jedinou schůdnou cestou se tak jeví přepracování starých hlavic na nové. Rozebrání, přečištění plutonia a odlití nových náloží. Národní úřad pro jadernou bezpečnost  tak plánuje vyrobit 30 nových náloží ročně v Národní laboratoři Los Alamos v Novém Mexiku. Tam, kde se  první jaderná bomba zrodila.  Dalších 80 kousků ročně by pak měl produkovat nový závod v Jižní Karolíně, v oblasti Savannah River.

Nicméně, jde stále jen o hudbu budoucnosti. Původní Los Alamos bylo v letech 2013-16 uzavřeno, kvůli obavám o bezpečnost. Bude tedy nezbytné mnoho investovat a nějakou dobu pracovat na jeho znovuzprovoznění. A ta zmíněná, nová továrna v Savannah, je také teprve ve stavu zrodu a odhaduje se, že dokončena má být někdy mezi lety 2032 a 2035. Naproti tomu Rusko a Čína podobné problémy nemají. Výroba plutonia a plutoniových náloží tam běží nepřetržitě, jako na drátkách, a jejich hlavice jsou průběžně obměňovány a modernizovány.

Samozřejmě, že by bylo úplně nejlepší, kdyby se tyhle věci nikdy nepoužily. Kdyby jen výhružně ležely ve skladech, jako doposud. Jenže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. A tak dlouho se Rus provokuje, až to spustí. Včerejší Lavrovovo vyhlášení, že jakýkoli let stíhačky F 16 (potenciálního nosiče jaderných zbraní) na ukrajinském bojišti bude Rusko vnímat jako ohrožení a vyhrazuje si právo odpovídající odpovědi, stejně jako že „…odpovědí na ukrajinské údery britskými zbraněmi na ruské území se mohou stát jakékoli britské vojenské objekty a zařízení na území Ukrajiny i mimo ni,” budí dojem posledního varování.

Bylo by proto dobře, kdyby se nad tím, slábnoucí, zámořský obr, stejně jako jeho britský popichovatel a války podněcovatel, hluboce zamysleli.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (30 votes, average: 4,90 out of 5)
Loading...
29 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)