8.6.2018
Redakce
0
Kategorie: Historie

Ekonomický pohled na vymírání společnosti

Sdílejte článek:

STANISLAW MICHALKIEWICZ

Starší lidé si jistě pamatují rčení, které bylo velmi populární za první komuny[1]: „Socialismu se nelekej; hodně vzdychej, málo dělej!“ To doplňovalo snad ještě populárnější úsloví: „Ať se stojí nebo leží, dva tisíce nám náležejí!“

[ad#textova1]

I když strana neúnavně burcovala lid k zvýšení produktivity a Edward Gierek[2] během slavných „hospodářských návštěv“ na dané téma hovořil dokonce i s krávami, výsledky všech těchto výzev a nabádání byly mizerné. Proč tomu tak je, ukázal americký ekonom Gary Stanley Becker, který dostal v roce 1992 Nobelovu cenu za ekonomii, a to mj. za postřeh, že lidé se chovají, jako kdyby kalkulovali, byť to třebas to nedělají. Svá pozorování shrnul v knize s názvem The Economic Approach to Human Behavior („Ekonomický pohled na lidské jednání“). Vyplývá z nich, že lidé mají sklon postupovat cestou nejmenšího odporu, jinými slovy: snaží se dosáhnout co největších zisků co možná nejmenšími náklady. Beckerova teorie poměrně dobře vysvětluje řadu jevů, včetně demografické krize v zemích s rozsáhlým „sociálem“ [tj. sociálním systémem ‒ pozn. překl.].

Jak je známo, základní buňkou společnosti je rodina, která plní různé důležité funkce, mezi jinými ekonomickou. V rodině se z pokolení na pokolení shromažďuje majetek a rodí se děti, které jsou v normálních podmínkách chápány jako investice. Osud starých lidí totiž závisel za prvé na tom, jestli měli děti, za druhé na tom, jestli tyto děti získaly nějaké společensky prospěšné dovednosti, a za třetí, jestli byly vychovány v duchu zodpovědnosti nebo nikoliv. Lidé se tudíž snažili mít děti, přikládali velkou váhu jejich vzdělání, ať už na úrovni řemesla nebo vyššího vzdělání, a dbali o jejich dobrou výchovu v duchu zodpovědnosti, protože bylo v jejich vlastním nejlepším zájmu.

Zavedení nucených všeobecných sociálních pojištění tento svazek zpřetrhalo. Osud starých lidí už zdánlivě přestal záviset na tom, jestli měli děti, jak je vychovali a jaké vzdělání jim zajistili, ale od výše důchodu. Proto děti postupně přestaly být chápány jako investice a začaly být vnímány jako zátěž; náklady na jejich výchovu a vzdělání se střetávaly s výší povinně odváděného pojištění, na které závisela výše důchodu. Za takového stavu se začalo stále více lidí vyhýbat plození dětí, což se jim dařilo o to snadněji, že stát, který spravoval sociální pojištění, měl zájem, aby do systému plynulo co nejvíce peněz a nedocházelo k jejich „plýtvání“ na výchovu a vzdělání dětí. Proto vlády, vcházejíce vstříc zájmům „systému“ a přáním lidí, začaly schvalovat antikoncepci a legalizovat umělé potraty.

Ale po uplynutí dvou pokolení, tedy po padesáti letech, se ukázalo, že ve společnosti dramaticky vzrostl poměr starých lidí, s nimž si nikdo neví dost dobře rady. Navíc, jelikož náklady pojišťovny v souvislosti s péčí o takového starce v posledních šesti měsících jeho života jsou zhruba stejné jako náklady na péči stejného člověka za celou předchozí dobu jeho života, rostou tlaky, aby se toto nákladné období zkrátilo, a nejlepší by bylo, kdyby vůbec nenastalo. Krátce řečeno, ve státech, kde se sociální systémy blíží bankrotu, čili vlastně všude, sílí i propaganda eutanazie. Proto je eutanazie druhou stranou mince, jejíž první stranou jsou potraty. Zdá se, že nelze vyřešit demografickou krizi bez odstranění příčiny, která ji způsobila.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Stanisław Michalkiewicz, komentář na Radiu Maryja v rámci cyklu „Myśląc Ojczyzna“ ze dne 24. května 2018, přeložil MRČ

[1] „První komunou“ má autor na mysli období vlády komunistů v Polsku do roku 1989. – Pozn. překl.

[2] Edward Gierek byl první tajemník Polské sjednocené dělnické strany v letech 1970 až 1980. – Pozn. překl.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (13 votes, average: 4,54 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky