30.1.2024
Kategorie: Společnost

Důchodcům berou, sebe zajišťují

Sdílejte článek:

PETR HÁJEK

Ústavní soud „přikryl“ další vládní zvůli. Ta odebrala každého důchodce v této zemi jen pro tento rok o 12 000 korun, přestože platný zákon jí přikazoval tyto peníze nejzranitelnější části veřejnosti vyplatit. Vláda ale potřebovala vzbudit dojem, že se rozhodla šetřit. A kde jinde to předvést než na těch, kteří v absolutní většině nepatří mezi její voliče – a současně nejsou z těch, kdo by ji mohli v jejích zločinech ohrozit (například stávkou).

Slovo zločin je tady vskutku na místě. Těch 12 000 korun – rozložených do celého roku – je pro podstatnou část okradených zcela zásadní částka. Jsou za ní léky (už fakt doplácení za řadu léků je sám o sobě pro důchodce, kteří si celý život platili zdravotní „pojištění“, z principu nemravný). Jsou za ní základní potraviny, náklady na bydlení, na vládou svévolně astronomicky zdražené energie a tak dále.

Na obhajobu svého zločinu vypustili zločinci mnoho dezinformací, které po nich jejich korporátní média do úmoru opakují. Třeba, že v dalších mnoha letech – v případě, že by ke krádeži nedošlo – by se vyplácená částka za kompenzace (vládou způsobené) inflace vyšplhala celkově až na nějakých 400 miliard. Je to sice nesmysl (nikdo neví, jak se bude pod jinou vládou hospodářství chovat), ale budiž.

Není totiž jen „shoda okolností“, že tato částka se téměř přesně rovná sumě, kterou fialová pětidemolice vyplatí americkým zbrojovkám za stíhačky F-35 schopné nést jaderné bomby.

Důchodcům berou, sebe zajišťují

Tak to vezměme z druhé strany a demagogickou argumentaci obraťme: Celková částka, kterou vláda starším generacím (vesele znějící cizorodé slovo senioři si nenechme vnutit) sprostě ukradla, činí 400 miliard. Vládou znehodnocené peníze, za něž lze koupit každý rok méně a méně, znamenají pro postižené miliony spoluobčanů radikální snížení životní úrovně.

Nikoli o oněch 17%, které prý Fialovy ministry (jediné „odborníky“ v celé zemi) natolik překvapily, že prý museli „bleskově jednat“ a vyplodit retroaktivní zákon, jenž zpětně důchodcům vezme, s čím již ve svých napjatých rozpočtech počítali. Ve skutečnosti byla totiž “nasčítaná” inflace přes 30%.

Z roku na rok se jim tak snížily důchody o třetinu. A tento stav se bude v dalších letech „záporně“ násobit, až z vyrabovaných 20 miliard bude oněch 400.

Ono to ve skutečnosti bude daleko víc. Nelze odhadnout, co se ještě fialoví loupežníci za půldruha roku do příštích voleb rozhodnou vyrabovat. Na co uvalí další a další daně, aby měli na platby kyjevským náckům do černé díry výstavní korupce. A hlavně na dary svým americkým a bruselským protektorům, kteří jim za to garantují výnosné trafiky pro případ, že by museli s likvidací zbytků českého státu a jeho mlčenlivých „vězňů“ nečekaně skončit. Typicky zvyšování daní z nemovitosti (bytu, domku, pozemku) – tedy opakované zdanění majetku nakoupeného z již jednou zdaněných peněz – je prostě nehoráznost.

Vyšetřováni skončilo, zapomeňte!

Před týdnem jsem na tomto místě konstatoval, že valící se události jsou tu proto, aby jedna zakryla druhou. Rozhořčení (značné části) veřejnosti nad výrokem ústavního soudu, jenž tuto protiústavní zlodějnu „legalizoval”, rovněž nejspíš nepotrvá dlouho. Jde jen o to, abychom se ničím nezabývali příliš dlouho a příliš do hloubky.

Nyní jsou již zase na řadě čachry s volebním systémem v podobě korespondenčního hlasování – opět zjevně protiústavního. Nikdo nepochybuje, že jde jen o způsob, jak zmanipulovat příští volby a učinit z nich nástroj na „věčnou recyklaci“ bruselských kolaborantů. A tak opět vidíme bezmocnou takzvanou parlamentní opozici, která pro forma předvádí nesouhlas se „stodevítkovou mašinou na zločiny“ takzvanými obstrukcemi – tedy nekonečnými projevy (ten jedenáctihodinový Okamurův byl ovšem v každém případě úctyhodný, ale to).

Předtím korporátní média vláčela veřejnost bahnem „vyšetřování“ masové popravy na pražské vysoké škole. Tryzna stíhala tryznu, na podstatné otázky jsme se však odpovědí nedočkali – a jen tak nedočkáme. S jistotou můžeme pouze říci, že všechno bylo jinak, než se nám snaží vnutit státní moc a zkorumpovaná část policie (respektive její rakušanovské vedení) spolu s bradáčovskými prokurátory asistujícími neumětelskému zakrývání stop zvané “vyšetřování”.

A již je tady „agenda“ davoských mafiánů – včetně jejich ke všemu ochotných „pucfleků z gubernií“ (Lipavský a spol): Slavnostně oznamují nepodvoleným, že cenzura nabere ještě tvrdší podoby, což je prý způsob, jak chránit svobodu slova. Že prostě „vyhladoví“ každé svobodné médium, které na jejich svinstva ukáže. Že nesouhlas s pobytem v koncentráku EU zvaném výsměšně liberální demokracie budou trestat jako dosud nikdy. Že klimatická lež (a na ni navázané další rabování a chudnutí) nabere na obrátkách. Že válka s Ruskem je mír (údajně hlavní důvod založení koncentráku), a proto ji mílovými kroky radostně přibližují.

Kdeže je v tom rachotu taková prkotina jako tisíc korun, které měsíc, co měsíc vytáhnou z peněženek bezmocným mlčenlivým důchodcům?

Nic nového

A přece právě o ně jde teď ze všeho nejvíc. Nikoli „jen“ kvůli do nebe volající nespravedlnosti na pečlivě vybrané skupině „bezmocných“. Při této vpravdě pirátské loupeži nám totiž režim nejnázorněji předvedli celý “svobodný a demokratický” systém: Zločin se stane zákonem.

Není to samozřejmě poprvé, kdy těleso zvané ústavní soud – tedy nejvyšší soudní instituce, proti jejímuž „výroku“ již není odvolání (koncentráčnická metafyzika) – rozhoduje proti zájmům země a jejímu základnímu zákonu, který nominálně má chránit: ústavě. Když se tak stalo například v okamžiku, kdy prezident republiky bojoval svůj osamělý boj s bruselskou (berlínskou) smečkou, téměř nikoho to nevzrušovalo – a tak dnes žneme dračí setbu.

Václav Klaus tehdy (v roce 2009) jako jediný v unii odmítal připojit podpis pod tzv. Lisabonskou smlouvu, která brala naší zemi poslední zbytky samostatnosti. Premiér Topolánek a jeho „zhavlovatělá“ ODS tuto kapitulaci rovnající se Hitlerovu mnichovskému diktátu před tím „odmávla“ ve sněmovně. Klaus vzdoroval až do chvíle, než mu Rychetského ústavní soud nařídil „Lisabon“ podepsat, protože prý ztráta suverenity České republiky je zcela v souladu s ústavou (fakticky npsanou Václavem Havlem).

Od toho okamžiku se logicky odvíjí vše, co nyní vrcholí vládou uchvatitelů z pětidemolice – včetně krádeže 400 miliard korun z kapes důchodců balancujících na hraně žebroty.

Dvanáct fialových agentů

Ta situace se proto nutně zopakovala – jen v čele patnácti nikým nevolených, pouze senátem a prezidentem jmenovaných „soudců“ nestojí Pavel Rychetský, ale jeho „alter ego“ Josef Baxa. A jeho dvanáct podvolených dalo hned prvním „aktem“ najevo, že v „polisabonské“ tradici budou pokračovat.

Zdeněk Koudelka, jeden z mála nezkorumpovaných ústavních právníků k tomu řekl: „Ústavní soud mění své názory podle toho, jak se to hodí. Já to někdy vyjadřuji rčením, že ústavní soud postupuje podle věty: Komu chceme, pomůžeme, komu nechceme, nemůžeme. A tady se chtělo (vládním) koalicím pomoci.“

Jinak řečeno – žádnou nejvyšší soudní instanci v naší zemi nadále nemáme. Všechno (třem z dvanácti, kteří se alespoň v tomto případě na zjevném svinstvu odmítli podílet, budiž čest)  v této zemi patří nadále cizákům, které fialová smečka reprezentuje. A ta může od této chvíle už opravdu dělat cokoli, co si zamane. Soud jí jí právě veřejně vzkázal, že nejen posvětí její jakékoli protiústavní kroky, ale ještě je navíc bude “politologicky” obhajovat.

Moc mafie je tak uzavřena v kruhu (vláda – legislativa – soudní moc), z něhož napohled není úniku. Všechno se vzájemně doplňuje, překrývá – a mělká paměť, kterou veřejnost demonstruje dnes a denně při mlčenlivé toleranci zvěrstev vládní moci, tomu dává „legitimitu zvyku“.

Netýká se to ale neštěstí ještě všech. Nepodvolení si naopak stále jasněji uvědomují svou rostoucí sílu – a jejich počet (nejen v naší ukradené zemi) stále narůstá. Alespoň pro ně tedy platí dávno zapomenutý Klausův výrok, kterým komentoval výrok ústavního soudu, při jeho rozhodnutí o „změně“ – tedy „nepřátelském převzetí“ našeho státu berlínským Bruselem. Prezdent tehdy řekl:

„Tato změna – pro dnešek i pro budoucnost – legitimizuje snahy té části naší veřejnosti (…), která se s tímto výsledkem nechce smiřovat.“

Cokoli proti zdánlivě „konečnému“ výroku vrcholu soudcovské mafie učiníme, je prostě legitimní. Protože i právo na odpor proti zparchantělé moci je ostatně rovněž součástí naší ústavy – jen na to pochopitelně dvanáct agentů fialové mafie neodkazuje.

Je to na nás.

 

PETR HÁJEK

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (22 votes, average: 4,91 out of 5)
Loading...
21 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)