Senátorka Hamplová: Dezinformace jako takové neexistují

Jak žít v pravdě a rozpoznat lži

Není to tak jednoduché, jak se zdá. musíme žít s vědomím, že vše má svůj vývoj na základě poznání. Aby bylo možné poznání, musí ho podpořit práce, praxe. Jen tak se poznání rozvíjí. Je třeba směrovat svůj um, svůj talent k praktickému využití, k tomu, aby byl člověk společensky prospěšný a aby o jeho práci byl zájem. Nesmí tedy vést své úsilí k tomu, aby ho v průběhu života živili daňoví poplatníci a on jim pouze kázal bludy, které si nechá společností zaplatit. Takový člověk je celoživotním příživníkem, který se nemusí zúčastnit pracovních procesů, a tak se může postavit logice těchto procesů, protože se jimi nemusí řídit. Nezná posloupnost “nabalování sněhové koule”, kdy se začíná z mála, aby úspěšný podnikatelský záměr zvětšoval svůj objem a stal se společensky prospěšný. Takoví podnikatelé zaměstnají většinu lidí a platí potřebnou daň, z níž celá společnost žije.
Od dětství jsou nám vštípeny základy logického myšlení. Jsou tvořeny výchovou a úctou k poctivé práci. Když v ranném dětství začínáme chápat, že jídlo a čistota pochází od našich nejbližších. Postupně přichází poznání. To spočívá v prostředí, v němž vyrůstáme. Na vlastní oči vidíme to, že jídlo nevzniká jen tak samo od sebe, že je třeba spousty práce, abychom měli všichni na talíři naši stravu. Poprvé zryjeme svůj záhonek, poprvé vyplejeme, vyhnojíme, uhrabeme, uděláme řádky a zasejeme. Poprvé zalijeme a spatříme zelenající se lístky. Pak uplyne čas a když se záhonku v letních měsících věnujeme, dojde na sklizeň. Poprvé si pochutnáváme na “svých” ředkvičkách, salátu či jahodách. Poprvé přineseme svým nejbližším gladioly, co jsme sami vypěstovali. Se zvířátky je to trochu složitější. Ty vyžadují každodenní péči. V noci se běží ke kravičce, která právě slehla. A králíci mají také věčný hlad. Poprvé si přineseme vajíčka od vlastních slepic. V tomto prostředí vzniká pravda. Nic se nedá ošidit, na nic se nedá vymlouvat, i za capartem musí být vidět práce. Jeho úsilí, aby pomáhal a radoval se z úrody, narozených králíčků i kuřátek, je oceněno (pra)rodiči. Jen to všechno vypěstovat a uživit! Bez tohoto denního styku s realitou od útlého dětství netušíme, že vše cokoli užíváme, je tvořeno usilovnou, denní prací. Kdo nezná posloupnost, vývoj procesu vzniku, růstu, zrání a sklizně, je bohužel mimo realitu. Má sice pocit, že může vládnout, protože všechno ví, ale to je v životě (společnosti) kontraproduktivní. Má pocit, že může všechno ovlivnit, a tak zaujímá postoje směřující ke studiu takových oborů, které potřebují celoživotní dotace z práce daňových poplatníků, aniž by přinášely společenský prospěch.

Tím jsem se dostal k meritu věci. Lidé, kteří žijí mimo realitu svým působením škodí, protože si myslí, že jejich snový, ve skutečnosti neexistující ,svět musí vnutit všem těm, kteří znají ze své praxe a poznání posloupnost děje. Podléhají snílkovství, protože se domnívají, že vše co si ve své fantazii vysní, je pravda. Tu svou “pravdu” pak sveřepě brání. Pro jedince, kteří neprožili reálný svět plný denní práce vedoucí k zodpovědnosti a prospěchu, je vše, co společnost nabízí, hodno zásadních změn. Změn, o nichž nemohou z praktického hlediska nic vědět. A proto je vytrvale protlačují, vnucují. Vnucují injekce s experimentální, laboratorně neodzkoušenou látkou, protože jim stačí jen reklama, nikoliv poznání. Kdo měl mít v pseudopandemii hlavní slovo, byl prof. MUDr. Beran, světově proslulá kapacita v oboru virologie a vakcinace. Byl těmito “neználky” zesměšněn. Osobně jsem dal na jeho rady: sport, běh, dostatek vitamínů, spánku, rybí tuk, zinek selen a žádný stres. Pan profesor též řekl, že žádná vakcinace proti virům nepomůže na delší dobu, než šest měsíců. Zařídil jsem se přesně podle jeho doporučení. Výsledek? Neonemocněl jsem a zlepšil si tělesnou kondici.

Neználci též dopředu věděli, jak obřím vítězstvím neonacistických reků skončí vojna na Ukrajině. Kdyby člověk stokrát, tisíckrát oponoval, žili tak pevně ve svých snech, že každého, kdo jen řekl pozor, to nevyjde, zašlapali do země. Skončím konstatováním, že vrstva lidí, kteří nikdy nepoznali posloupnost děje, (nabalování sněhové koule), denní život v reálném světě, který nás hostí svými dary, o něž je nutno v krvi a potu usilovat, nikdy nedokáže žít v realitě. Jejich snílkovství dokáže smést celou postiženou společnost, zničit její prosperitu. ONI o tom snad ani neví. Ví jenom to, že si musí razantně navýšit plat, aby o to víc znepříjemnili život těm, kteří je platí ze svého.
Mějte se hezky.

ma pravdu pani,a velmi se klanim pred jeji odvahou jit proti fialovemu proudu hnusu,