10.3.2018
Kategorie: Společnost

Dost bolo Fica! Aneb pochod “Za slušné Slovensko” v Bratislavě: Jak jsem to viděl a zažil

Sdílejte článek:

IVAN LEHOTSKÝ

Bratislava, pátek 9. března, budou čtyři hodiny odpoledne. Je podmračené počasí, teplota kolem 5 stupňů. Normální páteční podvečer, město se připravuje na začátek víkendu. Ulice jsou plné lidí, ani v centru na první pohled nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo začít dít něco mimořádného.

[ad#textova1] 

15.58 Kráčím směrem do centra. Na přechodu pro chodce stojí vedle mě dvě dívky a anglicky si povídají o tom, kdy to začne. Na bundách mají placky s nápisem #AllForYan, které uvidím tento večer ještě mnohokrát.

16.00 Na Hurbanově náměstí stojí asi deset policejních aut. Nikde žádní těžkooděnci, atmosféra je nenucená a mírumilovná.

16.02 Na zemi leží papír. Zvednu ho. Je to leták s pozvánkou na mítink Postavme se za slušné Slovensko. Je tam čas a místo konání, dlouhý seznam míst, kde všude se na Slovensku konají mítinky, web organizátorů a dvě hesla: “Nepleťte si naši slušnost s nedostatkem odhodlání a vytrvalosti” a “Organizátoři shromáždění nejsou členy žádné politické strany”.

16.05 Od Michalské brány jde malá skupinka lidí. Někteří mají v rukou transparenty, dva nesou megafony. Je to “AntiSorošův pochod”. V čele jde předseda strany, která pochod organizuje, Viktor Béreš. Do megafonu vysvětluje, proč jsou zde: “Tento pochod je současně i vzpomínkový – i my jsme smutní z toho, co se stalo panu Kuciakovi a jeho snoubence. Na druhé straně, jiné dnešní pochody mohou být organizovány i financovány zahraničními sponzory. Nechceme, pokud dosáhneme změny v této společnosti, abychom skočili z louže do bláta. Nechceme zde desetitisíce agentů, což velmi dobře víme, že je hlavní agendou pana Sorose na celém světě. Nechceme současnou vládu, nechceme mafiánský spravovaný stát, ale nechceme aby zneužila tato situace, abychom se dostali do rukou liberálních stran, které na nic jiného nečekají, jen aby sem pustili imigranty.

16.07 Jakási důchodkyně na něj vykřikuje: “Kde máte toho Sorose?”, Béreš jí slušně odpovídá. Skupinka se pohne směrem k Obchodní ulici, kolem ní poskakuje asi tucet kameramanů a fotografů.

16.10 Muž s megafonem se obrací na kolemjdoucí: “Upozorňujeme: zavře se pět, možná deset lidí, ale co potom? Vše půjde po starém? My dnes vidíme, že Směr-SD už opravdu nemá morální právo nadále vládnout této zemi, ale současně vidíme jasné propojení mezi OĽaNO a SaS a finančními skupinami. Tak nač bude celý ten cirkus, načež postavíme celý národ na nohy, když v podstatě vše zůstane ve starých kolejích? Takže my říkáme: chceme změnu, ale zásadní změnu systému. Pánové Matovič či Sulík říkají obecné fráze, ale neslyšeli jsme je říci, že by chtěli změnit systém. “Skupinka pokračuje po obchodní ulici, ale já ji opouštím a kráčím směrem k náměstí SNP.

16.20 Náměstí SNP. Už z dálky vidím přivezené přenosné toalety a pódium. Kolem postává asi stovka lidí. Opět slyším angličtinu, vidím transparenty a známé placky. Jsou zde přenosové vozy RTVS, ČT a dvou soukromých televizí.

16.21 Minu teenagerky s plakátem “Špirko je frajer”. Přemýšlím, co by mi ty slečny věděli říct, kdybych se jich zeptal, kdo je Špirko.

16.30 Náměstí se zaplňuje. Těžko však říci, kdo je účastník a kdo pouze procházející, protože náměstí bývá i ve všední páteční podvečer plné lidí spěchajících z práce, nakupujících, nebo přicházejících za pátečním večerním uvolněním.

16.50 Kráčím po Kamenném náměstí, je tu mnoho lidí. Pomalu se hýbou směrem k Náměstí SNP. Holčička nese transparent s nápisem “Máte krev na rukou”. Podíval jsem se, ale neměl jsem.

16.55 Vypadá to, že Náměstí SNP je víceméně plné, už při Manderláku stojí lidé, i když ještě to není hustý dav, spíše proudy chodců. Pomalu se sunu spolu s živou řekou po pravé straně nahoře náměstím. Je tu stále hustší a pódium je ještě daleko.

16.57 Před Starou tržnicí se to zase uvolnilo, lidé se stále pouze scházejí. Je zde mnoho mladých dívek a mladičkých párů. Kdoví zda je sem přilákal smutný příběh jejich téměř vrstevníků Jana a Martiny, nebo večerní procházka po městě.

17.02 Při lékárně U Milosrdných bratří se dostávám do opravdu husté tlačenice. Mnoho lidí by chtělo procházet jedním či druhým směrem, ale dav je tu už neproniknutelný. Stojíme. Lidé se tisknou, někteří jsou nervózní.

17.06 Něco se děje na pódiu, lidé začínají cinkat klíči. Stojím v zácpě, nedá se pohnout. Začíná mluvit organizátor protestu Juraj Šeliga. Děkuje lidem, že přišli. Nevěřícně koukám, že davem se v protisměru pokouší prodírat starší paní s kolem.

17.08 Vzpomínám na Milana Kňažka, který v listopadu 1989 zvykl volat: “vytvořte koridor”. Organizátoři dnešního mítinku na koridory nemysleli, chodci přirozeně proudící náměstím se dostali do neřešitelné situace: nedá se pohnout ani dopředu, ani dozadu. Jakási paní za mnou nešťastně vykřikne: “Třeba mi na záchod!”

17.10 Dav skanduje: “Dost bylo Fica!” K mikrofonu jde Štefan Hríb. Říká, že neznáme pachatele ani motiv, ale vedle Kotleby se extremisty staly už i někteří ústavní činitelé. Cituje z rozepsaného článku Jana Kuciaka obvinění na předsedy vlády. Jsou to však pouze obecná tvrzení bez důkazů. Chci se držet za starší paní s berlemi, ale voda se zavřela, a tak stále stojím.

17.16 Vystoupení zástupců učitelů, studentů a žáků. Kritizuje premiéra, že ignoruje jejich požadavky a představy. Dav žádá premiéra, aby odstoupil. Konečně se sevření trochu uvolní. Pomalu se spolu s davem přesouvám ke kostelu Navštívení Panny Marie. Potlačím nutkání hledat azyl v kostele, který slibuje lákavé prázdno, a zůstávám v proudu pomaličku se sunoucím nahoru směrem k Poštové.

17.24 Lidé skandují “Vydržet” a “Spolu to dokážeme”. Přichází zástupkyně zdravotních sester, pečovatelek a lékařů. Je ošetřovatelkou v Rakousku, říká o sobě, že je ekonomická migrantka, aby mohla žít a ne pouze přežívat. No ano, bylo třeba zmínit i migranty, abychom na ně nezapomněli. Vystupující vzpomíná smrt svých rodičů a jiné dojímavé věci, a za to vše viní tuto vládu.

17.28 Konečně jsem se dostal ze zácpy. Jsem na Poštové. Zde už není rozumět nic z toho, co říkají řečníci, ale lidem, kteří zde postávají a vypadají, že si netroufají se ponořit do tlačenice, to nevadí. Já se však nořím opět do davu.

17.29 Kdosi říká, že plné náměstí, to je více než 20 tisíc lidí. Nemohu se však zbavit dojmu, že velká část těch, kteří jsou po stranách, jsou pouze kolemjdoucí, kteří nedobrovolně uvízli v davu, podobně jako se to stalo i mně. Opět angličtina, tentokrát se silným německým přízvukem.

17.30 “Dost bylo Fica”, ozývá se náměstím. Přichází zástupkyně kulturní obce. Mluví o rozkladu základních pilířů demokratické společnosti, vyjadřuje soustrast rodičům zavražděných a jedním dechem pokračuje v obviňováni státu ze zločinů. Vlastně každý z řečníků neustále mísí vraždu spolu s hříchy současné vlády, přestože do dnešního dne neexistuje žádný důkaz a žádný skutečný důvod spojovat to. Dav skanduje “hanba, hanba”.

17.34 Zástupce herců recituje něco, na co se opravdu nemohu soustředit. Zdá se mi, že nejvíce je tu mladých dívek a potom příslušníků starší generace. Už asi dvacátý krát se pokouším telefonovat, ale mobilní signál tady nefunguje.

17.38 “Dost bylo Fica”, slyšet znovu skandovat dav. Zástupkyně neziskových organizací působila mírně dezorientovaně, ale dav se nenechal splést a opakoval své hlavní heslo. Míjím staršího pána, který má na bedrech vnouče s transparentem “Fico – konec vlády”.

17.44 Na pódiu je sestra zesnulého Marie Kuciaková.

17.46 “Není nám to jedno”, opakuje dav. Organizátoři žádají důkladné vyšetření vraždy za účasti zahraničních vyšetřovatelů a novou vládu bez korupce a propojení na organizovaný zločin.

17.49 Hovoří arcibiskup Bezák. Vyzývá poslance za Most-Híd, aby přemýšleli. Vzpomíná Janka a Martinku jako hrdiny Slovenska, ale i Hedviku Malinovou.

17.51 ​​Dostávám se na Obchodní. Panuje tam normální večerní ruch, lidé spěchají za svými věcmi, zdá se, že vůbec netuší, co se děje o ulici dál.

17.53 “Dobrý večer, jsme Katka a Peťo”, představují se organizátoři minulého vzpomínkového pochodu za Martinu a Jana. Přijde mi to celé jakési nemístné familiárně. Následuje, jak jinak, “Dost bylo Fica”.

17.59 Závěrečná hymna SR, moře světýlek z mobilů. Je to hezké.

18.05 Výzva na klidný rozchod domů bez výtržností. Organizátoři se loučí: “Jste za slušné Slovensko?” Odpověď: “Ano!”

18.06 Lidé se začínají rozcházet. Jsem na dolním konci náměstí a vidím, že i zde to bylo docela plné.

18.09 Masy lidí proudí z náměstí zcela disciplinovaně, v dobré náladě. Nikde žádné náznaky konfliktů či negativních emocí. Mladý muž vysvětluje kamarádovi: “Můj otec tu tehdy byl, v osmdesátém devátém. A už v 98 na to nadával. “Starší pán se pohoršuje před svým vrstevníkem:” Složit vládu na základě vykonstruovaných věcí, to je nenormální “.

18.10 Minu mladíka s transparentem psaným roztřesenou rukou: “Zlobím se!” Za ním kráčí člověk, který nese na zádech profesionální vypadající svítící panel, na kterém se skví nápis: “Zabili jste je vlastní hlavou”. Nejčastěji jsou však transparenty na téma “Fico a Kaliňák patří do basy”, v různých obměnách.

18.13 Proud lidí opouštějících náměstí pomalu řídne. Prohlížím si plakátky: “Slovensko nemůže patřit mafii”, “Naděje není více než oheň”, “Pozor, padá vláda!”, “Chci být jako Špirko”, “Money kills the truth”, “Psychologové za slušné Slovensko”, ” Nedůvěřuji vládě “,” Pryč s vládou korupce a teroru “… zaujalo mě slovo teror. Korupce, dejme tomu. Ale teror?

18.16 Spodek náměstí se vyprázdnil. Zůstaly jen diskutující hloučky lidí a pořádková služba v oranžových vestách. Působí velmi civilně, přátelsky a pohodově. Na to, že akce mohla být riziková, byly bezpečnostní složky téměř neviditelné.

18.20 Starší pán říká, že zdola byl prostor plný až po Tesco na Kamenném náměstí.

18.25 Jsem opět při pódiu. Neděje se tam nic, ani hudba nehraje, jen se tam pár osob vypráví. Mobil stále neumí chytit síť, nechápu proč. Lidé už většinou odešli, zůstali tu už jen diskutující skupinky. Nechce se jim rozejít, možná čekali pokračování zábavy. Opět slyším angličtinu.

18.27 Vidím, že na pódiu ještě je pár mladých lidí a povídají do mikrofonů, na kamery. Zdá se, že by to mohli být organizátoři. Poodejdu proto ke spáře v zábranách, jedinému možnému vstupu do zóny kolem pódia. Ptám se pána, který vstup hlídá, zda jsou tam ještě organizátoři. “Ano,” zní lakonická odpověď. Vysvětluji, že bych jim chtěl položit pár otázek. Pan tvrdě odpovídá: “Nemožné. Akce skončila “.

Za slušné Slovensko … Co přesně to vlastně znamená? Když jsme před téměř třiceti lety cinkali na Sametové revoluci, chtěli jsme demokracii. A tu jsme dostali, ale spolu s ní i mafii, hypotéky, korupci a exekuce. Nyní cinkáme za slušné Slovensko, chceme slušnost. Ale jaké dárky ještě dostaneme v soupravičce spolu s ní? Musí se opravdu každá generace na vlastních chybách poučit, že ďábel se skrývá v detailech?

[ad#pp-clanek-ctverec]

ZDROJ: Ivan Lehotský, hlavnespravy.sk

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (28 votes, average: 4,57 out of 5)
Loading...