18.1.2024
Kategorie: Politika

Dno

Sdílejte článek:

JANA MARKOVÁ

Říká se, že někdy musí člověk padnout až na dno, aby se mohl zvednout. Když se v poslední době rozhlížím kolem, mám neodvratný pocit, že se k tomu dnu společensky a morálně řítíme zrychlujícím se tempem.

Otázka zřejmě je ne jestli, ale kdy se definitivně rozplácneme, a jak dlouho tam budeme muset v tom marastu ležet, než někdo zvedne hlavu a po něm ji začnou zvedat další. A pomaličku se z toho zase začneme hrabat ven.

Je zajímavé sledovat, jak se napříč naší historií opakují stále ty stejné charaktery. Ti samí lidé, co se klaněli Hitlerovi na plných náměstích pak zapáleně žádali smrt pro Miladu Horákovou a jásali spolu s komunisty nad Vítězným únorem. Lidé, kteří bez jakýchkoliv problémů proplují každou dobou, protože dělají přesně to, co si doba žádá. Ať je to cokoliv. Je to čas, kdy ti slušní začnou mlčet, protože jim to za to nestojí a tak se ti bezskrupulózní dostanou k moci. Pak je to čas, kdy ti slušní už mlčet musí, protože ti u moci je umlčí. Čas, kdy se zase začínáme bát. Stejné charaktery, jen jiné nechutné figurky a jména.

Nechci se už vracet k videu profesora Nutelly, ani aktuálního fotbalisty a dříve pytle na mrtvoly Rakušana. Nicméně jsou přesně vypovídající o stavu, ve kterém jsme. Člověk, pro kterého mají být české zájmy na prvním místě a pak dlouho, dlouho nic si bez požehnání Bruselu ani neusmrkne a klidně nás potopí, kdykoliv je to po něm žádáno. Prosazení greendealových šíleností za našeho předsednictví EU a na tajňáka odsouhlasené migrační přerozdělování budiž toho neklamným důkazem. A pak si místo záchrany našich hutí a mlékáren jede porovnávat oříškové pomazánky, protože mu to přijde důležité. Tak moc je mimo.

Člověk, který zavádí cenzuru, šmírování a řízené udávání přímo na stránkách Ministerstva vnitra to chce začít dělat jinak a prý s ním můžete zajít debatovat bez cenzury. Tak jasně. Díky němu tu máme dvojí metr jak vyšitý a společnost se rozdělila na ty co mohou vše, a na ty, kteří se nedovolají ničeho. Právní stát se začíná vzdalovat mílovými kroky a misky vah se neodvratně překlápí. Jsou lidé, kteří mohou jiným přát smrt a nestane se vůbec nic, a jsou lidé, kteří si jdou za názor na tvrdo sednout. Jsou lidé, kteří se vecpou do každé debaty v médiích a jsou lidé, které tam už neuvidíte. Protože už je vidět nemáte. Státní úředníci a korporátní zaměstnanci jsou poučeni co a jak si mají myslet a hlavně co a jak nemají říkat. Bojíme se o místo. O místo v práci i ve společnosti.

Zavádíme si autocenzuru nejhrubšího zrna a snažíme si sami sobě vysvětlit, že tak to má být. Nemá. To vám garantuju. Strach je špatný rádce a špatný pán. Ve strachu děláme věci, které bychom jinak neudělali. Věci, kdy se další generace bude ptát: A jak je možné, že….. dosaďte si cokoliv.

Arogance a zpupnost moci je tu každým dnem čím dál jasnější. Už se nás na nic neptají, už si dělají cokoliv se jim zamane. Dělají se fatální chyby, vyhazují se miliardy, ožebračují se vlastní lidé až na kost, plánuje se změna volebního systému a veřejnost mlčí. Nikdo nenese odpovědnost za všechny ty Dozimetry a další kauzy, jen v Praze se tyčí hnusná budova Ministerstva vnitra. Média už se neptají. Dávno nejsou nezávislá a i redaktoři chtějí práci….

A já si říkám, jestli to jde ještě zastavit. Jestli je ještě možné posbírat zbytky té polistopadové svobody a odvahy a říct lidem, že tohle je strašně špatně. Že takhle to být nemá. Že máme hájit jen naše zájmy, naši historii, kulturu a naši svobodu, protože nic cennějšího jako národ nemáme. Že každý svoji osobní odvahou můžeme pořád změnit strašně moc. A jestli na to ti lidé budou ještě slyšet a nebo už je pozdě. Jestli fakt zase musíme padnout až na dno.

 

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
9 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)