6.12.2019
Kategorie: Politika

Další úkol pro Top09?

Sdílejte článek:

J3K

Politická minulost dvou hlavních zakládajících členů Top09 je všeobecně známá. Zatímco kníže Schwarzenberg byl blízkým spolupracovníkem Václava Havla a díky tomu restituoval pro jiné nerestituovatelné, to proto, že k tomu bylo potřeba prolomit dekrety vydané prezidentem Benešem, Miroslav Kalousek si prošel politickými funkcemi, které ho katapultovali k možnostem rozhodovat o státních miliardách, přičemž je vcelku očekávatelné, že mu za nehty mnohé zůstalo.

Je třeba si připomenout, že Schwarzenberg byl členem strany Zelených, společně s Havlem byli také přáteli miliardáře Bakaly, z čehož Topka těží dosud. Má za sebou několik kauz, které ho spojují s podezřelými privatizacemi včetně karlovarské Becherovky, spravuje miliardový majetek, jehož většina sice jeho rodině patřila, ale pro přístup k Německu a nacistům v období 2.světové války byl státem zabaven a spadal pod Benešovy dekrety. Jeho vydání po roce 1989 bylo velmi kontroverzní, ostatně stejná situace byla také u majetku rodiny prezidenta Havla. Kníže však nikdy nemá dost, takže mu výše uvedené dekrety leží na srdci. Stále podniká, posledním počinem je jeho dům v Praze, ve kterém prodává byty. Namátkou 2+1 za 15 miliónů korun. Jak je tedy patrné, kníže se má stále dobře. Patří mezi hlavní prosazovatele migrace a přijmutí eura, pro Čechy má často slova plná pohrdání jejich vlastenectvím a považuje se za světoobčana. Bohužel pro nás sedícího na Orlíku.

Miroslav Kalousek má za sebou také zajímavou historii. Kdo by neznal jeho aféru se zakázkou na vojenské padáky, která skončila blamáží a smrtí výsadkáře? V armádě našel velkou inspiraci a padáky nebyly jediný jeho úlet. Později, to už byl ministrem financí, se zasloužil o největší státní schodek rozpočtu v historii naší země. Mnoho podezřelých machinací z doby, kdy byl Kalousek u koryta, dokázal zaštítit a samozřejmě se při tom dozásobit. Jeho tichý rozvod a převod majetku na exmanželku by nepřekvapil, kdyby byl podnikatel pod těžkou palbou Finančního úřadu. U politika jde však o zářivý příklad pragmatismu znamenajícího maximální snížení rizika jeho ztráty. Jestliže Kalousek patří k největším kritikům Babiše a jeho hospodaření a podnikání spojených s pobýváním v politice, pak on sám prošel také zajímavým vývojem a Babišovi nemá co vyčítat. Jistá podobnost tu je i v kriminálních zápletkách spojených s úmrtími. Jestliže minimálně tři oponenti současného předsedy vlády zemřeli za podivných okolností, například Kovarčík, pak střelbu v rodině Kalouska na Příbramsku lze též spojovat s aktivitami tohoto exministra financí. Ti dva si nemají co vyčítat.

Spekuluje se o tom, že Top09 vznikla především kvůli prosazení církevních restitucí. Miliardy určené na podporu prosazení návrhu spravoval opět Kalousek. Ptát se, kde je vzal, je asi zbytečné, ale jisté je, že církev, respektive řády, které se restitucí dočkaly, byly často už mrtvé či mají tak málo duchovních, že majetek jim vrácený z nich udělal velmi majetné. Jestliže si kdysi vzal stát zpět to, co za tisíc let církev různými způsoby nashromáždila, pak restituce vrátila tento stav zpět. O tom, že preláti při hromadění majetku nepostupovali těch tisíc let vždy v rukavičkách, není třeba polemizovat. Naši předci mnohokrát pocítili zvůli církevních hodnostářů a nynější satan a muslimský zaprodanec na papežském stolci je vyvrcholením degradace církve. Není však jediným, je mnoho dalších kněžích podporujících muslimskou konkurenci, příkladem je duchovenstvo třeba ve Švédsku. Jisté však je, že tyto restituce stály, a ještě stát budou, mnoho desítek miliard korun. Kalousek je však jeden z mála, kdo na nich nezchudnul.

Poslední dobou se stále častěji ozývají vstřícné hlasy směřující k sudetským Němcům a Landsmannschaftu. Především představitelé KDU-ČSL, STAN, a samozřejmě člen již kdysi kolaborující rodiny Schwarzenbergů samotný kníže, postupně zkouší trpělivost českého národa týkající se ochoty otevřít téma možnosti jakéhosi vyrovnání se se Sudeťáky. Jejich odsun na konci 2.světové války byl logickým důsledkem chování řady z nich a příslušnosti k hitlerovskému Německu. Přestože se pogromy týkaly občas i naprosto nevinných lidí, je třeba si uvědomit, že válka se na spravedlnost nikdy neptá. Není naším úkolem posuzovat, kolik bezpráví komu kdy a kdo udělal, jisté je, že zvěrstva byla oboustranná a rozhodně by bylo třeba je posuzovat individuálně, což už není možné. Němci válku začali, prohráli a následky museli očekávat.

Samozřejmě je možné se ptát, byli by Němci návrátivší se do našeho pohraničí přínosem. Pravděpodobně by dokázali zvelebit řadu opuštěných domů čekajících dlouhé roky na spadnutí, oživit pohraniční území. Ale zároveň je tu riziko, které plyne z germánské povahy. Naši západní sousedi stáli za rozpoutáním dvou posledních válek, zároveň odstartovali přesídlování Afriky do Evropy, aniž by se někoho ptali na názor. Patří k hlavním kritikům Ruska a jejich vztah ke Slovanům je nám více než jen známý. Umožnit jim tedy návrat do míst, odkud je naši prarodiče vyhnali, by bylo velkým hazardem pro budoucnost.

Lobbování knížete, části KDU-ČSL a několika dalších jedinců může být předzvěstí ofenzívy, která už v Německu začala. Nikoho by nepřekvapilo, kdyby Berlín zatlačil na Brusel jen proto, aby dosáhnul zrušení proslulých dekretů. Z Německa už k tomuto směřují, a pokud bychom díky vnitřnímu nepříteli tady u nás o tato nařízení z éry Edvarda Beneše přišli, otevřela by se vrátka pro další obrovskou kauzu spojenou s náhradami majetku Sudeťákům a s navracením nemovitostí. Možná jsme na kraji dalšího rozfrcávání toho mála, co tu zbylo. Pokud je úkolem přiřadit nás k německému státu, udělat z nás ještě větší provincii, pak toto je cesta. A myslete si co chcete, ale pro Schwarzenberga s Kalouskem je to výzva. Už dlouho je pro ně prioritou být co nejvíce Evropany, nikoliv Čechy. Možná i proto byl Kalousek tak nešťastný z vítězství Pekarové Adamové v stranických volbách. Také aktivita Milionu chvilek pro demokracii spolčeného s opozičními politiky není náhodná. Velká část se jich na Letné ukázala a ač si dav před pódiem myslel, že hlavní motto akce je projev nedůvěry vládě Andreje Babiše, nebudeme daleko od pravdy při tvrzení, že jde o předzvěst snahy uvolnit ruce těm, kteří mají zájem na spolupráci se sudetoněmeckým Landsmannschaftem. Snad budou ostatní politici dostatečně neuplatitelní a na tuto hru nepřistoupí. I když o tom lze po církevních restitucích pochybovat.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (23 votes, average: 4,83 out of 5)
Loading...