Dálniční síť patří k vojenské výzbroji

Kvalitní silnice umožňující obchod a rychlé přesuny vojsk, dodávaly Římské říši obrovskou sílu. Nejznámější, Via Appia byla postavena již roku 312 př.n.l. a některé její fragmenty se zachovaly dodnes. V moderní době převzaly strategickou úlohu železnice a následně, díky flexibilitě automobilové dopravy, silnice a dálnice. Nedávno hladinu veřejného mínění rozčeřily kolony spojované s průjezdem konvojů americké armády. Vojenské cvičení je nutností. Na rozdíl od reklamního maratónu blokujícímu Prahu jen tak „z nudy“. Proč automobilka, jejíž název maratón nesl, nezastavila výrobu, aby se mohlo běhat v halách u Mladé Boleslavi?

Dálniční síť patří k vojenské výzbroji státu stejně jako tanky, vrtulníky nebo obrněná vozidla. To že jsou vládě lhostejné hospodářské škody vznikající zdržením v uzavírkách i marnění volného času lidí, je jedna část problému. Nedávná výměna ministra dopravy poskytla příležitost vyhlásit také změnu paradigmatu ve vztahu k opravám komunikací a jejich dopadům na občany. Stalo se co? Nic. Vše zůstává při starém v duchu hesla, my to tady necháme rozkopat, vy mlčte a plaťte.

Neschopnost opravovat dálnice ohrožuje bezpečnost Česka, a vzhledem k tomu, že jsme tranzitní země, i našich spojenců. K nám, po výborných německých a rakouských autostrádách, se pomoc NATO jakž tak dostane, ale dál na východ platí slova klasika „Ni krok“. Polsku, Pobaltí, Rumunsku vzkazujeme „sorry jako“. Hrozí opakování situace z roku 1920, kdy čeští železničáři blokovali dodávky zbraní pro Polsko, které právě bojovalo s bolševiky. Je dobře, že „kvalita“ českých dálnic se se stala ostudou probíranou v centrále NATO a nejen předmětem nadávání v rodinách a po hospodách. Jde o zvláštní psychologický jev, kdy po vyjetí z kolony lidé na všechno zapomenou. Proto se z údržby silniční a dálniční sítě dosud nestala politická otázka, která by ve volbách měla váhu. Svým dílem přispívají i média. Natočí 2 až 3 rozhovory (mikrofon strčený přes okénko do auta) s otázkou…co tomu říkáte. Dozvíme se, že je to hrozné a nic, jede se dál. Nikdo se neptá, proč oprava trvala tak dlouho, zda to nešlo udělat rychleji, kdy se v úseku pracuje a kolik lidí, proč je souběh více oprav, který vedl ke kolapsu dopravy…… A co dělá automotoklub, který by se měl brát o práva motoristů? V Česku nic, v Německu m přece jenom nějakou váhu.

Dálnice D 1 byla ve své době realizována jako strategická stavba. Nachází se na ní dvě záložní vojenská letiště, a to u Vyškova a Velkého Meziříčí. Kdo má trochu ponětí o logistice, ví, že poruchy a nehody „řídí“ statistika. Proto pro udržení průjezdnosti musí být nedílnou součástí dálnice odpočívadla pro odstavení porouchaných či havarovaných vojenských vozidel. V civilním provozu slouží odpočivadla k témuž účelu, dále k zaparkování kamionů třeba při nečekaném Ťokově „kalamitním“ sněhu v prosinci, a aby se jejich řidiči měli kde se umýt a vyspat. Existují nebo se snad staví dávno slibované odstavné plochy? Ne, ostudně chybí. Jako kdybychom si pořídili děla bez zaměřovačů.

Kamiony běžně trčí u čerpacích stanic do jízdního pruhu a při nehodě či kalamitě prostě zastaví přímo na dálnici a tam stráví povinnou přestávku. Máme plné huby civilizovanosti a pro tyto novodobé nomády, chudáky drcené tachografy a pracující vesměs pouze za diety, neděláme zhola nic. Potřebu vykonávají za kolem návěsu nebo někde v keři a umývají se vodou z PET láhví. Vedle odpočivadel má být samozřejmostí i vybudování alternativ v místech dálničních křížení (u Brna jde o D1 a D2), které v případě jakéhokoliv problému, a to v míru i ve válce (nehody, opravy mostů), nabídnou objízdnou trasu. Bylo by to neskonale užitečnější než stavět „přechody pro medvědy“.

Na internetu se objevilo plno rad, že američtí vojáci měli použít železnici nebo jet v noci. A co tak opravovat dálnice v noci a 7 dní v týdnu? Jinými slovy, přesvědčme nepřítele, ať kvůli naší neschopnosti neútočí. A když už, tak ne moc prudce. Přesuny po dálnici jsou přece možné jenom v noci a také nám musíme dostat časový náskok, než se vojenské jednotky „navagónují“.

Ve válce patří mezi prioritní cíle právě dálniční síť. Jak dlouho by se v Česku řešil kráter po bombě nebo odstřelený most, když několik spadaných stromů zablokovalo D 1 na 14 hodin? Českoslovenští legionáři byli v Rusku odkázání pouze na koleje a vlaky. Kdyby k opravám a řízení tratí přistupovali se stejnou vehemencí a nápaditostí jako dnešní stát, nikdo z nich by se z Ruska nevrátil.

Doufám, že použití českých dálnic pro přesun americké armády bylo rafinovaným políčkem české politické reprezentaci. Věc není řešitelná „vyhnáním konvoje z dálnice“, ale vyhnáním těch, co odpovídají za opravy dálnic a související legislativu.