22.4.2024
Kategorie: Ze světa

Co změní pomoc USA ve válce na Ukrajině?

Sdílejte článek:

HSP

Pomoc USA Ukrajině brzy schválí Senát a Biden. A tím skončí několikaměsíční drama “zda Američané poskytnou Ukrajině peníze nebo ne”, během které západní média a osobně Zelenskyj neustále prohlašovali, že “nebudou-li peníze, Ukrajina prohraje”.

Nyní by se podle scénáře dramatu měla stlačená pružina napjatých očekávání maximálně rozvinout, aby všichni viděli, jak se situace po odblokování pomoci změnila.

Co se ale ve skutečnosti stane po uvolnění americké pomoci? Odpovídáme na hlavní otázky.

1. Jak to ovlivní situaci na frontě?

Jak uznávají západní média a odborníci, odblokování pomoci USA situaci na frontě zásadně nezmění. Poměr sil se změnil ve prospěch ruských vojsk už na podzim loňského roku, ačkoli v té době k žádnému blokování americké pomoci nedošlo – ta přicházela pravidelně. A jak jsme již psali, ve větším objemu, než se předpokládá pro letošní rok.

Nyní se poměr sil ještě více změnil ve prospěch Ruské federace, zejména na pozadí problémů s mobilizací v AFU. Proto může americká pomoc v lepším případě pro Ukrajinu jen zpomalit a po určité době (pokud bude objem pomoci trvale vysoký) lze zastavit ruskou ofenzívu, jakož i posílit obranu oblohy, pokud se jí dodají nové systémy protivzdušné obrany a rakety. Je však nepravděpodobné, že by to AFU umožnilo zahájit novou rozsáhlou ofenzívu. Válka nakonec přejde do fáze „opotřebovací války“, která sama o sobě nese pro Ukrajinu velká rizika.

2. Na co vsadí Ukrajina a Západ?

Řečníci ukrajinských orgánů, pokud však mluví o ofenzivě a průlomu na frontě, je to dost vzdálená perspektiva. Zatím zdůrazňují, že dodávky nových zbraňových systémů, zejména raket dlouhého doletu a letadel, zvýší intenzitu úderů hluboko na ruské území, „přinutí Rusko zaplatit velkou cenu, pocítit válku“ a v konečném důsledku ho přinutí ukončit válku za ukrajinských podmínek. Tedy stažením vojsk k hranicím z roku 1991 a zaplacením reparací.

Je však nepravděpodobné, že i zvýšená intenzita úderů na ruské tylo, podniky a infrastrukturu může způsobit Rusku tak kritické škody, že Putin bude ochoten kapitulovat. Jak ukazuje praxe, Rusko se učí a postupně posiluje obranu svého území proti raketám a bezpilotním letadlům a způsobené škody (například na ropných rafineriích) se dostatečně rychle eliminují. A pokud ani opakované intenzivnější ruské údery na Ukrajinu nevedly k úplnému kolapsu ukrajinského týlu, je nepravděpodobné, že by ukrajinské údery vedly k kolapsu ruského týlu, zejména s ohledem na rozsah ruského území.

Kromě toho Bidenova administrativa důsledně zavedla určitá omezení na dodávky a použití svých zbraní (např. raket dlouhého doletu) z obavy, aby nevyprovokovala Rusko k “jadernému” ultimátu. A tento postoj se nyní pravděpodobně dramaticky nezmění.

Toto všechno jsou zcela zřejmé věci, a proto je nepravděpodobné, že by Ukrajina a Západ skutečně očekávaly, že odblokování americké pomoci a zintenzivnění úderů proti Rusku přinutí Kreml přijmout ukrajinské mírové podmínky. A zdá se, že ani Ukrajina, ani Západ se nechystají nabídnout Putinovi možnost, se kterou by teoreticky mohl souhlasit – zastavení války na frontové linii. Zejména po přidělení pomoci.

Hlavní a zásadní kalkul, tak jako dříve, směřuje k něčemu jinému – k destabilizaci situace uvnitř Ruska.

Zhruba řečeno – na zopakování něčeho podobného jako Prigožínská vzpoura, která loni téměř přivedla Rusko na pokraj kolapsu.

A v tomto ohledu jsou údery na ruské území a další akce spíše doplňkem, i když důležitým, k hlavnímu úkolu. Jejich cílem je vytvořit v ruské společnosti pocit, že „věci nejdou tak dobře, jak říkají úřady“, „úřady nás nedokážou ochránit“ atp.

Kromě toho se na Ukrajině a na Západě vkládají zvláštní naděje do zhoršení problému migrantů v Rusku. Toto zhoršení začalo po teroristickém útoku v Crocusu, jakož i po několika závažných trestných činech spáchaných migranty (například vražda Moskevce Ázerbájdžancem v Lublinu za poznámku o parkování). Problém skutečně existuje a toto téma, bude-li se dále rozvíjet, může tvrdě z
sahat úřady, protože rychlá řešení neexistují. Za druhé, a to je důležitější, přesouvá pozornost veřejnosti z vnějšího nepřítele (Ukrajina a Západ) na vnitřního nepřítele (migranti a ruské orgány, které s nimi nemohou nic udělat). To potenciálně vytváří hrozbu mezietnických střetů, jakož i konfliktů mezi Rusy a muslimy. Včetně konfliktů v rámci aktivní armády.

Jelikož toto téma se v Rusku prosazuje přibližně stejnými kanály a ve stejném stylu, jako se před rokem prosazovalo téma „Šojgu, Gerasimov, kde jsou náboje“, které prosazoval Prigožin, na Ukrajině a na Západě ho nyní vnímají jako spuštění stejných mechanismů „nepokojů“ ve uvnitř Ruska, které loni vedly ke vzpouře Wagnerových.

Toto vnímání však může být samozřejmě mylné. O to víc, že ​​nyní bude mnohem těžší zorganizovat vzpouru než před rokem.

Za prvé, situace na frontě a poměr sil na něm je pro ruskou armádu mnohem lepší.

Za druhé, potenciální vzpoura nemá ani vůdce (jakým byl Prigožin), ani údernou bojovou sílu (jakou byl Wagner, který je nyní roztroušen mezi různými jednotkami).

Za třetí, ekonomická situace je stále docela dobrá, protože velká část ruské ekonomiky se již přizpůsobila sankcím a ceny energií rostou, což Ruské federaci poskytuje dodatečné příjmy.

Za čtvrté, protože už máme zkušenost s Prigožinovou vzpourou, bylo by překvapující, kdyby ruské orgány opět „přespaly“ takovou situaci, aniž by ji v zárodku zlikvidovaly.

Je však možné, že se vyskytnou pokusy situaci zvrátit. Zejména proto, že dlouhotrvající válka určitě přináší pro Rusko mnohá rizika.

3. Kdy bude jasné, na kterou stranu se události přikloní?

Klíčovým datem je 15. – 16. červen: konference ve Švýcarsku, na které chce Ukrajina dosáhnout, aby světoví lídři podpořili Zelenského “mírovou formuli”, aby pak tuto formuli předložila Kremlu jako ultimátum světového společenství. Hlavním bodem pro Ukrajinu je přítomnost Číny a dalších vedoucích zemí „globálního jihu“ na této akci a jejich podpora ukrajinského plánu. Hlavním bodem pro Rusko je zabránit tomu, aby se tak stalo.

V souladu s tím je hlavním úkolem Ukrajiny a Západu minimálně udržet frontu do června a dalším úkolem v co největší možné míře – zasadit Rusku bolestivé údery a způsobit destabilizující „pohyb“ uvnitř Ruska (což může ovlivnit pozici Číny a dalších zemí globálního jihu).

Pro Rusko je minimálním úkolem zabránit destabilizaci uvnitř země a situaci na frontě. Maximálním úkolem je prolomit frontu a destabilizovat situaci uvnitř Ukrajiny (například na téma „nelegitimnosti“ Zelenského po 20. květnu).

Od výsledků červnové konference se bude odvíjet další průběh války. Zda dojde k rozhodujícímu zlomu ve prospěch jedné ze stran. Nebo se situace dostane do strategické slepé uličky, ze které budou tři východiska: buď zastavení války na frontové linii, nebo dlouhá opotřebovávací válka s nejasným výsledkem (možná vše skončí stejným příměřím na frontové linii), nebo hlubší účast zemí NATO ve válce s perspektivou eskalace až do přímého vojenského střetu zemí NATO a Ruska.

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (8 votes, average: 3,63 out of 5)
Loading...
15 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)