Co žije v Mississippi I

Tenhle čtvrtek se v USA bude slavit  Den díkůvzdání. Co jsem tak mohla pozorovat, je tenhle svátek pro Američany důležitější než Vánoce. Aspoň v mé sociální bublině neexistuje, že by se široké rodiny nesešly. Klasikou je společný oběd, kdy, v případě velkých rodin, každý přispěje několika chody plus prací na organizaci celé akce, takže pro hostitelku to nepředstavuje nadbytečnou finanční i fyzickou zátěž. Klasickým chodem je pečená nebo smažená krůta (Na smažení krůty v oleji v celku si můžete pořídit dostatečně velký hrnec i s hořákem, který se napojí na plynovou bombu.). To se dělá venku a bývá to práce pro silnější polovičku rodiny. Pánové se seskupí kolem krůty a u piva probírají důležité věci jako například lov, úrodu, potíže se strojním parkem, sport či rodinné problémy. Vedle krůty se podávají zelené fazolky, brusinkový rosol (vypadá jako nakládaná červená řepa), kukuřičný chléb, zapékané fazole, ovocné nákypy a co kdo dalšího přinese. Bývá zvykem u stolu říct, za co je člověk vděčný. Když se ohlédnu , uvědomuju si, že pro vás poslední dva roky opravdu nebyly procházkou růžovým sadem a možná někdo pocítí osten hořkosti – za co že má v poslední době být vděčný. Moc vám všem přeju, abyste v následujícím roce nacházeli hodně důvodů k vděčnosti.

Co žije v Mississippi I

První, co člověka při příjezdu do Mississippi udeří do očí jsou ptáci v naprosto jiném, a řekla bych pestrobarevnějším složení, s kardinálem v čele. Tady mu ale kardinál neříkají. Je to obyčejný redbird (červený ptáček). Když jsem ještě učila angličtinu, četli jsme se studenty různé knížky v originále. Mezi nimi na významné místo řadím knížku od Fannie Flagg – “Redbird Christmas”. Knížka vyšla i česky pod názvem Vánoční kouzlení. Ptáček kardinál tam hraje velkou roli v celém příběhu. Během četby této knížky markantně stoupla docházka. Nepřišel jen ten, kdo skutečně nemohl a při další hodině se okamžitě domáhal děje, o který přišel. Je to pohodové čtení, jehož předností je, že narozdíl od jiných příběhů, neodhadnete po deseti stránkách následující děj. Pravda je ale také ta, že být to ještě trošku pohodovější, bude to “kýč jak bič”. Celá knížka je ztělesněním jižanského života, což jsem pochopila až když jsme poprvé přijeli do Mississippi. Redbird je pták velikosti kosa a jeho zpěv na jaře zní jako “Dobrý den, dobrý den” nebo “Tatínek, tatínek”. Někteří kardinálové to ale někdy odfláknou a pak to zní jako “Zbytek, zbytek”. Dalším typickým zvukem pozdního jara a začátku léta je volání křepela virginského, zvaného bobwhite. Křepelky bobwhite bývaly hojným ptákem a dodnes jsou ceněny pro lov. Bohužel, se změnou biotopu (původní pole byla zásahem státu z větší části přeměněna na lesy) a s rozšířením fire ants (ohnivých mravenců – říkají jim tak, protože jejich štípnutí je jako když vás spálí jiskra a na místě štípnutí vyskočí puchýřek s hnisem), kteří žerou křepelčí vajíčka, se jejich populace značně zmenšila a proto se dnes křepelky chovají uměle a do přírody se vypouští. Křepelka volá: “Bobwhite? Are the beans all right? No, not quite. They’ll be ready tomorrow night” (Bobwhite, jsou fazole hotové? Ne tak docela. Budou hotové zítra večer.) Tedy to tvrdí Američané. Já tam slyším “Co si dáš?” “Zmrzlinu?” Pokud byste si to sami chtěli poslechnout a posoudit jak zpěv těchto ptáků zní, tady je odkaz na stránku “Audubon” (Průvodce ptáky Severní Ameriky). https://www.audubon.org/field-guide/bird/northern-bobwhite (Když si do vyhledávače vložíte název ptáka, zobrazí se vám informace a vpravo dole si můžete kliknout na nahrávku jeho zpěvu.)

Lov vůbec hraje velkou roli v životě Jižanů. Není to jen kratochvíle, ale také způsob, jak si přilepšit k rodinnému rozpočtu. Existuje vtip: Paní učitelka se ptá dětí, jaká že jsou roční období. Malý Joe se hrdě hlásí, a když ho paní učitelka vyvolá hrdě prohlásí: “Vysoká, krůty, kachny, veverky”. Možná jsem nevyjmenovala ty tvory správně, ale jde o to, že malý Joe má roční období spojená s loveckými sezónami. Momentálně se nacházíme uprostřed sezóny pro lov vysoké. Pro lov existují přesná, ale poněkud složitá pravidla, na která dohlíží hajný (game warden). Samozřejmě, pro lov potřebujete povolenku, kterou lze získat ve Walmartu v oddělení sportovních potřeb. Na stejném místě můžete získat i návnadu na ryby i rybářský lístek (pokud budete rybařit u soukromého rybníku, pak lístek nepotřebujete. Jenom majiteli zaplatíte chycené ryby). Nejčastěji chytanou rybou je catfish. Tady u toho názvu je trochu zrada. Slovník vám řekne, že catfish je sumec. Ale tady pod slovem catfish nejčastěji narazíte na pangase. Ostatně, město Belzoni v mississippské Deltě se chlubí názvem Hlavní město světa uměle chovaných pangasů. Dalšími rybami, které jsou ceněnými rybářskými úlovky jsou bream [brim], bass [bés], okounci (crappie), okouni (perch). Můžete tu chytit i kapra, ale ten je považován za plevel a tím nikoho neoslníte.

Nedávno nám čeští politici předestřeli otázku státního ptáka. Skutečně to je naprosto klíčový problém, protože nic jiného teď občany nesvrbí. Mississippi to už řešit naštěstí nemusí, Tady už mají státních symbolů víc než dost. Nejenom zpěvného ptáka, ale i vodního, rybu, dva pozemské savce, jednoho savce vodního, motýla, hmyz, plaza a strom. Abych byla konkrétní tak co se týká živých tvorů jsou to kachnička karolínská, delfín, ryba bass, liška, jelenec, aligátor, včela a mockingbird. Mockingbird je bílo-černo-šedý zpěvný pták, který je tu poměrně hojný. Co mu chybí na pestrosti, to vynahrazuje nádherným zpěvem. Zpívá nejenom trylky, ale celé sloky. (I když na slavíka nemá. Jako holka jsem jednou slyšela zpívat slavíka a ten zážitek ve mě zůstává dodnes.) Ostatně, mockingbird se stal i součástí názvu dnes už klasického románu “To Kill a Mockingbird” (Jako zabít ptáčka) v jehož filmové verzi zazářil Gregory Peck.

A ještě jednoho ptáčka nemůžu opominout – kolibříka, konkrétně ruby-throated (rubínohrdlý) hummingbird – krátce zvaný hummer. Patří k létu jako vůně k růži. Přilétají v dubnu a zůstává až do začátku října. Lidé je milují, a stejně jako Češi dávají v zimě na okna krmítka, tak tady lidé přes léto zavěšují speciální krmítka pro kolibříky, která plní roztokem cukru. Zdejší kolibříci neměří víc než 5 cm a jejich křídla vydávají tiché vrčení, které asi inspirovalo výrobce Harley-Davidson k názvu Hummer pro svou řadu motorek. (Tady je odkaz na video, kde si můžete udělat vlastní představu. https://www.youtube.com/watch?v=xn953SUkCKE) Kromě toho tito kolibříci potvrzují jev, že čím menší stvoření, tím víc si dovoluje. Pokud kolibří sameček bude mít dojem, že mu chodíte na cukrový roztok do krmítka, přiletí, zastaví se ve výšce vašich očí tak 70 cm daleko a vypne hruď. Tím vypnutím zvýrazní rudou skvrnu na krku, že to vypadá, jako by někdo škrtnul sirkou.

Vedle lovců, rybářů a ornitologů by si tu přišli na své i entomologové a herpetologové, protože hmyzem i plazy se to tu jen hemží. Různé ještěrky, žabky, ropuchy, želvy – to je roztomilé, ale hady nemusím. I když i u nich je třeba rozlišovat. Na jedné straně tu máme 4 druhy jedovatých hadů – chřestýše, cottonmouth (ploskolebec vodní), copperhead (ploskolebec americký) a korálovce, který, naštěstí, žije pouze na jihu Mississippi. Kdykoliv vidím hada, napadá mě veršík z Mateřídoušky, který sice byl myšlen v jiném kontextu, ale tady taky platí: “Ať si jsou, kde si jsou, ať sem na nás nelezou.” A na druhou stranu tu jsou i hadi prospěšní – konkrétně kingsnake (korálovka), která se živí jinými druhy hadů nebo chicken snake, který požírá myši a krysy (požírání vajíček a křepelek by si ale ten had odpustit mohl).

Co se týká hmyzu, mám smíšené pocity. Na jednu stranu jsou tu hmyzouci, které nemusím, například tomato hornworm, což je housenka můry, která se živí listy rajčete a během několika mála dnů je vám schopná celou rostlinu zdecimovat. Dalším hmyzem, u kterého bych byla nejraději, kdyby tu vůbec nebyl je redbug nebo taky chigger. Když jsme sem poprvé přijeli, poslouchala jsem s despektem povídání domorodců o chiggers. O tom, jak je snadné je chytit z vysoké trávy nebo při sběru ostružin, kterými to tu kolem nás oplývá. Říkala jsem si: “Ti s tím nadělají, pár štípanců!” a vydala jsem se trhat ostružiny. V noci to začalo. Poštípaná jsem byla v pase kolem dokola a taky v místech, kde se kůže překrývá. V koupelně jsem na sebe plácala cokoliv, co by mohlo to příšerné svědění zastavit. (Časem jsem zjistila, že na to dobře funguje ústní voda. :)) Od té doby mám před chiggers respekt. Na druhou stranu se to tu hemží motýly všech barev a velikostí. Objevují se postupně od jara do podzimu a nepřestávají mě fascinovat. Bohužel, nejsem odborník, takže vám toho k motýlům moc neřeknu. Ale aspoň si vychutnejte fotky, jak jsem je nafotila převážně kolem našeho domu, s několika výjimkami, kdy jsem fotila na cestách.

A pokud si někdo povzdechne, že jsem se vůbec nezmínila o domácích zvířatech, má pravdu. Ta si necháme na příště.

Na prvním obrázku si můžete vychutnat pohled na zdejší ptactvo. Jsou tam i ptáci, o kterých jsem se v textu nezmínila. Všimněte si ptáka, který se jmenuje buzzard – je to typ supa. Buzzards jsou tady všudypřítomní. Nejsou to sice žádní krasavci, ale umí překrásně plachtit a můžeme jim být vděční, že likvidují veškeré mršiny. A ještě si povšimněte toho obrázku ptáků, kteří se nazývají martins. Jsou příbuzní vlaštovkám. Narozdíl od nich si nestaví hnízda pod střechou, ale osídlují buď domky, které jim lidé staví, nebo duté tykve zavěšené nad pastvinami. Druhý snímek zobrazuje motýly a můry, většinu z nichž jsem vyfotila kolem našeho domu. Na posledním snímku je tabulka lovecké sezóny. Z ní možná pochopíte, proč jsem tvrdila, že pravidla pro lov jsou složitá.