11.3.2018
Redakce
0
Kategorie: Politika

Co nám říkají Zemanovi kritici?

Sdílejte článek:

TOMÁŠ HAAS

Nezaznamenal jsem v prezidentově inauguračním projevu „útok na svobodu slova“. Prezident přinesl kritiku medií, něco, o čem píši i já, „obyčejný občan“, který svou svobodu slova vidí znásilněnou a zapomenutou především těmi kritizovanými.

[ad#textova1] 

Co mně udivuje, je to, že prezidenta obviňují z útoků na svobodu slova i ti, kteří mnohokrát projevili se mnou shodný názor na naše media, na snahu o znovuzavedení cenzury, na snahu kanonizovat jediný přípustný názor na vše – na ekonomiku, na politiku domácí i zahraniční, na Evropskou unii a mnohá další témata, ve kterých dnes media prezentují jeden „politicky korektní“ a dalo by se již říci povinný názor.

Kritika politických stran? Jakých politických stran, „stran“ bez ideologie, bez ideového zakotvení, bez vlastních programových cílů, stran, které jsou již dnes stejně uniformní, jako redakce našich novin a televize? Opět souhlasím s prezidentovou kritikou, nechci media stejného názoru, nechci media, která mně nechtějí informovat, ale „vychovávat“. Nechci strany, které mi odmítají dát důvod je podporovat a volit. To vše už zde jednou bylo a vedlo to až na Národní třídu, Václavské náměstí a Letenskou pláň a ke konci ideově vyčerpaného systému.

Sledoval jsem volební debaty a neustále se mne vracela myšlenka, že nevidím diskuzi lidí hodných úřadu, o který se ucházeli, ale to, co sleduji, je výběrové řízení na nejlepšího Drahoše. Monotónní přednášení prázdných frází, nepochopení základních principů demokracie, neznalost politických procesů a strach se od svých „konkurentů“ v něčem lišit.

Nejlepším Drahošem nakonec byl (lůzou?) v prvním kole volby překvapivě zvolen Drahoš. Nejlépe ze všech uměl stáhnout králíka a tím se lišil od svých oponentů.

Prezidenta Zemana jsem poprvé v životě volil v druhém kole loňských prezidentských voleb. A volil jsem jej právě pro jeho názory, pro odvahu konfrontovat útoky, neustoupit nátlaku a projevovat něco co je u nás stále vzácnější – vlastní názor, se kterým nemusím vždy souhlasit, ale který mohu, na rozdíl od rozplizlého toku frází a propagandy respektovat.

A jsem u toho respektu – ten je dnes vzácnějším než diamanty, šafrán a zázraky.

Chybí nám ten respekt k jiným názorům, který jsme se nikdy nenaučili, chybí nám tolerance a chybí nám demokratický duch. Náš oponent už není politickým oponentem hodným diskuze a respektu, je nepřítelem, kterého je nutno zašlápnout, zničit, odstranit z veřejného prostoru.

Jsme už, podle některých mluvčích našich takzvaných „elit“, „národem plebejců“, nejsme lidem, ale „lůzou“.

Budeme asi muset změnit naši Ústavu. Nahlédl jsem do ní po čase v souvislosti s prezidentskou volbou. Hned ve svém druhém článku nám Ústava říká, že „Lid je zdrojem veškeré státní moci“. Tady se asi její autoři dopustili omylu, za který dodnes trpíme. Lid je „lůza“, které není dobré věřit, že neprovede nějakou strašlivou chybu. Nesmí rozhodovat o ničem, protože k tomu nemá patřičné předpoklady a hlavně není vyzbrojena vědeckým světovým názorem a každý si, přes tu nejlepší snahu medií a politiků, myslí co chce. Ne, Ústavu je nutno změnit, zdrojem veškeré moci se musí stát Elity. Lůza je nespolehlivým elementem, je nepředvídatelná a trvá na svém Ústavou ji omylem svěřené roli zdroje státní moci, a to musí skončit.

A pak nastane jednota a ta pravá demokracie, demokracie vyvolených.

[ad#pp-clanek-ctverec]

ZDROJ: Fcb Tomáš Haas

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (24 votes, average: 4,38 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky