10.8.2021
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Česká republika jako úspěšný stát

Sdílejte článek:

ŠIMON MIČA

MICASnad je to úděl menších zemí, aby byly vždy pod vlivem těch větších. Nevím. Každopádně v tomto mém příspěvku budu nabádat k tomu, aby se to změnilo.

Česká republika je na evropské poměry středně velkou zemí. Na světové poměry jsme malí, ale na ty evropské jsme středně velcí. Máme dlouhou tradici průmyslu. Vždyť za Rakouska-Uherska se 70 % průmyslu této říše nacházelo na našem území. Máme spoustu šikovných a pracovitých lidí. Lidé ze západní Evropy to začínají také zjišťovat a líbí se jim u nás. Přišli totiž na to, že jejich země se začínají ekonomicky a sociálně rozpadat. Ve Francii to skutečně vypadá, že za pár let tam vypukne občanská válka.

Máme zkrátka velký potenciál, který musíme využít. Problém je ale v tom, že jsme součástí něčeho většího, a to nám určuje náš úděl. Jsme součástí Evropské unie.

Tragédií České republiky je to, že po druhé světové válce, kdy jsme mohli volně navázat na to, co jsme započali za první republiky, se dostali k moci komunisté a ti rázně změnili kurz. Česká republika se otočila na Východ a za svůj vzor si vzala Sovětský svaz. Po čtyřiceti letech budování socialismu jsme se chtěli opětovně stát součástí Západu. K naší smůle se ale námi toliko obdivovaný Západ začínal rapidně měnit, a to k horšímu. Aby to neznělo tak pesimisticky, tak dle slov prezidenta Václava Klause, bylo jediné štěstí komunismu v tom, že nás ochránil před zhoubnými ideologiemi, které se v západní Evropě postupně usazují už od 60. let minulého století. To nám dává optimismus, že se nakonec můžeme stát bohatou a vlivnou zemí, jakou jsme mohli být někdy po druhé světové válce. Je ale potřeba, aby se k moci dostala taková politická elita, která si tohle všechno uvědomuje a která nastaví taková pravidla a mechanismy, abychom toho docílili. To je obrovská výzva pro naši zemi.

Pokusím se nyní zformulovat alespoň pár základních pravidel, která by se měla nastavit, aby se Česká republika stala rozvinou zemí v srdci Evropy:

1. Vláda, která má národní zájmy na prvním místě

Potřebujeme, aby v České republice vznikla vláda, která bude hájit naše národní zájmy, bude za ně tvrdě bojovat a neustoupí. Evropská unie nás tlačí do věcí, které nechceme. Průzkumy veřejného mínění neustále ukazují, že jsou Češi proti zavedení eura. V Česku naopak začínají zesilovat hlasy některých eurofilů, že už bychom to euro měli konečně přijmout. Sebevědomá politická elita by se nebála a vyjednala by tzv. opt-out jako má například Dánsko, které si vyjednalo ponechání své měny. Jak říká profesor Budil, Evropská unie je snadno předvídatelná. Vždy selže. Musíme odmítnout nejnovější návrhy EU (Green Deal) a říct, že to nepřijmeme, protože to není v našem národním zájmu. Pokud si vezmeme zmíněný Green Deal, tak je potřeba argumentovat, že to povede k razantnímu zchudnutí obyvatel ČR, a to prostě nepřipustíme.

2. Správné legislativní a ekonomické prostředí, podpora podnikání

Máme příliš mnoho zákonů, které jsou napsány složitě a málokdo se v nich vyzná. Náš daňový systém je nepřehledný a nejednotný. Je potřeba redukovat množství zákonů. Zákonů musí být méně, musí být jasně formulovány, aby nedocházelo k různým výkladům práva. Daňové prostředí musí být přehledné, daně by měly být nízké. Stačilo by vytvořit jednotnou sazbu 15 % na vše a dost. Že takto stát přivedeme na buben? Ale kdeže. Při nízkých daních a přehledném daňovém systému budou lidé spíše odvádět daně u nás, než aby své příjmy danili někde jinde. Státní kasa tak nakonec ve finále vybere více peněz než při velkém daňovém zatížení. Nízké daně a stát, který nikomu nebude házet klacky pod nohy pak přiláká lidi k podnikání. Naše země měla vždy podnikatelského ducha. Tohoto ducha je potřeba rozvíjet. Současné podnikatelské prostředí spíše odrazuje. Je nutno omezit státní byrokracii, přestat samostatně fungující jedince pokládat za zloděje a vyjít jim maximálně vstříc. Podnikatelé jsou páteří ekonomiky.

3. Spolupráce v rámci V4, případně regionální spolupráce

Spolupráce v rámci Visegrádské skupiny samozřejmě dává smysl. Země Visegrádu mají stejnou zkušenost s komunismem, jsou to státy s podobnou mentalitou, vzájemně spolu sousedící. Je potřeba najít společnou řeč v rámci těchto zemí, případně rozšířit spolupráci o další země, které nám jsou blízké (Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Bulharsko, Rumunsko…). Lze také vyzkoušet regionální spolupráci. Vždyť spolkové země bývalého Východního Německa to vnímají hodně podobně jako my. Regiony severní Itálie jsou nám také nakloněny. Francie je rozdělená, spoustě lidí už dochází s EU trpělivost. Nějaká forma spolupráce je tedy určitě možná.

4. Školství

Vzhledem k tradici našeho průmyslu, tak potřebujeme kvalitní systém technického školství, které bude vychovávat schopné techniky, strojní inženýry, stavbaře atd. Klíčové je propojit školy a soukromé firmy tak, aby studenti mohli na praxi do technických podniků, kde si vyzkouší své nabyté vědomosti v praxi. Podniky si tímto způsobem mohou vychovávat své budoucí zaměstnance, které už budou znát a mohou se jich naplno ujmout po ukončení jejich školní docházky.

5. Sociální cítění

Je potřeba vybudovat takový stát, který bude mít sociální cítění se svými občany. Nevyzývám tady k vybudování nějakého silného sociálního státu s přebujelým státním aparátem. Pouze navrhuji, aby zde vznikla politická elita, která bude myslet na naše občany, jejich potřeby a zájmy. Prioritou veřejných výdajů by měli být lidé v důchodovém věku. Lidé, kteří se zasloužili o vybudování tohoto státu, lidé, díky nimž jsme tam, kde jsme. Je proto potřeba zajistit, aby na sklonku života měli důstojnou penzi a postarat se o ně. Je nutno stavět penziony pro naše seniory, kteří už nebudou schopni se sami o sebe postarat. Musíme budovat mezigenerační solidaritu, kdy rodina jakožto nejsilnější sociální pouto bude držet spolu a vzájemně si pomůže. Sociální dávky budou poskytovány lidem, kteří si budou aktivně hledat pracovní místo a ne těm, kteří budou dávky opakovaně zneužívat. Mělo by se vždy vyplatit pracovat, tudíž by dávky neměly být tak vysoké, aby lidé jen zůstávali doma a žili ze státních injekcí, které jsou placeny z daní pracujících občanů. Neberme si příklad ze zemí Západu, kde došlo k odlivu pracovních míst do Číny a střední vrstvy v těchto zemích začínají chudnout. Vyrábějme, otevírejme nové továrny, zakládejme podniky, zajistěme pracovní místa pro naše občany. Nedopusťme, aby docházelo k odlivu mladých lidí do zahraničí. Mladí lidé jsou budoucnost této země, bez nich se nic nového nevybuduje.

Takto bych mohl pokračovat ještě dlouho – podpora inovací, investice do dopravní infrastruktury, stavba nových bytů apod. Výčet věcí, které by se měly udělat je dlouhý. Myslím si ale, že těchto pět bodů, které jsem vyjmenoval je nejdůležitějších.

Budoucnost České republiky a celé Evropy vidím v opětovném budování sebevědomého národního státu, který bude bojovat za své zájmy, bude asertivní vůči svým sousedům (nikoli však agresivní), nebude uzavřený do sebe, bude spolupracovat s ostatními státy. Bude také myslet na své občany, jejich blaho a štěstí. Evropská unie se stejně dříve či později rozpadne. Je to jen otázka času. Evropské státy už se začínají probouzet a EU už tady za 10 let nemusí být. Do té doby se nebojme být asertivním členským státem, který dokáže šikovně spolupracovat s ostatními a prosadit své zájmy uvnitř tohoto spolku.

 

 

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 votes, average: 4,93 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky