10.5.2014
Redakce
0
Kategorie: Humor

Čeněk na farmě

Sdílejte článek:

OD: NETIPA 10|05|2014

Možná se to na první pohled nezdá, avšak já jsem velice aktivní otec. Soustavně vyhledávám nové příležitosti k radovánkám a dětským zážitkům, které bych Čeňkovi vnuknul. Vždy večer než jdu spát a než Čeněk spát nejde (takže nejde spát nikdo, ale je hezké se takhle občas zasnít), připravím si program na druhý den. Částečně to je proto, abych se příští den v návalu trudomyslnosti a plíživé únavy neoběsil na lustru a částečně aby taky Čeněk měl nějaký program a vzpomínky na dětství. A právě z toho důvodu jsem jedno dopoledne naplánoval návštěvu zvířecí farmy.

 

[ad#hornisiroka]

 

Druhý den ráno jsme si ani nemuseli přivstat, jelikož Čeněk už od půl pátý v postýlce mával posraným pyžámkem nad hlavou (Čeněk si již umí sundávat oblečení) a slavnostně s výskotem zahájil den celé rodině. Na farmu jsme dorazili tedy celkem brzy a v dobrém rozmaru, neboť jsme si cestou v autě prozpěvovali farmářské písně a i jsme si s Čeňkem prosvištěli zvířátka.
Farma už z dálky vypadala velkolepě, což potvrdil přejetý zajíc na příjezdové cestě, který Čeňka velice zaujal a chtěl se s ním mazlit. Musel jsem Čeňkovi vysvětlit, že zajíček spinká a že ho nebudeme rušit. Podíváme se na jiná zvířátka, která, jak doufám, budou živá.
U vstupní brány farmy nás s úsměvem vítal Farmář Vojta. Farmář Vojta měl žluté zuby a neměl na ruce dva prsty. Zkásnul nás o dvacku za vstup a ještě mi za tři pětky prodal pytlík se suchým chlebem, abychom si mohli nakrmit zvířátka. Holt farmář Vojta ví, jak to chodí, a umí se otáčet. Podle svěžího dechu a nejistých pohybů soudím, že si farmář za utržené peníze koupí terpentýn, aby měl večer tu těžkou dřinu čím spláchnout. Každopádně jsme mohli vejít.
Vypustil jsem Čeňka do prostoru a očekával, co se stane. Byl totiž nejvyšší čas, aby Čeněk proměnil své dovednosti. Podařilo se mi ho naučit, jak dělá kravička. Kravička totiž dělá “bů” (pokud to někdo neví). Čeněk nabral směr výběh ovcí a už z dálky na ně křičel “bů”. Já myslím, že tady nemá cenu to dítě něco učit. Takový dřiny to stálo a výsledek je mizivej. Čeněk stál s úsměvem u výběhu ovcí a dělal pořád dokola “bů”. Pokusil jsem se toho kluka nasměrovat správným směrem a opravil jsem ho s tím, že ovečka dělá “béé”. Čeněk se na mě podíval s výrazem intelektuála, že to teda ne a pokračoval v bučení. Ovce v ohradě jevily známky frustrace, jelikož na ně patrně nikdo nikdy nebučel. Čeněk byl však neoblomný a stále dělal na ovce “bů”. Nakonec dosáhl svého a jedna z ovcí to psychicky nezvládla a začala taktéž dělat “bů”. Čeněk tedy rozbil jednu ovci a mohlo se jít dál.
Hned za ohradou s ovcemi byl volný výběh všech zvířat, kde bylo dovoleno krmit. Vstoupili jsme do výběhu a nabídl jsem Čeňkovi kus chleba, aby jím přilákal zvířátka. Čeněk sice chleba okamžitě snědl, ale zvířata beztak přiběhla. Naklusaly malý kozy, slepice, husy a jiná podobná havěť. Čeněk byl velmi šťastný a rozradostnělý z tolika zvířátek a na každé dělal “bů”. Nechal jsem ho, aby udělal kozičce “malá” a sám jsem odháněl agresivní husy, který na mě syčely a štípaly mě. To jsem si dal s tou farmou. Zatímco jsem zápasil s husama, Čeněk kamsi odběhl. Jakmile se mi podařilo zahnat husy, začal jsem se po něm shánět. To však nebylo třeba, protože se náhle ozval pískot a Čeněk se vynořil zpoza rohu. Pelášil ke mně držíc vyděšenou slepici pod krkem a dělal pořád dokola “bů, bů, bů”. Slepici dotáhl až ke mně a podal mi jí, abych s ní něco udělal (Čeněk mi rád přináší různé předměty, abych s nima něco udělal, byť nemám ponětí, co po mě vůbec chce.). Se slepicí jsem udělal akorát to, že mě poklovala a pak zdrhnula. Celý tento incident sledoval farmář Vojta, který nám osobně přišel udělit napomenutí, že takhle teda ne. Ke zvířatům se musíme chovat hezky. Aby patrně navodil přátelskou atmosféru, zahrozil vidlemi, odplivl si na zem a odešel. Nejvyšší čas se podívat zase na jiný zvířátka. Husy už se beztak začínají štosovat do útočný formace, takže tady není potřeba nic riskovat.
Po úspěchu s krmením zvířátek jsme se šli podívat na páva v kleci. Podle Čeňka dělá páv “bů” a tak nějak je to zvíře, které stojí za to mu uškodit. Na kleci byl obří nápis “Nešahejte přes mříže na páva, hrozí ztráta prstů”, tedy pravidla byla jasná. Čeněk přispěchal ke kleci a začal páva šťouchat do oka. Ten byl naprosto konsternován. Je zjevné, že tato drzost ho natolik rozhodila, že se nezmůže na nic. “Nechte toho páva na pokoji”, zařval z dálky farmář Vojta a opět výhružně pozvednul vidle. Tady to dneska neskončí dobře.
Za pávem byl ještě výběh s hranostajem, který tam nebyl, a tím s velkou slávou končí veškeré zvířecí exponáty farmy. Docela slabota. Uběhlo dvacet minut a my už všechno viděli. Čeněk se ve volném prostoru točil do kolečka a dělal “bů”. Jako jo, byl spokojený, ale za padesát korun, který jsem vypláznul, jsem si představoval větší zážitek. Podle programu, který jsem obdržel u vstupu, probíhá v poledne drezůra hus a ve čtyři odpoledne má farmář Vojta autorské čtení své sbírky básní. Je devět ráno a celá tahle farma je ubohá.
Zpátky do volného výběhu zvířat se mi moc nechce. Čeněk by si tam osedlal kozu a farmář Vojta by mě proklál vidlemi, které si demonstrativně opodál brousí. Šli jsme tedy na louku, kde se Čeněk trochu proběhne a kde nepoškodí žádné zvíře. Čeněk chvilku pobíhal po trávě, načež začal sbírat sedmikrásky a tyto jíst. Nechal jsem Čeňka na louce v klidu se pást a sám jsem si alespoň vyřídil pár telefonátů (všechny byly s Natašou, která sondovala, jestli se dítě rozvíjí a jestli s ním cvičím, jak dělají zvířátka).
Během hovoru jsem pozoroval Čeňka, kterého začaly nudit sedmikrásky a štrádoval si to napříč polem k jakési ohradě, kterou podlezl, klekl si a cosi tam začal dělat. Položil jsem Nataše telefon a rozběhl se to dítě zkontrolovat. Na místě jsem zjistil, že Čeněk spokojeně pojídá nějakou divnou žlutobílou kytku. Kristova noho. Určitě je jedovatá. Tak a je to. Čeněk se otráví, umře a Nataša mě zmlátí a dostanu zaracha. Hrůza pomyslet. Vůbec jsem neměl ponětí, co to je za kytku. Bylo jich tu spousty. Najednou jsem dostal spásný nápad. Taktéž jich několik sním a potom budu na sobě pozorovat příznaky. Když mi například ochrne noha a nebo začnu ztrácet zrak, pojedeme oba s Čeňkem do nemocnice. Ten plán je neprůstřelný.
Poklekl jsem vedle Čeňka a začal jsem pojídat kytky jednu za druhou. Už jsem jich snědl tak kilo a zrovna sem se dostával do rauše, když tu vidím, jak k nám běží farmář Vojta s vidlema nad hlavou a celý uřícený křičí: “To si už děláte prdel? Proč mi žerete narcisky? Proč proboha? Já si je tady pěstuju na kšeft. Vezměte toho svýho spratka a vypadněte z mý farmy. Ať už vás tady nevidím”
Odjíždíme z tohodle vidlákova. Tohle já nemám zapotřebí. Oba dva s Čeňkem jsme mnohem větší, než celá tahle ubohá farma. Cestou domu jsem se z těch narcisek poblil a Čeněk spokojeně usnul v sedačce. Krásný výlet to byl. Kam asi pojedeme příště?
[ad#velkadolni]
Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (7 votes, average: 4,43 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky