Britský experiment?

V posledních týdnech oznámily dva státy, Velká Británie a Singapur, odklon od stávajících restrikcí k přijetí covidu 19 do „normálních“ nemocí chřipkového typu. Singapur ale svůj plán zrušil a zavedl opět restrikce pro setkávání lidí a pokračuje tak „japonskou“ cestou. Japonsko samotné hostí olympiádu a je naprosto zřejmé, že to je jeden velký omyl. Japonci údajně kritizují „nedisciplinovanost“ sportovců, kteří si sundají roušku při medailovém ceremoniálu. Naše Barbora Špotáková před odletem na olympiádu prohlásila do ČT, že se nenechá zprávami z Japonska zastrašit a že snad těch čtrnáct dnů přežije. Pokud se sportovci na olympiádě snaží „přežít“, je něco shnilého ve státě japonském.

Vraťme se ale k Británii. Ta na rozdíl od Singapuru necouvla a rozvolnila k datu 19.7.2021. Podíval jsem se na data pro Británii na web worldindata pro týden od 18.7. do 24.7.2021, a to na počty infikovaných a počty zemřelých. Do tabulky jsem zařadil i dva údaje z Česka.

Počty pozitivních výsledků testů na covid a počty zemřelých s covidem ve Velké Británii

Počty zjištěných pozitivních výsledků testů v Británii prošly v uplynulém týdnu maximem a poslední údaje jsou již nižší než v den, kdy Británie ohlásila den svobody. Počty zemřelých zatím rostou asi o čtyři případy za den, jsou však stále desetkrát menší než v období, kdy ještě nebyla očkovanost britské populace na té úrovni, co v současnosti.

Je zřejmé, že situace v Česku je řádově příznivější než situace v Británii, a i my bychom mohli bez velkého rizika všechny restrikce omezit. Místo toho se strašíme dál a ministr zdravotnictví Adam Vojtěch o žádném rozvolnění nemluví. Naposledy jsem zaslechl zprávu o tom, že se očkované děti nebudou muset od září testovat. Další příklad diskriminace neočkovaných.

Co se britského „experimentu“ týče, je jasné, že u nás dnes převažuje epidemiologická loby „zavíračů“, která pokračuje v malování černých scénářů. V Británii nyní probíhá faktický návrat k normalitě a jízlivé označování tohoto procesu jako „experiment“ jen odráží hloubku naší nenormality. Za skutečný experiment s velkými náklady do budoucna naopak považuji český lockdown všech škol. Již dnes se hovoří o tom, že v případech učňovských oborů výrazně klesla manuální zručnost a řada učňovských škol se připravuje na to, že v září omezí teorii a bude se věnovat zejména praktické výuce v oboru.

V ČT se také široce rozebíral dopad covidu na duševní zdraví Česka. Podle zpráv v ČT stoupl za pandemie covidu počet osob s duševními problémy podle ambulantních specialistů z 20 % ke 30 %. Zejména se jedná o úzkosti a deprese. Prakticky to znamená řádově milion osob postižených různým typem obav, o které se zvýšil jejich počet ve srovnání s předcovidovým obdobím. I toto jsou alarmující skutečnosti, které jsou důsledkem experimentu se společenskými uzávěrami covidové éry.

V Austrálii i dalších západních zemích už lidé masově protestují proti za současné situace nesmyslným restrikcím. Australská vláda protestující označuje za hlupáky, protestující naopak viní vládu z diktatury. Domnívám se, že dnes jsou již opatření zásadně omezující pohyb obyvatel neadekvátní současnému stavu, jak z hlediska vakcinace, tak z hlediska škály léků, které zabraňují těžkému průběhu covidu. Udržovat ve společnosti strach z covidu je dle mého soudu naprosto chybná strategie, rovněž tak restrikce turistiky v mezinárodním měřítku.

Jediným vhodným opatřením v současnosti je rozvolnění a návrat k normalitě. Mimochodem, i o tom budou volby na podzim tohoto roku.