Polonegramotná superlůza nazývá řadové lidi nevzdělanou lůzou

Kdo je vzdělanější a kdo „nevzdělaný buran“?

Řadový člověk pracující třeba i více fyzicky než duševně, žijící od výplaty k výplatě nebo od důchodu k důchodu, starající se o svůj domek, zahrádku, postarší auto, ten musí mít panečku velmi komplexní znalosti matematiky, fyziky a chemie. Při chovu domácích zvířat též biologie.

Uveďme pár příkladů, co musí takový řadový člověk znát – a ptejme se, nakolik by mu ve znalostech, tedy ve vzdělanosti teoretické i praktické, stačil mladý mudrlant nebo ječivka z velkoměsta z humanitní fakulty.

Řadový člověk musí znát:

Kde je v elektrické zásuvce nulák a kde fáze a proč tam musí být ještě kolík na uzemnění. Kolik voltů je mezi nulákem a fází, o kolik více voltů mezi fází a fází… a jak zapojovat všechny možné žárovky a jiné domácí spotřebiče. Jak nefungující domácí stroječek rozmontovat, co kde spojit a jak zaizolovat, aby to později člověka nezabilo. Jak a kam případně stříknout špetku kontaktolu. Jakým je vodičem či izolantem destilovaná voda a jakým špinavá voda…

V domku bývá často plynový kotel. Řadový člověk musí vědět, kde se bude hromadit zemní plyn, kdyby někde unikal. Čili musí vědět, zda je metan lehčí nebo těžší než vzduch. Musí tedy dobře prakticky znát hmotová čísla uhlíku, vodíku, kyslíku a dusíku v Mendělejevově periodické tabulce. Musí vědět, kolik atmosfér či megapascalů má být na kotli na stupnici tlaku vody, aby se bezpečně vytopil celý domek přízemní, jednopatrový, dvoupatrový.

U domku bývá studna. Řadový člověk ví, proč nemůže být hluboká více než cca 10 metrů a proč by pak čerpadlo ruční ani elektrické nefungovalo (Torricelliho zákon v praxi).

Řadový člověk zná, jak dlouho tuhne sádra, proč do malty vápno a do betonu cement. Jak dlouho míchat, jak nanášet třeba maltu na strop, aby všechno neopadalo dolů. Všechny menší řemeslné oprávky si totiž řadový člověk dělá sám; nemůže si dovolit ke všemu volat profi řemeslníka.

Řadový člověk ví, jaký nátěr se nanáší vně a jaký venku, jaký na střechu a jaký na zahradní nábytek, jak a čím se ředí, jak dlouho se rozmíchává…

Řadový člověk má dobré fyzikální znalosti momentu síly a krouticího momentu – a ví tedy, jak nastavit gola klíč kusem trubky, když je matice zarezlá a nejde povolit. Na stejném principu ví, jak si nastavit rukojeti svého kolečka (neboli káry), když náklad je příliš těžký.

Řadový člověk ví, jak máchnout kosou do trávy, aby stébla padala jak kuželky a on se příliš nenadřel ani na velkém kusu trávníku.

Řadový člověk ví, v jakém poměru smíchat čistý líh a vodu, aby směs vydržela nemrznout do minus deseti, do minus dvaceti, do minus čtyřiceti stupňů Celsia. Prostě – trojčlenka, úměra.

Mohl bych pokračovat ještě dlouho. Jen kolem údržby vlastního postaršího auta několik stránek.

Třeba bych mohl pokračovat i regionálně. Každý ten řadový člověk od Spytihněvi (= kousek jižně od Napajedlí) po Břeclav a Lanžhot ví, jak chemicky postupovat, když má vzniknout víno svatomartinské, burčák, stolní, odrůdové, přívlastkové. Při jaké teplotě sbírat hrozny, aby z toho mohlo být vzácné víno ledové… Jak dlouho nechat kvasit, z jakého materiálu má být ta nádoba (tedy sud). Jaký je průšvih, když při několikaletém zrání vína chytne zátka lahve nějakou plíseň – a jak toto nebezpečí minimalizovat… Tam je těch poctivých praktických profesorů vína v každé uličce na tucet…

Velkoměstský elitářský výkvět může namítnout, že hlavně se počítají ty hoch intelektuální záležitosti humanitní – jako umět se kultivovaně správně česky vyjadřovat a tak.

A zde mám snad největší protiargument. Mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby měli příznivci univerzitního profesora ve svém štábu různé transparenty s hesly. Na jedné ceduli bylo uvedeno:

SPOLEČNĚ TO DÁME!

Jenže české sloveso „dát, dáti“ je sloveso dvoupředmětové. Tedy když „dát“, tak „něco“ (= první předmět) „někomu“ nebo „někam“ (druhý předmět). Když ten druhý předmět chybí, jde o základní neznalost jazyka českého, jde o citelnou mezeru v základním vzdělání.

Asi víme, jak fráze „to dáš“ vznikla. V posledních letech se jejím používáním část mládeže chtěla odlišit a vymezit proti generacím dřívějším, které ve stejné situaci používaly spisovné fráze – a měly a mají mnoho možností: „To zvládneš“, „to dokážeš“, „to zařídíš“, „to úspěšně provedeš“.

Jenže – části mládeže ani takovýto výběr nestačil. Uslyšeli novou nespisovnou frázi od někoho, kdo jim imponoval (třeba měl nový pěkný ajfoun) – a bez špetky kritického myšlení to začali papouškovat taky. Jak strašně manipulovatelný je takový papouškovač i ve velmi vážných záležitostech!

Aby bylo jasno – mimo oficiální příležitosti ať si to každý říká, co hrdlo ráčí. A odpustit to lze i každému, kdo se promluvami v jazyce českém neživí a kdo vyniká v oboru jiném.

Ale spojovat takovouto školáckou češtinovou chybu s kandidátem na prezidenta? Viděl jsem záběry štábu prof. Drahoše v den druhého kola voleb. Jak mnoho lidí, starších a hlavně mladších, kolem toho transparentu procházelo!

Kolik jich protestovalo, že nespisovná fráze se k potenciálnímu člověku číslo jedna v celém státě nehodí?

Všichni, kdo protestovali a kdo zvládají výše uvedené znalosti a dovednosti, mohou (poněkud jemně) říkat i kritická slůvka k řadovým lidem menších měst a vesnic.

Kdo prošel kolem nespisovného transparentu nevšímavě a kdo o něčem z výše uvedeného nemá ani šajnu, měl by mlčet.

Ne sutor supra crepidam.

[ad#pp-clanek-ctverec]