Brexit: Máme se ho bát? Co by pro nás znamenal?

Nás se budou dotýkat hlavně změny, které znemožní pobyt a zaměstnávání občanů Evropské Unie. Víme, že právě směrem na Londýn odcházejí každým rokem tisíce mladých lidí – buď za studiem, kvůli výuce jazyka, ale hlavně kvůli práci na věčně hladovém trhu jedné z největších ekonomik světa. Dá se očekávat, že v tomto přechodném období se zvýší o několik desítek tisíc lidí počet nezaměstnaných na našem pracovním trhu, které dosud absorboval právě anglický trh práce.

Do budoucna si však myslím, že Anglie se nebude moci bez pracovní síly z východu Evropy obejít. Přestože součástí propagandy podporovatelů odchodu je zdánlivý odliv prostředků následkem příchodu “extrémně velkého” množství Evropanů, makroekonomické údaje jasně dokazují, že na rozdíl od etnik příchozích ze zemí Commonwealthu si nárokojí méně zdrojů sociálního systému a naopak jejich makroekonomická výsledovka je vysoce kladná. V přechodném období totiž země bude muset vyřešit i napojení Anglie na ekonomiku Unie. Tento úkol pro nečleny Společenství plní tzv. Evropský hospodářský prostor, který prakticky zastupuje Brusel. Země jako Norsko, Švýcarsko, Island a v budoucnu možná i Velká Británie se tímto způsobem zapojují do evropského hospodářství a nejen to. Nadále bude možné obchodvat, nadále bude možné cestovat, studovat a pracovat.

My při odchodu Británie utrpíme alespoň zpočátku ve dvou dalších směrech. Jednak se po odchodu vlajkové lodi odporu proti bruselské centralizaci prudce zvýší váha “eurohodnotových” zemí jako je Německo a Francie, čímž se posílí moc Evropské komise. Také je třeba připomenout, že Anglie je spolu s Německem jedinou zemí, která z rozpočtu Unie čerpá méně než platí. Takže naše vláda bude mít menší šanci odolávat snahám Bruselu o podivnosti typu harmonizace daní, omezování svobod, nebo kvóty na imigranty. Zároveň se zúží tok peněz, který dosud vláda z eurofondů čerpá. I když se zřejmě navýší objem prostředků v tzv. Norských fondů, což je vlastně balík peněz, které platí země mimo Unii za právo realizovat svou produkci na evropském trhu.

Samozřejmě, pokud bude výsledek hlasování záporný, bude to znamenat, že se zdánlivě nic nezmění. V každém případě je už dnes více než jasné, že stejně jako v Rakousku, kde odpor vůči centralismu Bruselu zemi doslova rozpůlil, stejný proces je možné očekávat v Anglii. A pak i při každé volbě v libovolné jiné zemi

Myšlenka společného evropského domu dostává trhliny. Už dnes je každému příčetnému politikovi jasné, že se evropské struktury vzdálily od myšlenky Společenství nezávislých zemí, které se dohodly pouze na odstranění bariér v pohybu lidí, zboží, peněz apod. Dnes se z toho stal stále více centralizovaný a stále nebezpečnější, neschopný kolos, který neplní svou základní úlohu pomáhat lidem lépe žít, naopak život ztěžuje. Pokud nedojde k zásadní změně pokud opětovnému návratu k principům původního EHS (Evropského hospodářského společenství) bude stále obtížnější odolávat snahám svázaných a dusících se zemí o odchod. Brexit se pak může stát prvním krokem, první kostkou domina, které způsobí zánik jednoho z nejgrandióznejších sociálně-inženýrských projektů v historii.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Boris Kollár