Boj o moc v EU

Divíte se tomu, co se děje v EU? Tady je připomenutí: je to boj o moc, kdy před volbami do europarlamentu se snaží ultralevicoví europapaláši zabránit přesunu moci na pravici tím, že se ji snaží zakonzervovat do neziskových organizací, aby ti, co přijdou po nich , již nic nezmohli!

Boj o moc v budoucí EU po volbách v roce 2019

Při studiu smluv, podepsaných minulými vládami mne zarazily některé společné znaky. Prvním je, že všechny nařizují vytvoření dalších orgánů (neziskovek), které budou dozírat na správné plnění těchto smluv. Druhým společným znakem je všudypřítomná genderová vložka, která v plné šíři zohledňuje to nejhorší z extrémního feminismu. Jako kdyby záměr vnutit nám onen pomatený eurogenderismus, tu extrémní formu nenávisti k mužům, se už ani neohlížel na to, o čem že ty smlouvy vlastně jsou. Prostě když nevyjde Istanbulská smlouva, tak to vyjde v nějaké jiné, nebo další, prostě jednu smlouvu si nepřečtou až do konce, přehlédnou doložku, kterou se přihlásí k nějaké předchozí deklaraci a přihlášením z ní udělají vymahatelný dokument. Z těchto smluv není vůbec jednoduché se vyvázat.

.
Celé to na mne dělá dojem přípravy na uchopení moci v EU nevolenými orgány „občanské společnosti“ – mají výhodu, že nemají omezený mandát ani nejdou odvolat- v době, kdy se blíží očekávané přerozdělení moci v EU po nadcházejících eurovolbách. Genderistická doložka poslouží jako všudypřítomný pendrek na ty neposlušné! Takže nás čeká slabý stát a silné neziskovky, kryté právě výše zmíněnými smlouvami. Jde o to, že ať volby vyhraje kdokoliv, bude mít veliký problém jakkoliv změnit stav věci, protože v ten moment, kdy se o to pokusí, bude mít na krku smyčku arbitráží, které proti němu povedou právě ony neziskovky! Takže, kde že je ta demokracie? Já to tuším, ale nemohu to napsat….

.
Boj o přerozdělování nelegálních migrantů totiž neustává! Naopak nabývá na intenzitě a záludnosti. Když Dublin 4 narazil na odpor národů, tak pakty, vyplývající z Newyorské deklarace z r.2016 (zase ten Sobotka a ČSSD) to jistí. S velkým pokřikem z EU odmítnutý Globální pakt o migraci a mobilitě vyvolal dojem, že nejhorší je za námi. Opak je ale pravdou. Ve stínu paktu o migraci, se ukrývá druhý pakt o uprchlících, který má být podepsán 17.12.2018 v New Yorku (také s gendristickou vložkou). Tento pakt se údajně chystají podepsat vlády všech států EU. Já se ptám ale PROČ??? Náš azylový zákon je dobrý a kromě toho je zde Ženevská konvence o uprchlících, která je naprosto dostačující.

Jenže!

Neobsahuje totiž gendristickou vložku, ani nezřizují posty pro povinně financované neziskovky. Také neobsahuje povinnost přesídlování, vazby repatriací na dobrovolnost, nepředepisuje „solidaritu se zeměmi přetížených imigrací“. 

Zestručním to: nepřerozděluje moc ve státě na nevolené a nestátní subjekty, neumožňuje snadný život jejich zaměstnancům.

Největší paradox je, že tyto smlouvy jdou přímo proti platným usnesením, která SPD prosadila ve sněmovně, která odmítají přerozdělování migrantů, odmítají hlasování většinou (tedy, že co upečou Němci s Francouzi bude platit, protože ostatní státy je nepřehlasují). Rovněž jsou v rozporu s dalším usnesením, které prosadilo SPD o povinnosti vázat rozvojovou pomoc zdrojovým státům migrantů na jejich spolupráci při navracení odmítnutých žadatelů.

A o tom naše veřejnoprávní média zarputile mlčí! Proč asi? Chtějí se podílet na rozdělování moci?

Jde tedy nejspíše o to, sebrat moc národním státům a přes evropské instituce ji přefiltrovat na neziskovky, aby ti, kdo podle všech očekávání vyhrají volby, dohromady žádnou moc neměli a nemohli tedy změnit kurs imigračního zničení evropských kultur a národů.

Boj o demokracii v ČR nabírá na intenzitě a surovosti

Stejně jako všude v západní Evropě i zde v ČR probíhá lítý ideologický a propagandistický boj mezi volenými zástupci a nevolenými samozvanými aktivisty (pachateli dobra). Vidíme to v nekončícím až hysterickém soupeření aktivistů a volených zástupců. Posledních 28 let dalo totiž samozvaným aktivistům pocit moci (která jim ale nenáleží, když je nikdo nezvolil) a zvolení zástupci se stali jejich úhlavními nepřáteli, protože si dovolují reprezentovat názor, který neodpovídá aktivistům a neadoruje dostatečně Václava Havla! Vidíme zde střet dvou představ o demokracii, té volební, kdy lid promlouvá skrze výsledky voleb, a té tzv. liberální, kdy promlouvá kdokoliv, kdo si myslí, že by měl páchat dobro a poplivat nepřátele dobra (to jsou všichni kromě něj), s mandátem maximálně sám od sebe. Ultralevicoví aktivisté prosákli touto zemí jako metastázy rakoviny, štvou lidi proti sobě, sousedy proti sousedům, děti proti rodičům, stejně jako bolševici za sovětské revoluce před 100 lety. Ve školách namísto učitelů káží multikulturalismus a propagaci migrace samozvané neziskovky, islámské nadace a další aktivisté, kteří děti učí, že není nutné se učit ale mít správný politický názor (Stalin by z nich měl radost, možná i Trockij).

Jenže obyčejní občané řekli své ve volbách, jakkoliv můžeme cokoliv zpochybnit. Občané řekli, jaké programy se jim líbí a v jakém procentu budou zastoupeny ve sněmovně další 4 roky. Kupodivu, jejich názoru a hlasům právě občanští aktivisté tak nějak nedopřávají sluchu. Protože co je 2,5 mil. hlasů které v přímé volbě zvolily prezidenta, proti pár stovkám aktivistů, povykujících na náměstích, že Zeman není jejich prezident? Že tito aktivisté odmítají základní principy demokracie, ve svém svatém zanícení (zahulení) uznat? Nevadí, média je podpoří, protože dříve dosazení šéfredaktoři při změně poměrů v zemi by mohli přijít o svá teplá místa! Tak je nutné poslušně poplivat, znectít a pomluvit všechny, kdo tuto aktivistickou partu zpochybňují! Je nutné hledat (vymýšlet) trestní cauzy na vůdce, poštvat proti nim kohokoliv, od včelařů až po duchovní, každý může přispět! Vzhůru, pachatelé dobra!

Nevěřícně sleduji v poslední době výzvy těchto aktivistů k násilnějším demonstracím, rostoucí aktivity profesionálních demonstrantů, vyzývající k akcím proti demokraticky zvoleným zástupcům a dokonce proti přímo zvolenému prezidentovi. Ve Francii můžeme nyní sledovat vyšší level takového konfliktu mezi obyčejnými lidmi a vládou, který se snaží ukrást právě takoví aktivisté rostoucím násilím. Jako by konec šedesátých let, kdy v západní Evropě teror ultralevicových skupin a vybičované studentské bouře se snažily zvrátit demokratický vývoj. Jak dlouho bude trvat, než podobné násilí dorazí k nám? Bude zapotřebí další mrtvý nemrtvý student nestudent Šmíd neŠmíd? Na rozdíl od roku 89 se stávající státní moc bojí zasáhnout, jak jsme viděli 11.7.2018 při schvalování důvěry vládě (ve Sněmovní ul., kde je zákaz demonstrovat a shromažďovat se povykovala skupinky aktivistů až do 02 hod. zatímco PČR nečinně přihlížela porušování hned několika zákonů). 

Strach státní moci v ČR z aktivistů a podivných skupin a neziskovek s politickým programem, financovaných ze zahraničí, je konec konců nejlépe vidět na případu Kliniky v Praze, kdy ji squatteři beztrestně okupují navzdory rozhodnutí soudu dál a vysmívají se bezmoci policie, která nemá rozkaz Kliniku vyklidit násilím.