4.4.2017
Redakce
0
Kategorie: Historie

Blížící se se parlamentní volby a demokracie

Sdílejte článek:

IVAN TURNOVEC

Na podzim nás čekají parlamentní  voby, je celkem logické, že člověk bilancuje a je smutné, že při té příležitosti si uvědouje, že než nová slova a věty mnohem více vypovídá starší text. Dělím se tedy o své starší bilancování s tím, že doufám, že se nad ním čtenáři dokážou zamyslet před tím než půjdou k volebním urnám.

[ad#clanek-respo]

Starší pamětníci, nejen úředně ocejchovaní jako nepřátelské osoby, mezi které jsem patřil, viděli negativa minulého režimu, např. zákaz cestování na západ či vystěhování. Dále pak omezování možnosti pracovat v oboru těm nehodným, bránění v čerpání informací, okázalé vítání pohlavárů při návštěvách, atd. atd. Při srovnávání s porevolučním vývojem vidí dnes, ale i to, že protikomunistická propaganda je přehnaná, protože slušnost se nedělila mezi komunisty a nekomunisty, nýbrž probíhala napříč celou společností a ti všehoschopní jsou dnes rozlezlí v ostatních politických stranách.

Před bilancováním uplynulých 27 let tzv. demokratického vývoje si dovolím připomenout slova Krylovy písně Sametová revoluce:

Ze sametové revoluce
zbyl vpravo mozek
– vlevo ruce.
Lid slaví nové svaté
a z miliónů líných kmánů
dva milióny partyzánů
v matičce stověžaté.

Vlastenci pijí pivo z holby
neb pomohla jim vyhrát volby
neposlankyně Marta
a kamarila levobočků
připíjí z Hradu na Patočku.
Timur a jeho parta.

Má nové dresy hradní garda
a pro Šemíka Eduarda
nastala dolce vita
a do cinkání plných džbánů
čpí z velkých širých
rodných Lánů
půjčená identita.

Ve všeobecné servilitě
sní novináři o korytě
a okusují pero,
jiní už hrabou – rovní strace
vědouce – vzhledem
na lustrace –
že pod lustrem je šero.

Nechceš být Malý Černý
vzadu?
Věz: na ministra bez úřadu
lze dotáhnout to hbitě,
jen třeba vědět,
že je hlavní smlčet,
že imperativ mravní
umírá na úbytě.

Prý není doba na legraci.
Nuž – mnohý zvolil emigraci
než by se doma plazil.
Žít zase bez svobody slova?
Toť důvod zažádat si znova
o politický azyl…

Dnes proto vedle předností demokracie, vidíme daleko výrazněji i současná negativa, která jsou úmyslně bagatelizována. Mezi hlavní patří nepřetržité korupční rozkrádání státního a obecního majetku, nezaměstnanost, devastace ekonomiky a zemědělství, klesající úroveň školství, bezdomovectví, neustálý růst životních nákladů, stoupající kriminalita a počty drogově závislých. Byl zprivatizován-přesněji prodán a rozkraden-majetek v hodnotě 2,5 bilionů Kč. Společně se státním dluhem, který je již vyšší než 1,5 bilionu, tak porevoluční politici za uplynulé roky prošustrovali téměř 4 biliony Kč. Po dvaceti letech už dávno nelze tvrdit, že za tento stav mohou komunisté. Ironii také je, že na minulý režim dnes nejzuřivěji plivou ti, kteří mu sloužili, často i jako agenti Stb a měli z toho osobní prospěch. Viz senátor Štětina a spousta dnešních “pravičáků” a socialistů. Lživou reklamou mohou oblbovat jen mladé lidi a ty, kteří nikdy neměli vlastní názor. Současná situace je totiž v mnohém horší, než ta dřívější – komunistická. (A to v žádném případě nestojím o její návrat).

Často se diskutuje o rozvoji demokracie u nás i v okolních evropských státech. Přitom je u nás omezována každá snaha o přímé rozhodování občanů, tedy přímou demokracii (tahanice kolem referend si jistě každý pamatuje, a prosadit i ta komunální je téměř nemožné). Aplikovaná zastupitelská demokracie, jak se s ní dnes a denně setkáváme, je často velmi nedemokratická. Prezentace subjektů, které si právo na vládnutí uzurpují (jde o politické strany) je v době předvolební kampaně na agresivní úrovni a většinou s podporou nepravdivé reklamy. Na sliby z předkládaných volebních programů straníci zapomínají hned ve chvíli, když usednou do parlamentu a vládních lavic.

Je paradoxní, že vládní post si často vynutí i stranický boss, který ve volbách propadne a do parlamentu se vůbec nedostane. Při tom všichni straníci tvoří jen nepatrný zlomek obyvatelstva. Navíc stranické aparáty nejsou velmi často ochotny řídit se ani přáním svých vlastních členů. Připomínám zde nekorektní sestavování kandidátek, a to ve všech politických stranách. Pořadí lidí na kandidátkách je zavádějící. Do Parlamentu by správně měli být zvoleni jednotlivci podle skutečného počtu hlasů, které obdrželi, a ne na základě stranického pořadí. Na komunální úrovni je situace podobná. Zde jsou machinace s pořadím na kandidátce také zcela běžné, přitom se zneužívá jmen učitelů a lékařů, díky kterým se do zastupitelstva dostane i komunální politik, který by jinak volbou zcela propadl. Navíc pak vládnoucí komunální uskupení často hospodaří se svěřenými prostředky obecních rozpočtů bez ohledu na zájmy obce.

Ostatně, jak jinak si lze vysvětlit, že na úrovni státní, regionální i lokální, existují dohody s finančně silnými korporacemi, a ty se pak prosazují přímo proti zájmu těch, kterých se příslušné rozhodnutí bezprostředně týká? (výstavba dálnice, marketu, továrny, nebo jakéhokoli megalomanského areálu). Ohánění se demokracií je jen šidítko pro neinformované občany – voliče. Vždyť i komunisté dříve prezentovali své vládnutí jako lidově demokratické. Na to ostatně upozornil již před řadou let autor Farmy zvířat r. 1984, George Orwel:

„Téměř všeobecně se pociťuje, že řekneme-li o nějaké zemi, že je demokratická, chválíme ji. Z toho plyne, že obhájci kteréhokoli režimu tvrdí, že je demokratický, a bojí se, že by museli přestat toto slovo používat, kdyby se omezilo na jeden přesný význam. Slova tohoto typu se často používají vědomě nepoctivě.“ Citát z eseje Politika a anglický jazyk (1946).

Demokracii v jednotlivých státech i regionech ovlivňuje také globalizace. Přitom globální demokracie neexistuje – dopad rozhodnutí je totiž vždy lokální. Zde se vlastně stále častěji setkáváme s násilným řešením něčeho, proti vůli těch, které rozhodnutí poškozuje. Politici, těmi komunálními počínaje, se nechávají ovlivnit hospodářskými korporacemi, jejichž cílem je zisk (často pro nadnárodní společnosti). Formální využívání, někdy zneužívání, formálně demokratických postupů pro dosažení cílů vyhovujících jakékoli korporaci, není demokracií. Zneužívá se mediálních kampaní. Neexistují stejné podmínky, protože rozhodují peníze. Tento stav bych si v souladu s jednou z esejí MUDr. Koukolíka, z knihy Homo sapiens stupidus (2003), dovolil označit jako korpokracie. Cituji: „Slovo korpokracie se podobá slovu demokracie. První dvě slabiky jsou odvozeny od slova korporace, neboli velká, často nadnárodní společnost, zbytek je od slova vládnout. Je smutné, že pojem korpokracie vystihuje současné politické vztahy, zvláště pak ty nadnárodní, podstatně přesněji, než dokola omílaný pojem demokracie.“

Má představa je trochu obecnější – pod pojmem korporace si představuji nejen hospodářskou ale i každou širší politickou a dokonce i zločineckou skupinu. Korpokracie sice mezi oficiálně uznávanými druhy vládnutí zatím uvedena není, její existence se ale jeví jako reálná. Domnívám se proto, že by nebylo od věci, zamyslet se nad tím, jak to vlastně s demokracií a demokratickým vývojem v Evropě a celém světě, vlastně je. Obávám se totiž, že korpokracie znamená výrazné omezení demokracie jako takové.

Na závěr si dovolím připojit své osobní veršované Bilancování které reaguje na blížící se kampaň proletošní parlamentní volby:

Jen zloba s nenávistí

občany zásobuje

slušnost je poražena

a závist exceluje

Čas trhl oponou

tak jako mnohokrát

je znovu oporou

partajní kamarád

Za bídou duše

uplynulých let

máme jen mamon

coby amulet

[ad#pp-clanek-ctverec]

ZDROJ: Ivan Turnovec

turnovec

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (13 votes, average: 4,85 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky