Black Lives Matter z trochu širšího pohledu (2)

Výsledkem bylo, že ještě po první světové válce nebyl marxismus v USA mezi dělníky zrovna moc v oblibě, na rozdíl od evropských států. Nicméně občanská válka dosáhla svého cíle: Otroctví na Jihu bylo zrušeno takovým způsobem, že podnikatelé ze Severu museli přidělávat nástavce ke svým žokům na peníze.

Republikáni a Demokraté

Obě tyto strany v USA nesly svůj podíl viny na občanské válce. Republikáni pak svou vinu dovršili tím, že se zapojili do exploatace poražených jižních států, čímž vykopali dodnes existující příkopy napříč společností USA (hnutí BLM je do jisté míry zviditelnilo). Lze důvodně předpokládat, že právě tyto síly stály i za odstraněním A. Lincolna (při jeho atentátu se sešlo příliš mnoho „nahodilých“ nedostatků v zajištění jeho bezpečnosti, aby to byla opravdu náhoda), protože ten se snažil alespoň ty nejnestydatější zlatokopy mírnit.

Demokratická strana byla stranou poraženého Jihu. Stála za snahou udržet afroamerickou populaci v co nejnižším sociálním postavení. Rekrutovali se z ní politici, kteří prosazovali ještě v polovině minulého století rasovou segregaci, aktivně se zapojovali do Ku Klux Klanu a podobných organizací, terorizujících osvobozené otroky a snažících se zabránit jejich občanské a politické emancipaci.

Tato strana poté, co se uvedené aktivity ukázaly být kontraproduktivními, náhle otočila o 180 stupňů a stala se naopak vůči Afroameričanům „republikánštější než republikáni“.

Jsem toho názoru, že jeden člověk se může takto otočit, zejména vlivem nějakého vrcholně traumatizujícího zážitku. Jsou popsány případy ateistů, kteří se v takové situaci „dali na víru“ a věřících, kteří za stejných či podobných okolností víru ztratili. Takové otočení u politické strany, tedy velké masy lidí, by se dalo očekávat třeba při apokalypse jaderné války. Ta se, naštěstí, lidstvu vyhnula.

Tajemný obrat a jeho důvod

Dovolím si nyní sáhnout někam úplně jinam. Do sibiřské tajgy a života jejích domorodých obyvatel:

Tito lidé, provozující především lov, případně primitivní pastevectví, se chovali ke starým členům komunity, které ještě potřebovali (především jejich znalosti a zkušenosti), zdánlivě hnusně. Prostě je nutili, aby se o všechny své potřeby starali sami. Lze to charakterizovat slovy: „Máš hlad? Tak si něco ulov!“

Ono to vypadá krutě, ale faktem je, že to ty staříky udržovalo v kondici tak trochu podobně, jako když se dnes doporučuje, aby se senior staral o nějaké domácí zvíře, a byl tudíž permanentně nucen k aktivitě i když se mu zrovna nechce, a byl nucen při tom překonávat stařecké potíže, chronické bolesti apod.

A když se senior v této komunitě dostal do stavu, kdy už ho nebylo zapotřebí (byli tam další s ekvivalentními znalostmi a zkušenostmi), tak naopak nastala láskyplně vypadající péče o něj, krmení, utlumení pohybové aktivity (vše mu přinesli až pod nos a nezatěžovali ho prací). Výsledkem bylo, že u dotyčného velmi rychle nastoupily příznaky senilní demence (asi jako důsledek přejídání) a tělesného zchátrání (asi z nedostatku pohybu). Etnografové tento jev popisující uvádějí, že smrt po změně režimu péče nastala do dvou let. V podstatě jde o jakousi „láskyplnou euthanasii“.

Zpět k Demokratům:

Velice se obávám, že jakmile začalo být jasné, že „boj za udržení co největší části hodnot Starého Jihu“ pouhým bráněním toho mála, co z něj rekonstrukce zanechala, je ve své podstatě beznadějný, orientovala se nová generace Demokratů na zcela novou taktiku, jejíž strategický cíl — degradace/eliminace Afroameričanů se však nijak neliší.

Jsem toho názoru, že veškeré „afirmační akce“, přednostní přístup k sociálním dávkám a některým dalším benefitům a podobně, nebyly dělány ve prospěch Afroameričanů, ale v podstatě k jejich konečnému zlikvidování, byť v delším časovém horizontu. Však také měly jednoznačně negativní dopad na celou tuto komunitu, drasticky zvýšily kriminalitu (a speciálně drogovou), zajistily (z uvedeného zejména sociální dávky pro afroamerické svobodné matky), že většina Afroameričanů vyrůstá v neúplných rodinách, což je prokazatelně významný socioekonomický hendikep hned od samotného startu do života.

Je třeba také konstatovat, že nepočetné afroamerické elity podnikatelské, akademické, i z jiných oblastí, se stavěly vůči těmto aktivitám vždy negativně. Právě proto, že si jejich reprezentanti byli vědomi negativního dopadu uvedených opatření na celou afroamerickou populaci.

Celé to vyvrcholilo provolením lžiafroameričana Obamy presidentem. Ten totiž není ani náhodou afroameričan, či dokonce „potomek otroků“. Jeho matka je běloška a jeho otec je černošsko-arabský míšenec z Afriky. Předky B. Obamy nikdy nebyli černí otroci, natož otroci z Jihu USA. Naopak, rodina jeho otce organizovala lovy na otroky a jejich prodej na otrokářské lodi. Je opravdu škoda, že plameny americké občanské války zničily většinu otrokářských archivů. Bylo by totiž docela zajímavé zjistit, kolik ze současných Afroameričanů má mezi svými předky alespoň jednoho, který se dostal do otroctví právě díky aktivitám předků B. Obamy.

Nyní jsme v aktivitách demokratické strany svědky nasazení dalšího levelu, kdy jsou Afroameričané masírováni ideologií, že jim všichni ostatní, a zejména bílí, cosi dluží. Něco, co by jim umožňovalo naprosto bezpracný život. Je to, pochopitelně, jen další nesmysl a jeho cílem není nic jiného než vykopání propasti mezi Afroameričany a zbytkem populace.

Na druhé straně se vyznačuje řada těchto aktivit doslova tupou debilitou, která je musí v očích i jen průměrně vzdělaných a průměrně inteligentních lidí drasticky dehonestovat. Konec konců, i našimi sdělovacími prostředky prošla informace, jak tito aktivisté kritizovali autory hry Kingdom Come, odehrávající se v Čechách a na Moravě v dobách válek mezi bratranci Václava IV., Joštem a Prokopem, že v ní nejsou žádní černoši. Je ovšem otázka, zda právě tato debilita není účelová.

Tajné služby SSSR

Je jasné, že tajné služby SSSR, jako nepřítele č. 1 USA ve studené válce, musely sledovat se silným zájmem emancipační hnutí, jehož některé prvky destabilizovaly US společnost a stát podobným způsobem, jako „mírové hnutí“. O tom víme, že bylo prakticky stoprocentně řízené KGB (což se po otevření archivů za Jelcina ukázalo naprosto jasně). Existují indicie, že i emancipační hnutí bylo takto ovlivňováno, byť zde měli sověti ztíženou situaci nedostatkem „afrosovětů“.

Nicméně se ví přinejmenším o aktivitách sovětů okolo M. L. Kinga, přičemž lze jistě konspirovat ohledně toho, jak moc si byl této skutečnosti vědom, i toho, kdo ho vlastně zlikvidoval. Zda US bezpečnostní síly jako nepřátelského agenta, nebo sověti poté, co hrozilo, že MLK jejich aktivity naopak nahlásí bezpečnostním silám USA, např. aby předvedl loajalitu Afroameričanů vůči domovskému státu.

Současná situace

Je opravdu otázkou, nakolik současné aktivity hnutí Black Lives Matter propukly na základě nějakého řídícího signálu a nakolik spontánně, v podstatě před plánovaným začátkem.

Smrt mnohonásobného kriminálního recidivisty Floyda v podstatě zapůsobila jako rozbuška, podobně, jako předstíraná smrt studenta na demonstraci 17. listopadu 1989, byť, pochopitelně, srovnávám nesrovnatelné, zejména co do občanských kvalit obětí.

Je ovšem otázka, nakolik následné aktivity BLM byly nějakou předčasnou reakcí či naopak zda to bylo něco předem připraveného, jako „Křišťálová noc“ v Německu po vraždě německého vojenského atašé v Paříži. O té jsem toho názoru, že buď byl vrah nacistickými tajnými službami zmanipulován, nebo že tuto akci měla původně odstartovat nějaká nacistická provokace, načasovaná na snad o málo pozdější dobu, která byla po zmíněné vraždě odvolána. K tomuto názoru mě vedou příznaky perfektního plánování a logistického zabezpečení této akce, které by se prostě tak rychle nezvládlo zimprovizovat.

A, budu hodně ošklivý: Křišťálovou noc připomíná i drancování a rabování afroamerických obchodů a dalších podniků. A to z toho důvodu, že tito lidé, kteří žijí nekonfliktně s US společností, jsou chápaní aktivisty BLM jako nepřátelé a zrádci (minimálně jejich vedení má zájem na odstranění podobných lidí). Takže BLM k těmto lidem mají asi stejný vztah jako bojůvky SA v nacistickém Německu k Židům.

Co bude dál

Kdo přečetl výše uvedený text, tak chápe, že cílem skutečných vůdců aktivit BLM není nějaké svržení režimu na způsob bolševické revoluce, ale naopak vyvolání nenávisti proti Afroameričanům, která by se promítla do nějakého systémového zásahu proti nim, který by zcela eliminoval emancipační proces z první poloviny minulého století a vrhl poměry v USA do poměrů (přinejmenším) krátce po skončení občanské války.

Zcela jistě kromě povstání a rabování by tomu mohly napomoci i korespondenční volby, o nichž nelze pochybovat, že budou masívně falšovány, což by dále prohloubilo příkop napříč společností. Nehledě k tomu, že korespondenční volby ze své podstaty nemohou být demokratické, tedy svobodné a tajné. To samé se týká i elektronických voleb.

Opět masívní zjevné podvody by mohly vyvolat systémový hněv proti afroamerické populaci a těm, kdo ji reprezentují, který by skončil nějakým drastickým opatřením, třeba i odebráním volebního práva této skupině obyvatel.

Co dělat?

Hněv všech demokraticky smýšlejících lidí by se měl zaměřit nikoli na afroamerickou populaci jako takovou, ale na politické síly z řad Demokratické strany, které stojí za organizací současných nepokojů a demonstrací, spojených s pouličním násilím a teroristickými akty. Zčásti se jistě jedná o Afroameričany, kteří ovšem dělají „užitečné idioty“ bělošským politikům a aktivistům.

MMCH je docela příznačné, že se žádný bílý Američan zatím nenechal vyprovokovat k násilí, a tak nezbylo organizátorům BLM nasadit proti „svým“ demonstrantům afroamerického násilníka s autem.

Bude rozhodně nutné vyčistit politickou (ale i uměleckou a akademickou) sféru v USA od lidí, kteří jsou do organizování těchto aktivit zapleteni. Bude třeba zřídit nějaké komise či tribunály, podobné známým komisím pro vyšetřování neamerické činnosti, protože přesně tohoto se aktivisté napojení na Demokratickou stranu při BLM aktivitách dopouštějí. Konkrétní lidé by měli být odsouzeni, a to především ke ztrátě přístupu do sdělovacích prostředků a sociálních sítí.

V podstatě by tedy bylo vhodné postupovat stejně, jak se to dělalo s „aktivistickými“ protektorátními pisálky po osvobození, nebo jak to následovalo v USA v těch 50. letech u lidí, kterým byla komisemi pro neamerickou činnost prokázána práce pro SSSR.

A opět si dovolím vzpomenout ono pootevření sovětských archivů za Jelcina, které ukázalo, že tyto známé komise senátora McCarthyho prakticky nikdy neodsoudily někoho nevinného. Každý, kdo jimi byl odsouzen, měl přímé nebo nepřímé napojení na sovětské tajné služby. Měly tedy lepší výsledky, než US profesionální trestní soudci v případě hrdelních procesů, kteří v dlouhodobém průměru odsoudí kolem půl procenta nevinných.

Ovšem do této statistiky spadají jen ty případy, kdy došlo k následnému osvobození nebo rehabilitaci (v některých případech posmrtné) v kauzách, kdy se podařilo dodatečně chytit (nebo alespoň usvědčit) pravého viníka. Lze důvodně předpokládat, že to půlprocento odsouzených nevinných u profesionálních soudců je jen pověstná špička ledovce. Proto bych se nasazení nějakých občanských komisí vůbec nebál.

Black Lives Matter tedy může být něčím zcela odlišným od toho, za co se vydává. Jeho skutečným cílem může být diskreditace Afroameričanů a jejich uvržení do nějaké moderní formy poroby.

• Pergill