Babišova řepka

V posledních letech máme teplo dlouho do podzimu a tak se někdy řepka zpomaluje (postřikem), aby ještě na podzim nevymetla květ. Pokud to udělá, je to v háji, takže pokud trvá dlouhé a příjemné babí léto, vyjedou postřikovače a růst zpomalí pomocí příslušného ředěného herbicidu.

V zimě listová růžice zahyne, ale zůstane kořen nacpaný živinami, ze kterého pak na jaře vyrazí růžice květů. Pak to čtrnáct dní vypadá hodně žlutě, následně se vytvoří malé lusky se semínky.  Výnos řepky bývá v dobrém roce okolo třech tun z hektaru. Poměrně dobře se to seká, jen kombajnová lišta musí být vybavená bočním ořezem.

Porost řepky je velmi hustý, takže velmi dobře chrání půdu před vodní i větrnou erozí. Zároveň je řepka relativně nenáročná na vodu. Ne že by nespotřebovávala, ale z řepkového pole se málo vody odpaří pryč, právě proto, že hustý porost dobře stíní. Zároveň řepka vyhubí všechen plevel – prostě ho zadusí.

Řepka je multiplodina, to znamená že se využívá prakticky ve všem a na všechno. Řepkový olej se používá v potravinářství i na krmení, dělá se z něj glycerín, zbytky po lisování oleje se také zkrmují. A samozřejmě – řepka je plodina ze které se snadno vyrábí tzv. MEŘO tedy metylester řepkového oleje. Řepka je skoro v každé tubě krému na ruce i na boty, je v olejem ředitelných lacích, fermeži, je ve většině léků, v dezinfekci, prostě skoro všude se potřebují olejové deriváty.

Když se před mnoha a mnoha lety rozhodlo, že se do nafty budou přidávat biosložky (to ještě v EU ani na našich ministerstvech nikdo netušil, co to přinese), tak nikdo nenařídil, že to musí být zrovna z řepky. Do benzínu se dává biolíh a do nafty metylestery prostě proto, že to funguje a ničí to motor jen pomalu a až po záruce.

Řepka do toho spadla v podstatě nevinně ono se to z ní jen jednoduše a levně vyrábělo  – stačilo jen koupit hóóódně velký lis, hóóódně velký kotel, pár trubek a dalšího zařízení a tradá – už z toho teklo biopalivo. Kapitalisticky to ani jinak dopadnout nemohlo, v našich krajích z ničeho neuděláte bionaftu tak snadno a tak levně jako z řepky.

Tehdy se toho chopil Babiš, protože na takový byznys měl prachy. V dnešní době postavit novou chemičku, to dokázal vlastně jenom on. Žádný takový podnik u nás od roku 89 nevznikl. On měl štěstí že na to měl pozemky na tom nejlepším možném místě. Zároveň měl na tu miliardovou investici i peníze (je to fakt hodně velký lis a hodně velký kotel) a tak vznikl PREOL.

Když něco stojí miliardy, tak si dáte záležet, aby to vydělalo. To není nějaká blbá michelinská restaurace na hraní pro babišovy děti, to je byznys na nejvyšší úrovni. Výroba bionafty je vždycky dražší než výroba normální nafty z ropy a pokud by na to nebyly státní záruky, tak by to nikdo nedělal. Milan V. by měl nejlíp vědět, jestli by se postavila nějaká solární elektrárna bez státních záruk.  Miliardy se nevyhodí jen tak pro pochybný obchod z pochybného zákona.

Výsledek máme doteď. Vlastně je docela dobře možné, že jedním z důležitých babišových motivů o vstupu do politiky byl i zájem ochránit svou investici, která je tak velká, že by mohla i koncern jako Agrofert poslat ke dnu. Nedá se proto očekávat, že by Babiš byl sám proti sobě a nechal naftu zase dělat postaru výhradně z ruské ropy. Preol se musí zaplatit, pak se uvidí.

Co ale Babiš udělal hned… začal budovat sklady, aby byl schopen řepku kupovat přímo z Hamburku za světové ceny, které jsou nižší než ty české. V prvních letech lisování v Preolu se za řepku platilo přes deset tisíc za tunu. Teď už se platí sotva šest, tu a tam sedm. A jde to dolů, protože řepky je na světě dost a dost a Preol jí může mít loděmi po Labi stokrát víc než na co má kapacitu.

Navíc EU zakazuje celou řadu postřiků a zakazuje mořidla na osiva. Řepku se u nás už nevyplatí pěstovat. Její výnos se stále častěji dostává pod náklady. Kdo nemá dlouhodobou smlouvu, ten už druhým  i třetím rokem přemýšlí, čím by řepku na svých polích nahradil.

Letos už to bylo hodně markantní. Samozřejmě to nepoznáte když jedete po silnici podél pole, protože žlutý lán vás uhodí do očí, ale pokud člověk koukal do zemědělské krajiny z nějakého kopce, byla ta žlutá v krajině tak nějak rozumně zastoupená. Letos byla řepka asi na 15ti procentech ploch a příští rok to půjde zase dolů.

Množství řepky se zřejmě v naší krajině ustálí na cca 10% ploch. To bude zhruba předrevoluční množství, které by pokrylo příslušnou potřebu olejů, margarínů, glycerínů, mýdel a krmiv. Možná to bude ještě méně, protože na mýdla se dá použít i palmový olej, který je ještě mnohem levnější a že by nadnárodní korporace koukaly na odpovědnost jinak než přes papírová brčka, o tom si nedělám iluze.

Vidlácky bych si přál, aby se řepka používala v naší krajině jako vymezovač. Aby rozdělila velké lány polí na menší kusy prostě vysetím pruhu řepky na šířku žací lišty kombajnu. Svým způsobem by to byl rozumný kompromis. Pole by se mohlo orat klidně jako celek velkými stroji, ale po devět desetin roku by byly rozdělené mezemi z husté rostliny, která zadrží vodu, vítr a nepustí ani hlínu splavovanou vodou.  Přenastavit kombajn na řepku je dneska otázkou jednoho stisku tlačítka. A dnešní hnojení pomocí GPS by si s tím také hravě poradilo.

Byl by to způsob jak udržet ve hře skvělou plodinu. Její množství by pokrylo potřebu, zároveň by nebyl takový tlak na její výnos, protože dotace by mohly být podobné jako dneska za zelené pruhy (greening). Vznikly by meze a zároveň i větrolamy, po čemž už dlouho volám a zároveň by nebylo nutné nějak zásadně měnit techniku.

Já osobně dávám řepku na pole každý rok jako podzimní meziplodinu. Po bramborách je pole vždycky utužené. Sklidím brambory a vyseju řepku. Ona pole zadarmo zkypří a do kořenů nasbírá živiny. Před orbou ji zmulčuju a zaorám. Znovu už nevzejde, ale půdu mám kyprou pomalu do půlmetrové hloubky plnou dusíku, draslíku i fosforu.  Kořeny řepky pak v klidu hnijí celý další rok a uvolňují všechny látky pěkně pomalu. Po řepce dávám další rok kořenovou zeleninu, které pořádné zkypření prospívá.

A pokud někdy budu mít věší latifundie, budu to s řepkou dělat přesně tak jak jsem popsal.

Pokud se ale aktivistům jejich boj proti řepce podaří dovést do konce, jen to sníží diverzitu naších polí, na kterých se díky globalizaci udrží stále méně plodin, protože jinde je na to lepší prostředí i podmínky a doprava po celém světě je za pakatel. Česká republika je příliš malý stát, než aby mohl vystoupit ze světové obchodní organizace. Je přiliš malý stát, než aby si tu udržel zemědělskou samostatnost. Boj proti řepce je v našich podmínkách jen boj za to, aby na polích rostly poslední čtyři plodiny. Pšenice, kukuřice, ječmen a slunečnice. Všechno ostatní je marginální.