Automobilový průmysl zažívá „éru arogance”, je to další ze smutných dopadů přemíry regulací

PETR MILER

Náš zákazník, náš pán? Jděte se bodnout s Baťou, tohle heslo je dnes dobrým 95 procentům lidí v automobilovém světě leda pro smích. Vládne arogance, nepokryté si vytírání řiti s kýmkoli, kdo nezapadá do představy pomazaných hlav o tom, co je podle nich správné.

„Přivezli jsme ti kamion dobra. Tak se raduj, nebo ti rozbijeme držku.” Nevím, kdo je původním autorem tohoto bonmotu, slyšel jsem jej v poslední době v různých obměnách hned několikrát z úst lidí, kteří se ušklíbali nad tím, jak je s nimi zacházeno v pozici, ve které se považovali za krále situace. A musím říci, že je smutně přesný a téměř dokonale definuje i atmosféru, která dnes vládne v automobilovém průmyslu.

Jedním z těch, kteří si takto posteskli, byl můj starý známý, obchodní ředitel jednoho velkého českého dealerství několika značek koncernu VW, se kterým jsme si po čase sedli u páru káv. Podivovali jsme se mj. nad tím, jak se dnes automobilového byznysu zmocňuje snaha vyběhnout (nabízí se jiné slovo, ale zdržíme se vulgarit) s každým, kdo „neposlouchá”. A to paradoxně na straně těch, kteří by měli sloužit. Pozice dealera je vždy složitá, ale jeho slova hned tak z hlavy nedostanu: „Že se tak chovají k nám, ještě chápu. Že se tak chovají k vám (myšleno k médiím – pozn. red.), už chápu obtížně, přijde mi to krátkozraké. Ale budiž, nicméně oni se tak chovají už i k zákazníkům!”

Známý je člověk ze staré školy, skutečně obchodník typu „náš zákazník, náš pán”, který se bude snažit domluvit i s tím nejoportunističtějším hlupákem, který si bude klást jeden nesmyslný požadavek za druhým. U dealerů se to ještě dělá, tam se to ještě nosí, tam ještě dochází ke kontaktu lidí, z nichž jedni nezřídka vyrostli v prostředí definované podobnými principy a druzí jsou zvyklí na to, že jim někdo nadbíhá. Ale také už na to není spoleh. A na jakékoli jiné úrovni už je to ryzí utopie.

Dnes vládne arogance, styl, který jsme popsali i včera, když přišla řeč na zacházení Hyundai s českým kupcem jednoho z elektromobilů značky. „Jo tak ty si stěžuješ, ty holomku? A co bys nechtěl, podívej jaký krásný auto jsme ti vyrobili a ty máš hloupý řeči!?” Je to připodobnění, takhle se ale v konfrontaci s automobilkami a s nimi spřízněnými firmami cítíte čím dál častěji. Bylo by ovšem nefér z toho vypichovat Hyundai jako něco mimořádného. Je to spíš norma, však pod mým známým zmiňovaným „oni” si můžete představit kohokoli od importérů až po jejich leasingové firmy, téměř bez výjimky.

Že to tak je, nevíme jen z doslechu, je to i naše zkušenost. Způsob, s jakým s námi jednají některá zastoupení automobilek, pokud jim nejsme po vůli, je v původní podobě nepublikovatelný, neboť nouze není ani o vulgarity toho nejhrubšího ražení. Je to přesně jako v oné první větě – oni mají skutečně pocit, že přivezli „kamion dobra”. A když jim dáte najevo, že to není zase takové dobro, že o to nikdo nestojí, reakcí není něco jako: „Aha, asi špatný truck,” ale přesně zkraje zmíněné – buď se budete radovat, nebo dostanete.

Otázkou pochopitelně je, proč se to stalo, po několika diskuzích se zasvěcenými lidmi ale docházím k jedinému závěru – je to znovu dílo přeregulovaného trhu, ve kterém se ztratila vazba mezi poptávkou a nabídkou. To vede zejména nabízející, kteří jsou nuceni prodávat něco, co po nich nikdo nechce, k jistému druhu zoufalství. A zoufalí lidé dělají zoufalé věci.

Takto vzniká opak atmosféry, kdy se požadavky zákazníků postupně prolínají strukturami firem až k nejvyššímu vedení, které podle toho jedná. Firmami tedy v posledních letech postupně prorůstá opačný přístup, kdy vedení rozhoduje na základě jiných impulsů, než jsou ty tržní. A vyžaduje od níže postavených osob až směrem k zákazníkovi, aby jednaly stejně. My jsme rozhodli, že budeme dělat to, co prostě musíme, takže ty to musíš vyvinout, ty to musíš vyrobit, ty to musíš propagovat, ty to musíš prodat… I kdyby sis myslel, že to je sebevětší blbost. A co chce zákazník? To je už naprosto irelevantní, protože to se v souladu s mechanismy EU a jim podobnými instrumenty stejně prodávat nedá.

Cílem tedy není zákazníkovi vyhovět, protože to nemá žádnou hodnotu, cílem je mu něco vnutit, protože to je byznys, o který tu dnes jde. A s tím, jak se to nedaří, roste frustrace těch, kteří jsou v tomto procesu zapojení, a volí stále „násilnější” prostředky vedoucí k tomu, aby dosáhli toho, co se od nich očekává. Kdo to kazí, je nepřítel. A protože to kazí (nebo mohou kazit) i zákazník nebo média, jsou nakonec nepřátelé všichni, kdo se vzpouzí.

Je to nemocný svět a módním slovem neudržitelný stav věcí. Celý tenhle Cirkus Arrogante, který rozjíždí výrobu nesmyslného množství nechtěných aut a zoufale se pokouší tvrdit, že to dělá kvůli vám, pojde na své neschopnosti efektivně fungovat a věci se dříve nebo později vrátí do normálu. Otázkou je jediné: Kdy? Do té doby to zkusme všichni přežít a „kamiony dobra” s hrdostí odmítat. Čím víc nás bude, tím spíš nám ona arogantní menšina nedá přes držku, když z jejího nechtěného nákladu nebudeme mít radost.

 Petr Miler

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc LEDEN 2025:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Jindřich Řičica 10 000,- Kč, Pavel Kotas 500,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, Jan Lipský 500,- Kč, Marek Janičko 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Tomáš Šimčík 200,- Kč, Ladislav Konopka 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč

Celkem za měsíc: ... 16 750,00 Kč

Vybráno 37.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.

Latest posts by Redakce (see all)

• Prakticky žádný odboj - 4.1.2025
• Na Západě probíhá hon na Židy - 4.1.2025
• Halík v kázání brojil proti „rozvracečům evropské jednoty“ - 4.1.2025

(14 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...