20.5.2024
Kategorie: Ze světa

Atentát na Fica a masová vražda v Praze mají mnoho společného

Sdílejte článek:

PETR HÁJEK

Robert Fico už podle všeho atentát přežije. Tato „maličkost“ nevyšla. Komplikace se samozřejmě mohou objevit kdykoli, ale zdá se, že „Muž Určený K Likvidaci“ (termín „MUKL“ má i dnes ještě širší význam) je natolik silný a odhodlaný žít, že má velkou šanci.

 

Převážná část naší odduchovnělé veřejnosti nad následující tezí asi mávne rukou (pokud rovnou nepřestane číst), ale na Slovensku ji pochopí spíš: Velmi podstatné bylo, že si premiérovo setrvání v tomto světě přály v modlitbě milióny těch, kteří jsou v kontaktu s neviditelnou podstatou naší existence.

Neviditelně spojeni?

Potvrdilo se také cosi rovněž „nehmotného“: Navzdory více než třicetileté „pauze“, která uplynula od rozdělení společného státu, prožíváme na obou stranách řeky Moravy osudy formálně rozdělených národů vnitřně velmi blízce, neřkuli společně. Dnešní třiceti až čtyřicetiletí přitom nic jiného než samostatné Slovensko a ČR už neznají.

Mnozí – především u nás – již mají i s mateřštinou našich slove(a)nských sousedů problém. My starší jsme kdysi, třeba u televize, už běžně tu krásnou řeč ani neuměli od češtiny odlišit. A přesto zjevně dál funguje „nehmotná“ společná chemie. Takže významné události u sousedů prožíváme zcela jinak než kterýkoli jiný národ ve střední Evropě (o vládcích 4. říše ani nemluvě).

Je tu však ještě jedno, co si obvykle tolik neuvědomujeme: Také osudy obou samostatných států se dál podivuhodně podobají, proplétají – a ovlivňují. A to v projevech zcela viditelných, „materiálních“. Vytrvalá snaha Washingtonem řízených bruselských „uchvatitelů (a jejich místních pátých kolon) o podrobení nepoddajného středoevropského prostoru, jenž má podobnou moderní historii (i zkušenost) je často jako přes kopírák. A srovnávání nám tak umožňuje lepší vhled do metod a taktiky, kterou vůči nám uplatňuje bruselsko-americký „tichý okupant“.

To platí i pro případ dvou zdrcujících „importovaných“ tragédií: Smrtícího útoku na předsedu slovenské vlády a „paralelní“ masové vraždy studentů na pražské filosofické fakultě.

Otáčení

Povšimněme si nejprve reakce na atentát. Jak na slovenské, tak na české straně se veřejný prostor okamžitě zaplnil převažující reakcí – v níž je skryta také první (pro většinu vždy rozhodující, a proto musí být rychlá) interpretace: Vrah (je vrahem bez ohledu na to, že oběť „zázrakem“ čtyři střelné rány přežila) byl prý „osamělý vlk“.

Ten působivý termín je už sám o sobě hoden pozornosti. Začal se používat prakticky pro všechny vraždící bestie v euro-americkém prostoru. Má vnutit veřejnosti tezi, že zjevně politické akty násilí jsou ve skutečnosti dílem jednotlivce. Obvykle s přídomkem „vyšinutého“ či „psychicky nemocného“. Čili s nikým a ničím nespojeného pomatence, který ani nevěděl co činí.

S tím souvisí motiv činu. V převážné většině fyzických útoků zní první výklad jednoznačně: Je prý výsledkem „nešťastné“ společenské rozpolcenosti, kterou mají na svědomí především nezodpovědní populističtí politici (obvykle označení jako pravicově-extrémní). A ruku v ruce s nimi „dezinformační“ (svobodná, mocí nezkorumpovaná) média. Ti i ti jsou pak bezpochyby napojení na Putina. Oba „zdroje nenávisti“ je proto zapotřebí cenzurovat, skandalizovat, kriminalizovat a (přinejmenším společensky) zlikvidovat – včetně jejich tvůrců.

Klasicky je to vidět v sousedním Německu. Dramaticky posilující Alternativa pro Německo (AfD) je předmětem soustavné lživé kampaně, bezdůkazného osočování ze spolupráce s Kremlem (viz naposledy poslanec Bundestagu a kandidát od EP Petr Bystroň) – a v neposlední řadě brutálních a drastických fyzických útoků. O těch však v mainstreamu nenajdeme zmínku, protože je má na svědomí báječná (ukro-nacistická) levičácká Antifa.

Co ale s tím, když ve slovenském případě prostě nelze ututlat, že je to naopak? Pokud bylo vrahovou motivací „pomatení“, pak z brutální kampaně, kterou proti volebně vítěznému Ficovi, jeho straně (Smer) a politickým spojencům tvořícím vládu vedla bruselská pátá kolona v politice a korporátních médiích. Především volebně poražený „Bruselan“ Michal Šimečka (strana Progesívne Slovensko) a miliardářský tisk, rozhlas a televize – včetně té takzvaně „veřejnoprávní“ – obvyklé „zpravodajské“ centrály západních tajných služeb.

Takzvaná široká shoda

V tomto případě nastupuje „obrana novinářské nezávislosti“. Ta média přece nešířila nenávist, šlo o „kritiku“. A bez ní přece „demokracie“ nemůže fungovat. A především od představitelů páté kolony – včetně dosluhující „americké“ prezidentky Čaputové – zní přímo chór výzev k „uklidnění situace“. K nalezení shody na „tom základním“ – tedy právě na uchování oné údajné demokracie (pochopitelně pouze té s přídomkem liberální, demokracie bez přívlastku je zakázaná a trestná).

A v tom všem falešném volání po zaházení příkopů se jakoby od první chvíle rozplývá, že útokem na (jakoukoli) demokracii je především vražda (fakticky poprava) legálně zvoleného premiéra.

Tento leitmotiv manipulace se okamžitě přelévá i k nám. Politici v televizích odhodlaně diskutují o nutnosti zmírnit politický střet vládní fialové vlády s opozicí. Zvlášť názorně nám to aktuálně na Primě předvedl svou velkopanskou agresivitou „fialový“ místopředseda parlamentu Pavel Skopeček (ODS). Jak se sjednotit? No mlčet – a nechat se zlikvidovat! Tak jednoduché to je.

Na potřebě „uklidnit vášně rozpolcené veřejnosti“ zavládla náhle „široká shoda“. V našem případě to v podtextu znamená, že opozice se má mírnit v odhalování vládních zvěrstev, občané nemají v ulicích protestovat, zemědělci demonstrovat – a všichni dohromady se na sebe mají usmívat. Zvláště teď, předvolebně.

A ještě na něčem je „široká shoda“: Atentátník – jak vrah Ficův, tak ten z filosofické fakulty v Praze – byl „osamělý vlk“.

Všechno je jinak?

Od první chvíle máme informace, které naopak ukazují na „děravost“ této verze obou atentátů. Pokud jde o „případ Fico“, pak ne jenom některá videa z místa činu, ale také informace „unikající“ z policie a tajných služeb kreslí úplně jiný obraz. To nejznámější probereme zítra v živém vysílání TV Protiproud (na Tea Party, poradě nepodvolených).

Ve vší stručnosti lze konstatovat, že všichni se – před střelbou, při ní i po ní – chovají naprosto jinak, než by bylo lze předpokládat, že by se chovat měli. Premiérovými „ochrankami“ počínaje, atentátníkovým okolím nebo liknavou činností záchranářů konče. Stejně tak překvapivé je, že policie slovy (Ficova) ministra vnitra okamžitě oznamuje, že má pouze jedinou (!) vyšetřovací verzi: osamělý vlk.

Je to ve chvíli, kdy zdaleka není jasné, zda Robert Fico přežije. Jeho kolegové si nutně musejí uvědomovat, že jsou možným dalším terčem likvidace. A pokud premiér zemře, budou proti celému atentátnickému pozadí jako kůl v plotě. Lze tedy lidsky pochopit, že „přistupují na hru“. Je třeba si uvědomit, že celý policejní a justiční aparát (především jeho složky, které jsou po nástupu nové vlády v ohrožení) nadále setrvávají na svých postech.

(V podvečer přišla informace, že policie se – konečně – začne zabývat i verzí, že o žádného “osamělého vlka nešlo, ale že jde o široce založené spiknutí. Zdá se, že to způsobila právě zpráva, že Robert Fico je mimo přímé ohrožení života. Šílené!)

Ani Donald Trump za čtyři roky svého prezidentování se jich nedokázal zbavit. Co teprve „nepatrné“ Slovensko – po majdanu s (dosud samozřejmě neobjasněnou) vraždou korporátního novináře Kuciaka – kompletně infiltrované tajnými službami Spojených států?

Shody a odlišnosti

Obdobné je to s masovou vraždou v Praze. Také zde zločinu asistovaly (a jeho „vyšetřování“ stále asistují) americké tajné služby – a nikomu z vládních politiků a jejich zkorumpovaných médií to nepřijde přinejmenším podivné. Jak by mohlo, když v čele té naší hlavní pobočky americké a izraelské tajné policie (BIS) stojí americko-britský agent Koudelka (opětovně právě povýšený generál kolegou generálem NATO Pavlem 107)?

O pražském atentátu proto neví veřejnost dosud absolutně nic. A neprotestuje. O tom slovenském alespoň něco – i když „řízeně“ okamžitě uniklý záznam z vrahovy výpovědi má podpořit tezi „osamělý vlk“ rozzlobený na vládu.

V pražském případě však v čase přesto probublávají indicie o skutečném pozadí činu – a my se jim dále věnujeme. Nejenže policie dosud neřekla vůbec nic k „atentátníkově“ motivu, nikdo neviděl (údajný) dopis na rozloučenou (dokonce ve dvou „vydáních“). Je už ale například jisté, že onen student (jméno raději neříkejme, je pochybné, šlo-li opravdu o něj), údajný pachatel byl v budově školy již asi hodinu před střelbou. Ale byl to opravdu on, nebo střílel někdo jiný – a „student“ je dávno kdesi „uprostřed nikde“ se změněnou identitou?

Otázek přibývá – a my se je pokoušíme postupně dostat do souvislejšího obrazu. I s vědomím, že pokud se nám (nejsme v tom pátrání sami) nakonec přece jen podaří odhalit obrysy skutečnosti, nebude to stejně nic moc platné. Převážná část veřejnosti už je dostatečně „zpracována“ prvotní interpretací (Rakušan a spol.) o „osamělém vlkovi“ – a je s tím spokojena, protože ji to „uklidňuje“.

Skutečný motiv, aneb cui bono?

V tom základním se ale oba „bratrské“ případy neliší – totiž ve skutečném motivu. Tím je vnesení hrůzy a strachu do celé společnosti, která se stále více probouzí. A stále více směřuje k odmítnutí „infekce“ daleko horší, než byla smyšlená plandemie covidu (jež měla ovšem podobný účel a smysl):

Přirozeně se vzmáhající obraně národního organismu proti rozvratu a kolapsu – od hospodářského přes politický, zdravotní či civilizační – až k „náhradě“ migrační „náplavou“ (jedno jestli „z blízka“ či z Afriky). Tu právě narychlo (za aktivní spoluúčasti Fialovy vlády) „odmávl“ končící „evropský parlament“ – aby případně nová sestava neměla možnost plán na vytvoření poslušné euro-negroidní rasy jen tak snadno ohrozit.

„Operátoři“ si tuto skutečnost velmi dobře uvědomují. A středoevropský prostor je navíc pro připravovaný Drang nach Osten číslo 2 (otevřenou napadení Ruska) extrémně důležitý – nejen dopravně. Má být obětován jako místo prvního odvetného úderu. Proto se k nám i na Slovensko přesouvají (takzvaně cvičí) americké jednotky i s technikou, upravují se mosty, připravují letiště pro F-35, v nichž zcela určitě nebudou sedět čeští piloti (a stejně tak je bude „hlídat“ americký obslužný personál).

Slabina a síla

U nás to měli tihle „neviditelní“– po volbách zmanipulovaných ústavním soudem a nejednotou mimoparlamentní opozice – významně usnadněno. Jenže zvedající se vlna oporu nepodvolených nebezpečně zahrozila. A povšimněme si: po „hromadné popravě“ na UK je už v podstatě ticho po pěšině. A nyní ještě nasadí korespondenční volbu a další vylepšení volebních podvodů. Případně „dohodu“ s hlavním opozičníkem – který již ve vládě byl, ví, zač je toho loket (a ostatně políbil prsten v centrále CIA v Langley).

A mimoparlamentní opozice? Dává stále přesvědčivěji najevo, že se nepoučila. Něco jako integrace? Nebo aktuálně na přechodnou dobu alespoň „všechny hlasy Okamurovi“ (který jediný je jistým zástupcem skutečné opozice v parlamentu)? Bláhový sen!

S něčím obdobným – v opačném gardu, protože na Slovensku se volby tolik zmanipulovat nepodařilo, protože Fico dokázal většinu neparlamentní opozice sjednotit – nyní zaútočili krvavou lázní na slovenskou veřejnost. Jenže Robert Fico nejspíš (zatím) přežije. To je jediná slabina atentátu.

Onen atentátník (právě tak jako ten domnělý pražský) je ovšem pouhým nástrojem, jenž pravděpodobně ani pořádně nevěděl, co se od něj žádá. Kompletně to vezme na sebe, protože jednak jde o ješitného hlupce, jednak uvěřil kdovíjakým slibům a zárukám. Ostatně mnoho spolupracovníků s někdejší STB „volně přešlo“ do rukou nových řídících důstojníků. Tak jako tak skončí špatně. A kdyby si náhodou chtěl na něco „vzpomenout“, bude jeho konec o to rychlejší.

Takže přijde (v obou případech) „vyšetřování skončilo, zapomeňte?

To záleží na každém z nás. O Slováky se tolik netřeba obávat. Přece jen jsou většinově stále ještě blíže Tomu skutečnému „Neviditelnému“, tedy mají pevnější ukotvení – což dali zvolením Roberta Fica jasně najevo. Pomohla jim jistě i zkušenost z „kuciakovského majdanu“.  U nás jsme v tomto směru (a Smeru) „fázově posunuti“. Teprve před nedávnem se podařilo páté koloně uchvátit Strakovku a dosadit na hrad Petra Čaputa 107.

To je napohled dostatečná zničující síla. Jenže nutnost spuštění Operace fakulta (za přítomnosti agentů FBI) současně ukazuje, že jim Velký Bratr příliš nevěří. A důvodně se obává narůstající „slabé síly“ (gravitace) nepodvolených. Od Washingtonu přes Prahu až k Bratislavě).

Teď jde o to, aby nás zatažením do války nevymazal z povrchu zemského. Je na nás, jestli mu to svým strachem a nedospělostí rozhádaných umožníme.

Vše ostatní je ve spravedlivých rukách Páně.

 

PETR HÁJEK

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (21 votes, average: 4,81 out of 5)
Loading...
11 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)