Anexe jako právo silnějšího? Jak si USA připravují cestu do Grónska

Ve Spojených státech právě navrhli zákon o anexi Grónska, které je autonomním územím Dánska. Dánsko je členem NATO a spojencem USA.

Tato rovnice by byla ještě do nedávna velmi nepravděpodobná. Dnes se jedná o novou realitu zahraniční politiky prezidenta Donalda Trumpa a jeho vnímání současného světa. Podle názoru republikánského kongresmana, který zákon o anexi navrhl, „takto vypadá americké vedení a síla.“ Hlavním argumentem pro anexi jsou bezpečnostní zájmy USA, které citoval jak navrhovatel, tak i sám americký prezident. Ten před tím stihl světu vysvětlit, že mezinárodní právo nepotřebuje a jeho politické kroky omezí jenom jeho vlastní morálka.

Krátce před Vánoci došlo na půdě OSN k přijetí „marockého plánu“ ohledně autonomie regionu západní Sahary. Jde o region, který Maroko kontroluje díky anexi v roce 1975, kdy ho severoafrické království obsadilo v rámci ukončení španělské koloniální kontroly. O toto území se vedl pět dekád trvající nepřímý vojenský konflikt mezi Marokem a Alžírskem. Současné přijetí plánu je významnou změnou dlouhodobého stavu, neboť navržen byl již v roce 2007. Doposud se OSN ve vztahu k západní Sahaře držela tvrzení, že obyvatelé západní Sahary mají právo na sebeurčení. Přijetí marockého plánu znamená, že se toto právo místních obyvatel nebude realizovat. Proti přijetí tohoto řešení hlasovalo v Radě bezpečnosti pouze Alžírsko, 11 zemí (včetně západních spojenců USA) ho podpořilo a Rusko, Indie a Pákistán se při hlasování zdržely. Jinak řečeno, Rusko a Čína jako stálí členové s právem veta nechaly řešení anexe západní Sahary projít podle plánu anektující strany.

K tomuto posunu, přímo k paradigmatickému zlomu, významně přispěl nátlak americké strany. Prezident Trump v roce 2020 uznal marockou suverenitu nad anektovaným územím a nyní jeho diplomaté protlačili v Radě bezpečnosti další kroky k tomu, aby se západní Sahara stala součástí Maroka, kde tuto skutečnost oslavili jako „den národní jednoty“. Jinými slovy, v roce 2020 USA akceptovaly anexi západní Sahary Marokem (výměnou za normalizaci vztahů mezi Marokem a státem Izrael, o kterou Trump usiloval) a nyní se k nim přidala i OSN, která se fakticky postavila za právo silnějšího.

I když případy územních sporů i územních anexí se vždy kontextuálně liší, vzniká docela závažná otázka ohledně toho, do jaké míry může být západní Sahara precedentem? Sporných území je ve světě celá plejáda a zdaleka nejde jenom o poloostrov Krym a další ukrajinská teritoria, která vojensky anektovalo Rusko. Podobně se můžeme třeba ptát ohledně Izraele (západní břeh Jordánu) nebo Spojených arabských emirátů (ostrov Socotra v Indickém oceánu).

Otazníky se ale vznášejí i nad dalšími regiony. Tím prvním je Tchaj-wan, který si desítky let nárokuje Čína (ta v minulosti anektovala také Tibet) a jehož strategický a bezpečnostní význam roste díky politice USA. A tím druhým je právě Grónsko, jehož současný status určuje, podobně jako v případě západní Sahary, kolonizace.

Zatímco někteří vidí kroky USA ve vztahu k západní Sahaře a Maroku jako součást Trumpových mírotvorných ambicí, v případě Grónska a dnešního kontextu se lze obávat, jestli už nejde o něco úplně jiného než jeho mírové ambice. Mezinárodní právo považuje anexi za nelegální krok, nicméně USA se možná právě snaží připravit si legální půdu pro možnou anexi Grónska. Trump přitom o svém zájmu získat Grónsko mluvil už v době svého prvního prezidentství v roce 2019. Tehdy jeho „realitní dohodu“ o nákupu Dánsko i Grónsko odmítly jako něco surreálního. Trump teď ve svých požadavcích značně přitvrdil.