Akční program roku 1968: Sonda do hlubin komunistické duše (2)

Ekonomické změny

Vedle politické oblasti byla největší část programu věnována sféře hospodářství, což jen potvrzovalo význam takzvané Šikovy ekonomické reformy z poloviny šedesátých let. Tato část na jedné straně zcela jasně definovala příčiny stagnace a poklesu ekonomických ukazatelů, které spočívaly v tom, že

„… i nadále panuje systém ochranářství ekonomické zaostalosti, spojený s cenovou, subvenční, dotační politikou, a hlavně se systémem přirážek v zahraničním obchodě. Nepřehledná spleť ochranářství vytváří podmínky, v nichž mohou existovat a v řadě případů jsou preferovány podniky neefektivní, nekvalifikovaně řízené, zaostalé.“

V ekonomické oblasti se jednoznačně prosazovala svoboda podniků, které již neměly jen pasivně plnit centrálně navržený plán, ale měly být zcela nezávislé v jeho tvorbě, plánování výroby, organizaci práce a postoji vůči centrálním hospodářským institucím.

Další novinkou byl apel posílení nezávislosti odborových organizací, které již neměly být jen pátou kolonou komunistických stran, ale měly důsledně prosazovat zájmy pracujících, i když by se měly dostat do opozice vůči stranickým buňkám v podnicích.

Ovšem i zde se objevila řada bodů, které brzy otupily nadšení z této ekonomické části programu. Nešlo jen o nejasnou reformu systému JZD a státních podniků v zemědělství, což jen posilovalo neefektivitu zemědělského sektoru, ale rozpačitě byly přijímány také teze o pokračování centrálního plánování a nenahraditelnosti vazeb na RVHP a Sovětský svaz.

Z dnešního pohledu asi nejvíce pozornosti poutá snaha o jakousi třetí cestu mezi tržním kapitalistickým systémem a centrálně plánovanou komunistickou ekonomikou, která se v Akčním programu označovala jako

„… obnovení pozitivních funkcí trhu jako nutného mechanismu fungování socialistické ekonomiky… Máme však na mysli nikoliv kapitalistický, ale socialistický trh, a nikoliv jeho živelné, ale regulované využití. Plán a celostátní ekonomická politika musí vystoupit jako pozitivní síla ve směru normalizace trhu, proti tendencím ekonomické nerovnováhy i proti monopolismu ovládání trhu. Společnost musí plánovat s potřebným rozhledem, perspektivou, vědecky objevovat možnosti svého budoucího rozvoje a volit jeho nejrozumnější směry. Toho však nelze dosahovat potlačováním samostatnosti ostatních tržních subjektů (podniků a obyvatelstva).“

Bohužel, definice socialistického trhu vycházela z velmi povrchní znalosti fungování trhu, který spočívá především v podpoře a svobodě jednání všech zainteresovaných aktérů, které nelze dopředu diskriminovat. Navíc program zcela ignoroval roli formálních a neformálních institucí, měnovou a fiskální politiku, reformu terciérního sektoru a fakticky celou oblast mikroekonomie.

Nic nového pro zahraniční vztahy

Nejkonzervativnější zůstal Akční program v oblasti zahraniční politiky. Akční program jen opakoval tradiční floskule o spojenectví a spolupráci se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi, s nimiž bude i KSČ bojovat proti „agresivním snahám světového imperialismu“ a podporovat všechny národy v jejich boji proti imperialismu, kolonialismu a neokolonialismu.

Konkrétně program zmiňoval jen kritiku americké invaze ve Vietnamu a snahu o politické řešení situace na Blízkém východě. I v hodnocení vývoje v německé otázce žádný posun nenastal, i zde se objevily věty o existenci dvou německých států a potřebě podpořit „realistické síly“ v SRN a zároveň čelit západoněmeckému „revanšismu a neonacismu“. Oblast zahraniční politiky jednoznačně ukázala, že komunistické vedení nemělo žádnou ambici provádět samostatnou a suverénní zahraniční politiku v roce 1968, ale soustředilo se jen na reformu vnitřní politiky.

I v samotných koncepcích Akčního programu došlo k řadě změn. První dva návrhy z února a března 1968 byly, kromě oblasti česko-slovenských vztahů, více kritické k předešlému vývoji v Československu po roce 1945. Zároveň návrhy obsahovaly zavedení tajné volby, veřejná vystoupení kandidátů ve volbách, posílení demokratického volebního systému a v oblasti zahraniční politiky se dokonce hovořilo o tom, že

„… československá vnitřní a zahraniční politika vychází důsledně z potřeb zabezpečení samostatnosti, nezávislosti a bezpečnosti socialistického Československa.“

Následné textové úpravy prokazují, že i Dubčekovo křídlo muselo ustoupit konzervativním zástupcům ve vedení KSČ. Sice to znamenalo určité uklidnění v čele KSČ, ale zároveň to přineslo o to větší rozčarování na straně veřejnosti po oficiálním zveřejnění Akčního programu.

• Radek Soběhart

•  trade-off.cz