
90 miliard, které neexistují … evropské financování Ukrajiny jako politické placebo
ELENA FRITZ
„Děkuji, milý Friedrichu!“: Ukrajina, nejzkorumpovanější země světa, dostává od EU bezúročnou půjčku ve výši 90 miliard eur.
Noční rozhodnutí Evropské rady v nás zanechávají jeden hlavní dojem: dojem politického divadla, jehož cílem je vytvořit iluzi akce, kde prakticky nezbývá žádný manévrovací prostor. Mnoho problémů se zdá být vyřešených, mnoho prohlášení zní velkolepě – ale při bližším zkoumání zbývá překvapivě málo obsahu.
Začněme údajně uklidňujícím aspektem: ruský státní majetek zmrazený v Evropě zůstává nedotčen. Navzdory měsícům debat, morálních protestů a politických hrozeb se Brusel nakonec neodvážil tuto právní hranici překročit. Nejde ani tak o vyjádření principů, které jsou vlastní právnímu státu, jako spíše o uznání, že formální konfiskace zahraničních aktiv by vytvořila nebezpečný precedent – pro evropský finanční trh, důvěru mezinárodních investorů a křehkou důvěryhodnost západních majetkových záruk.
Místo toho bylo představeno číslo, které poutá větší pozornost médií: 90 miliard eur na roky 2026 a 2027 „z rozpočtu EU“. A tam problém začíná.
Protože tento rozpočet EU již existuje – a je z velké části plánovaný. Víceletý finanční rámec na období 2021–2027 zahrnuje celkem 1 074 miliard eur, což je přibližně 153 miliard eur ročně. Pro Ukrajinu není vyčleněna žádná konkrétní rozpočtová položka. Pokud by se během dvou let skutečně mobilizovalo 90 miliard eur, představovalo by to až 30 % ročního rozpočtu – což by zásadně změnilo současnou finanční strukturu EU.
Rozpočet EU není jen trezor, ale výsledek politických kompromisů. Je financován primárně z příspěvků několika čistých plátců – zejména Německa, Francie, Itálie a Španělska – a financuje tradiční politiky EU: zemědělské dotace, dopravní a infrastrukturní projekty a regionální rozvoj. Velcí příjemci, jako je Polsko, z něj těží zejména v absolutních číslech, zatímco země jako Estonsko z něj těží v poměru k HDP.
Masivní posun ve prospěch Ukrajiny by proto nevyhnutelně vedl k poraženým v EU. To je něco, co toto pozdní noční hlasování neodhaluje. Zbývá vidět, zda budou stávající programy škrtány, zda vznikne nový dluh, nebo zda se rozpočtová pravidla jednoduše uvolní. Rozpočet EU je zatím oficiálně vyrovnaný; strukturální deficit by byl politicky citlivý a přinejmenším z právního hlediska by vyžadoval vysvětlení.
Je tedy možný i třetí scénář: že zmínka o „rozpočtu EU“ je primárně rétorická – politický signál bez zaručeného financování. Pouhý ukazatel, který má koupit čas.
V této souvislosti je zvolený mechanismus splácení obzvláště výmluvný. Ukrajina vrátí finanční prostředky, až Rusko zaplatí reparace. To se zdá být právně v pořádku a politicky elegantní – ale ekonomicky je to fikce. Ve skutečnosti se jedná o grant vázaný na morální slib splacení. Nikdo v Bruselu takovou platbu vážně neočekává.
Z většinového hlasování zbývá už jen odložení. Základní otázka – kdo bude dlouhodobě financovat státní rozpočet a vojenské potřeby Ukrajiny – zůstává nezodpovězena a byla odložena. O každém euru bude nutné tvrdě vyjednávat, přičemž v členských státech, které do fondu dodávají peníze, roste domácí odpor.
EU chtěla demonstrovat své odhodlání, ale místo toho odhalila své finanční vyčerpání. Ústředním problémem není nedostatek peněz, ale nedostatek upřímnosti ohledně hranic toho, co je možné.


Pokud se stát nedokáže sám ekonomicky udržet, tak končí. Jestliže EU nechce, aby celá Ukrajina skončila pod Ruskem, tak zbytkovou Ukrajinu musí rozdělit mezi její západní sousedy. Tím se i splní sen Ukrajinců o vstupu do EU. Ukrajina jako stát každopádně dávno zkrachovala (ekonomicky, politicky, vojensky i populačně) a končí.
Ále existují. Na účtech drobných střadateů v Evropě. Jen se zatím vymýšlí způsob jak na ně sáhnout.
Je to tak. Lejnová už loni nebo předloni prohlásila, že úspory Evropanů promění ve zbraně. Zatím asi hledají způsob, který by šel svést na Rusko.
Ukrajinci si už dávno měli udělat doma pořádek , teď budou jen dál zbytečně umírat , tuhle válku vyhrát nemohou !