ČT: Krmelec pro umělce a další penězovody

Vláda Andreje Babiše (ANO) chce naplnit svůj předvolební slib a zrušit povinné koncesionářské poplatky pro Českou televizi a Český rozhlas s tím, že by jejich financování přešlo přímo pod státní rozpočet. Tento krok vyvolal ostré reakce části opozice, zaměstnanců veřejnoprávních médií i některých neziskových organizací, které varují před ohrožením nezávislosti.

Důvod je podle něj jednoduchý – veřejnoprávní média si podle jeho názoru nemohou dovolit vykázat úsporu, protože by se tím otevřela debata o výši jejich rozpočtu. „Kdyby něco ušetřili, tak by se mohly veřejně diskutovat otázky, jestli ta Česká televize nemá moc, když je schopná ušetřit. To samozřejmě ona nemůže dopustit a musí utratit absolutně všechno a je úplně jedno, na co to utratí z jejího pohledu,“ pokračuje Panenka.

Mluví tak o nekontrolovaném rozdělování prostředků, na které podle něj nemá veřejnost ani vnější kontrola dostatečný vliv. „Ale nejen že na to někdo nemá vliv, ale hlavně nikdo na to nevidí. Nikdo nevidí, kam ty peníze jdou, za co se utrácí, na co to přesně jde,“ uvádí Radim Panenka.

Umělci „u krmelce“

Zvlášť ostře se vymezuje vůči systému financování externích projektů a kulturních osobností, které podle něj z veřejnoprávních peněz dlouhodobě profitují. „Česká televize financuje i obrovské množství dalších různých umělců, herců, zpěváků, kteří si na Kavčí hory chodí jako ke krmelci pravidelně a tam dostávají peníze za nějaké projekty, na které už je potom jedno, jestli se někdo dívá, nebo jestli mají úspěch,“ uvádí spisovatel a dodává: „Je tam přisátá řada těch neúspěšných, neschopných, kteří by bez České televize vlastně se ani neuživili, protože nic jiného neumějí.“

Českou televizi Radim Panenka označuje za výjimku v porevolučním vývoji veřejného sektoru. Tvrdí, že zatímco po roce 1989 prošla ekonomika i státní správa výraznou proměnou a úřady podle něj zeštíhlely, Kavčí hory zůstaly v tomto ohledu beze změny. „Místo, kde se vůbec nic nezměnilo ve srovnání s rokem 1989, jsou Kavčí hory, Česká televize, kde to funguje pořád stejně jako za toho komunismu.“

Podle něj zde přetrvává model s vysokým počtem zaměstnanců a činnostmi, které považuje za nadbytečné, přičemž celý systém je podle jeho slov umožněn i tím, že „na to nikdo nevidí“ a kontrola hospodaření je omezená.

ČT je rozežraná organizace

Televizi veřejné služby Panenka označuje jako „rozežranou organizaci“ a jako příklad uvádí přímé přenosy z Pražského hradu, například novoroční projev prezidenta. Podle jeho slov přijíždějí v případě České televize den předem desítky vozů a velké množství zaměstnanců včetně cateringových týmů, zatímco soukromé stanice zvládnou obdobný přenos s minimálním počtem lidí a techniky během několika hodin. „To je jenom zbytečné vyhazování peněz,“ poukazuje na hospodaření České televize.

Skutečným důvodem odporu proti zrušení koncesionářských poplatků je tak podle Panenky obava z větší kontroly a tlaku na úspory. „Česká televize se toho bojí jako čert kříže. Nemůže to dopustit, tím by skončil ten mejdan, ten jeden velký Klondajk v podobě utrácení miliard ročně, který tam desítky let zaměstnanci a manažeři mají,“ poukazuje na strach z přechodu na financování ze státního rozpočtu, který by znamenal větší dohled nad tím, jak jsou miliardy korun utráceny.

Závěrem ještě zostřuje kritiku a tvrdí, že bez tlaku na úspory a nezávislé kontroly se podle něj v České televizi nic nezmění. „Ten prokletý barák na Kavčích horách potřebuje ty úspory a šetření, kontroly jako prase drbání. Zrušení koncesionářských poplatků jediné, co ohrožuje, je bezduché a drsné utrácení za věci, o kterých vůbec nic netušíme,“ říká Panenka a dodává, že argument o ohrožení nezávislosti považuje za zástupný: „Věřte, že to je lež a vymyšlená pohádka a zástupný důvod.“

PL