28.3.2024
Kategorie: Ekonomika, Exklusivně pro PP

Jak jsme na tom s municí?

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Evropa bude potřebovat nejméně 10 let, než bude připravena se bránit, prohlásil šéf největší německé zbrojařské firmy Rheinmetall, Armin Papperger. Tento, na evropské poměry nezvykle otevřený výrok, učinil u příležitosti pokládání základního kamene nového zbrojního závodu v Dolním Sasku, a to za přítomnosti kancléře Olafa Scholze a dalších oficiálních hostů. Obrovské množství evropské munice prý bylo posláno na Ukrajinu, takže sklady munice jsou, podle  Armina Pappergera, prakticky prázdné.

Je to možné?  Že by to naši odpovědní, unijní politikové, nechali dojít až tak daleko? Poslední zprávy z nejrůznějších evropských zdrojů naznačují, že bohužel ano a že skutečná situace může být ještě horší. Tak například italský tisk cituje vojenskou zprávu francouzské obranné komise. Podle ní by britské jednotky vydržely válčení podobného typu, jako se vede na Ukrajině, pouhé dva měsíce a “Macronova armáda má munici na čtyři dny”. Dánská premiérka pak slíbila poslat Ukrajincům úplně všechno, co má ve skladech. A  nejen to, k podobnému „odvážnému kroku” vyzvala i ostatní evropské kolegy.

Abychom si rozuměli, jedná se tu o munici ráže 155 mm, která je základem evropského dělostřelectva. A přinejmenším od Napoleonových času platí, že dělostřelectvo je bohem války. Ostatně Rusové to na východě Ukrajiny už po dva roky dokazují v praxi.  Takže, jak si v tomto důležitém segmentu válečné logistiky stojíme? Na tuto otázku podává odpověď nedávná zpráva organizace Defence Analyzis. Zabývá se jak výpočty potřeby dělostřelecké munice, tak i evropskou výrobní a skladovou kapacitou. Výstupy studie jsou zajímavé.

V případě Velké Británie vychází z vládních dokumentů, podle nichž bude Británie potřebovat dva pluky AS90 ráže 155 mm (nebo cokoli jiného, podobného), každý s 24 děly, celkem tedy 48 děl. Uvažovaná spotřeba munice je (na základě zkušeností z Falkland, norem NATO a poznatků z Ukrajiny) 300 ran na každou ze zbraní denně. Podle standardů NATO je pak potřeba mít k dispozici 30denní zásobu, tedy zhruba 430 000 nábojů.

Pro Francii vypadá výpočet takto – podle současných plánů má mít Francie 96 kolových děl Caesar ráže 155 mm. Za stejných předpokladů o nábojích na den a třicetidenní zásobě by to vyžadovalo 865 000 nábojů, přičemž prostor ve stávajících, francouzských skladech, je nanejvýš pro 600 000 kusů…

Už tady začíná základní problém. Porovnejte uvedené počty s pěti až šesti tisícovkami ruských děl. Bude-li se Francie bránit s 96 Caesary, na kolik kilometrů fronty připadne asi tak jeden kanón? Ano, jasně, Frantíci, ani Britové se nemíní bránit „zlému Rusovi” na svém území, ale někde daleko na východě, nejlépe na území kolonií typu Čechia. Ale stejně, když si změříte vzdálenost od Baltu k Alpám, tak byste tam jednotlivé britské a francouzské kanóny nenašli ani lupou.

A dál to začíná být ještě veselejší. Na území Evropy se nacházejí následující závody, schopné vyrábět munici ráže 155 mm a její komponenty: BAES, Expal (Španělsko), Explosia (Česká republika), Nexter, Nammo, Rheinmetall, Santa Barbara. Jejich celková výrobní kapacita činí zhruba 500–600 000 nábojů ráže 155 mm ročně. K naplnění plánovacích, válečných norem NATO,  je v současnosti zapotřebí vyrobit asi 13,5 milionu nábojů. Tento počet je minimální základ, aby byla tato organizace alespoň trochu připravena na první měsíce bojů takového typu, jaké se teď odehrávají na východě Ukrajiny. Současné evropské výrobní kapacitě by to však trvalo zhruba 25 let. A k tomu tu zatím stále existuje poptávka Ukrajiny na 5–8 000 nábojů denně…

Se znalostí těchto čísel teď zkuste na chvíli znovu pouvažovat o Macronových výrocích, o vysílání jednotek NATO na Ukrajinu, nebo o válečnickém nadšení našich Řehků a Černochových. Jo, kdyby tak Evropu vedli skuteční státníci, jako tomu bylo kdysi, zůstával by člověk zcela klidný. Za fasádou silných slov by se snažili do Rusa fakticky nerýpat, organizovali by mírové summity a v tichosti, ale o to usilovněji, by budovali chemičky a hutě. Protože výbušniny, tanky, děla a flinty…

Jenže, co chcete po současných „vůdcích” Evropy? Uvážlivost? Státnictví? Co byste mohli chtít od lidí, kteří zahájí ideologicky motivovaný přechod na elektromobilitu vypnutím jaderných elektráren?  Co po šílencích, kteří se právě pokoušejí zardousit domácí, evropské zemědělství s tím, že potraviny přece snadno a levně dovezeme přes půl světa?  Bohužel se tak, u všech těch Leyenových, Borrellů, Černochových a Fialů, můžeme nadít i toho, že válku zahájí zcela netradičně – bez zásob a slavnostním krachem předposlední huti v zemi.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (30 votes, average: 4,97 out of 5)
Loading...
50 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)