3.5.2014
Redakce
0
Kategorie: Humor

5 kruhů ajťáckého pekla, aneb ty přece těm počítačům rozumíš …

Sdílejte článek:

OD: JANYS 03|05|2014

Počítače jsou zlé. Jsou komplikované, pořád to „něco píše“ a kliknutím na nějakou ikonu můžete smazat úplně všechno. Paranoia na max. A to už jsou současné operační systémy poměrně slušně blbuvzdorné, existuje solidní možnost podpory na dálku a vůbec je to všechno tak nějak víc v cajku. Před dvanácti lety to bylo o dost jiné. Vysokorychlostní internet se v Čechách díky místním vyčůraným providerům rozšiřoval jen velmi pozvolna a většinou ještě s krásným 3GB FUPem (na měsíc) – něco jako když otrokovi oznámí, že ho sice nepustí na svobodu, ale alespoň mu dají delší řetěz. Takže zatímco dnes můžete stáhnout padesát různých balíků ovladačů a zkoušet a zkoušet, dřív jste si sakra rozmysleli, co budete další půlhodinu stahovat. Pak jste výsledný soubor nakopírovali na 512MB flashku a šli k příbuzným, kteří internet neměli… a zjistili jste, že jste stáhli špatný soubor.

 

[ad#hornisiroka]

 

Tyhle časy už jsou sice pryč, mnoho uživatelských nešvarů ale přetrvalo a člověk, který rozumí těm počítačům, má často chuť mlátit hlavou do zdi tak dlouho, dokud si to mezi sebou definitivně nevyříká cranium s omítkou.

 

 

1. Vono mi to tady něco píše!

 

Strašně se v poslední době řeší, že ta dnešní mládež nerozumí psanýmu slovu. Že jako nechápou, co tím autor myslel. Hovno. Psanýmu textu evidentně nerozumí každej druhej BFU (vtipně po česku „Blbej Franta Uživatel“) a ne jenom pubertální mládež! Jak jinak si vysvětlit, že se čas od času setkám s vyděšeným uživatelem, který mi nervózně oznámí, že mu nějak nejde počítač a „vono to na obrazovce něco píše!“ Když se neštěstím stižené persóny optám, co je tam tedy napsáno, dotyčný neví. Asi to odkliknul nebo to zmizelo samo nebo co… no hrůza, ty počítače. Jako sorry, ale jestliže je hláška psaná česky a uživatel si ji není schopný přečíst / zapamatovat / opsat, tak to by ze židle nadzvedlo i paraplegika.

 

Po vás je pak požadována diagnóza, protože přece rozumíte těm počítačům a asi si domyslíte, co mohlo být v dialogovém okně napsáno.

 

S tímto problémem se nese i neméně populární nešvar v bleděmodrých barvách: „Já jsem na něco kliknul…“ Je to přesně ten důvod, proč si myslím, že by na užívání počítače měla být nějaká licence, stejně jako k řízení auta potřebujete řidičák. Schválně zkuste „státním“ při nacouvání do jejich auta říct: „No to víte, já jsem tady zmáčknul nějakou páčku.“

 

Naučte se vnímat text!

 

2. Stáhnul jsem si hru/program/film a vono to nejde!

 

Dobře ti tak, sráči! Fakt! Vytáhni svůj smartfoun, zapni aplikaci pro diktafon, zopakuj do něj větu z titulku a pusť si to, abys to slyšel. A znova, znova a znova. Dokud ti to nedojde.

 

 

Nebudu tu odsuzovat softwarové pirátství, to je na úplně jinou debatu. Jestli na něco prachy nemáte, tak si to pro mě za mě stáhněte, ale opovažte se mlít pantem něco o tom, že to nefunguje! To je úplně jasný, že vám piráti nedají záruku na funkčnost a člověk musí být debil na kvadrát, aby si stěžoval na něco, co si nelegálně a zdarma stáhnul. Nezaplatili jste, nemáte právo držkovat a už vůbec nemáte právo na tech support. Poraďte si sami.

 

„Pirátit hry je jako jezdit stopem. Sice efektivně nikomu auto neukradnete, ale legálním majitelem vozu taky nejste. A zkuste někomu, kdo vás nabral, zkritizovat jeho auto, že moc drncá.“

 

Když si koupíte hru na Steamu, nemusíte řešit cracky a no-cd patche, když si koupíte film na DVD nebo Blu-Ray, nemusíte řešit titulky, když si koupíte legální aplikaci, nemusíte se bát aktualizací. Jestli něco z toho fungovat nebude, máte plné právo domáhat se nápravy. Jestli jste to stáhli přes torrenty, tak máte tak akorát plný právo dostat přes prdel IDE kšandou od latexové dominy, která vystupuje pod jménem Řehoř a má pytel plný překvapení.

 

Jasný, ne?

 

 

3. Seznam = internet

 

– Hele, mám něco s internetem, nejde mi internet!

– Jak se to projevuje?

– No zapnu Seznam (=internetový prohlížeč) a ono nic!

– A jiné stránky fungujou?

– No to já nevim…

– Tak to zkus, ne?

– A jak, když mi nejde Seznam?

 

Nemám páru, kdy k tomu došlo, ale od nějakého bodu v historii se rozjelo peklo v podobě defaultní homepage Seznam.cz. Možná se posunuly tektonické desky a změnily uspořádání dračích linií, možná se ve svém podmořského brlohu uprdnul Cthulhu a změnil chod světa. Každopádně uniformní masa českých uživatelů má od nějakého smutného historického bodu e-mail na Seznamu, domácí stránku nastavenou na Seznam.cz a pokud náhodou chtějí ze Seznamu jinam, pak napíšou adresu webu ne do adresního pole, ale do fulltextového vyhledávání na Seznamu. Hotová Mekka.

 

Před pár lety proběhl luxusní hysterák, který donutil Microsoft začlenit do instalace systému nabídku různých internetových prohlížečů. Osobně jsem byl rozpolcen. Na jednu stranu šikana ze strany uřvaných děcek, na druhou stranu možnost volby. Právě tahle možnost volby by možná se současnou seznamáckou nadvládou mohla něco udělat… a nebo taky ne, protože Miluška odvedle tam má taky Seznam, tak mi ho tam nastav taky, Honzíku.

 

A pak zkuste někomu vysvětlit, co je to vlastně ten internet…

 

4. Ježiš, ono to po mě chce heslo? Ale já ho nemám…

 

Jsou momenty, kdy je vám vyloženě líto, že nelze skrz sluchátko mobilního telefonu prostrčit vztyčený prostředníček, abyste ještě toho sklerotického hajzla na druhém konci linky dloubnuli do ucha.

 

O heslech a zabezpečení vašich účtů na internetu toho bylo popsáno tolik, že pokud byste všechno vytiskli na papír, pokrylo by to plochu o velikosti Manhattanu (řečeno jazykem serveru iDnes). Navíc by vám řada lidí z řad IT profesionálů s klidem vysvětlila, že heslo Tojsemsedneskahezkynajedl01 je úplně stejně bezpečné jako 709879*&%%$*12333 a navíc se lépe pamatuje.

 

Krom toho už si dávno nemusíte psát heslo na žlutý post-it štítek a lepit si ho na kraj monitoru. Existují programy – správce hesel – u kterých si stačí pamatovat jen jedno jediné přístupové heslo, za kterým je skryta celá databáze vašich dalších hesel, PINů a dalších zabezpečovacích frází.

 

5. Kontraproduktivní paranoia

 

„Kdepak, fejsbuk nechci! Tam ze mě vytáhnou i číslo kreditky a zneužijou moje data!“ nebo „A když něco napíšu do toho Googlu, neuvidí to někdo další? Není Seznam lepší?“

 

Spousta uživatelů je šíleně paranoidních. Není divu. Z dementní televize a předžvýkaných novinových informací se k nim donesou jen ty největší skandály, jak někdo někoho na internetu podvedl nebo jak někomu utekly „nahé fotky.“ K tomu ta již zmiňovaná komplikovanost počítačů, kdy jedním tlačítkem můžete něco udělat a zničit si život. Právě mediální mrdky vytvořily v hlavách uživatelů povědomí o několika zlých webech, čehož je dosaženo oním zmíněným vypíchnutím nějakého skandálu, ale na druhou stranu je zcela opomíjeno poskytnutí nějaké informační hodnoty o tom, jak takový web vlastně funguje a proč to bylo vůbec možné. Jinými slovy: v současných masmédiích úplně chybí jakékoliv populárně naučné pořady, které by mainstreamovému uživateli přiblížily, co je to Facebook, co je to tablet, jak funguje dotykový telefon a další.

 

Nejvtipnější ovšem je, když se podíváte na internetový prohlížeč (většinou starý iexplore) jednoho z těchto paranoidních strašpytlů. Většinou v něm naleznete 3-5 nainstalovaných toolbarů z těch nejroztodivnějších zdrojů. Při proskenování počítače SpyBotem odhalíte nánosy hoven, do kterých pak jen majitel počítače zabodne příslovečné paraplíčko se slovy: „Probůh, kde se to tam vzalo? Vždyť mám tři antiviry!“

 

ZDROJ: kyblmrkve.cz

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 4,90 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky