8.11.2015
Redakce
0
Kategorie: Humor, Společnost

Zpovykanej feminismus

Sdílejte článek:

RED HOOK 08|11|2015

V rámci festivalu Týden vědy a techniky pořídil fotograf Karel Richtr ženské portréty a akty historickou technikou mokrého kolodiového procesu, která se užívala v druhé polovině devatenáctého století a vystavil je v Knihovně Akademie věd. Proti výstavě vystoupila Genderová expertní komora ČR a Kongres žen. Výstava byla utnuta.

[ad#hornisiroka]

Já osobně si myslím, že je to tak správné. A souhlasím s tím, že když vyfotíme ženu, které kouká na svět udivená koza, zobrazujeme ji jako sexistický symbol, a ne jako platného člena společnosti. A souhlasím i s tím, že když ukážeme ženu, která má kolem krku minimalistické boa a jinak nic, nemá to žádnou spojitost s vědou a už vůbec ne s výzkumem.

Tyhle genderový věci mě fascinujou. A fascinujou mne ti, pro které se tyhle píčoviny staly smyslem života. Jedna znamenitá občanka, jinak členka Kongresu žen řekla, že pokud už fotit ženu, tak jedině s rádlem. Případně jak podpírá unavené kráčející rypadlo.

Tahle snaha feministek být v jednom levelu s muži je až dojímavá. Já u toho normál občas brečím. Možná proto, že jsem jeden z mála, kterej věci domýšlí. Jelikož když tohle dotáhnu do konce, vychází mi z toho, že ženy budou nějšťastnější, když budou muži přes kopírák.

Funny-Feminism-demotivational-posters-05

A když vezmu průměrného muže, je evidentní, logické a nezpochybnitelné, že ženy touží být shrbené, s povislým břichem, vpadlým hrudníkem, že chtějí být plešaté, s křivejma nohama, plandajícím zadkem, chybějícími zuby, s nedbale zastrčeným podolkem, s odstálejma ušima, s hřebenem v zadní kapse špatně střižených kalhot, s ponožkama a sandálama s volnou patou, že se chtějí kymácet na výčepu, hlasitě píčovat a smát se všemu, čemu nerozumí, že prostě chtějí být opravdovými chlapy, mít jejich příležitosti, jejich život, jejich budoucnost, jelikož až tohohle všeho dosáhnou, budou konečně vést plnohodnotný život, plný štěstí, radosti a skvělejch, obohacujících zážitků.

A ta kyrysnice z Kongresu žen mi tuhle myšlenku odkejvala tak vehementně až se jí rozhodila pěšinka a dala mi vizitku, kde stálo „Jindra Otoman, Výkopové práce, stěhování klavírů a zalévání květin“ a mrkla na mě a trefila mě ospalkem do levé tváře a pak už nevim, protože mne přepadla mrákota.

No, mi tyhle věci prostě přijdou divný. A vychcaný. Jelikož jsem si nevšim, že by tyhle zpovykaný feministky chtěly rovné zastoupení třeba mezi čističi senkroven. Pokaždý je to jen o tom, že chtěj mít rovné zastoupení ve vedení firem, bank a tak. Žádnej pluh. Krumpáč. Putna s uhlím. Vždycky je to pouze o kanceláři, teple a kostýmku.

Klika je, že jich moc není. Feministek. Tedy aspoň kolem mě. Protože kolem mě jsou holky normální. Nevadí jim, když jim otevřu dveře, pomůžu do kabátu, zaplatím pivo a tak. Doufám, že to tak i zůstane. Mno.

[ad#velkadolni]

Tačvúd s Gekonem se mě ráno ptali, jestli jsem potkal nějakou feministku. Jsem jim řek že jednu jsem kdysi znal. Byl to smutnej pohled. Ta, aby se přiblížila mužům, si pořídila i platfus. Fakt děs.

Dnes bude ubrečeně. Prostě podzim. Svařák a kniha a křeslo a pléd. Nic jiného to nechce.

To je zatím vše.

ZDROJ: Zelený Škraloup

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 votes, average: 4,71 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky