14.3.2026
Kategorie: Ekonomika1586 přečtení

Žebračenku a vybírat na střelivo

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Z americké ambasády přišlo varování pro vládu Andreje Babiše. Není ani milimetr pro couvání ze závazků Petra Fialy stran výdajů na zbrojení. Pokusím se nastínit, co to do toho lidstva s tím zbrojením vjelo.

Začnu mým oblíbeným a mnou často zmiňovaným citátem George Orwella, který pro dnešní dobu platí dvojnásob: „Válka je způsob, jak rozbít na kousky anebo vystřelit do stratosféry či potopit do hlubin moře hmotné statky, které by se jinak daly použít k dosažení nadměrného pohodlí mas a v důsledku toho nakonec i k jejich nadměrné inteligenci.“

Ano, na hranicích Evropské unie probíhá válečný konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou. Může se přilít do unie? Možnost prakticky nulová. Tím by se spustila třetí světová válka, která by se přes krátkou fázi konvenčního konfliktu přelila v jaderný armagedon. Z jednoduchého důvodu – není možné dotlačit jadernou velmoc k prohře. Ani jednu. Proto probíhají neustálé proxy války.

Další proxy válkou je ta v Íránu. Může ohrozit svět? Jistě, jako každá válka. Může přerůst ve světový konflikt? Nemůže. Pokud by se přelila, jsme opět u jaderného konfliktu. Proto velmoci bojují zprostředkovaně přes malé země. Na Ukrajině USA s Ruskem. V Íránu USA s Čínou i Ruskem. Přímý střet je vyloučený. Velmoci si tyčkují prostor.

To ovšem stále není ten klíčový důvod pro to, aby České republice americká ambasáda naprosto bezprecedentně kafrala do vnitřních záležitostí.

Ten je trochu jinde. A je stejně nebezpečný. Tím je veřejný dluh USA, který dosáhl na 38 bilionů dolarů, tedy 124 % HDP, přičemž jen jeho obsluha stojí americké daňové poplatníky jeden bilion dolarů ročně. Obsluha dluhu neznamená jeho splácení, ale placení úroků.

Pokud by s tím americká administrativa (jakákoliv) nic nedělala, odejdou USA na smetiště dějin.

Válka na Ukrajině. Vzpomeňme si na slova tehdejšího prezidenta Joe Bidena z roku 2022, který při návštěvě Německa řekl, že pokud se Rusko nestáhne, plynovod Nord Stream skončí. „Ukončíme ho,“ řekl doslova Biden. Několik týdnů na to plynovod vybuchl a polský ministr Sikorski za to na síti X poděkoval USA. Později své poděkování smazal, protože se stalo příliš kontroverzním. Kdo plynovod vyhodil do povětří je ve výsledku jedno, jednoznačně na tom vydělaly pouze USA, protože Evropa začala ve velkém nakupovat americký LNG.

Blbost? Podívejme se na poměry. V roce 2021 země Evropské unie odebíraly z Ruska téměř 50 % plynu skrze plynovody. V té době jsme z USA odebírali „pouhých“ 6 % jejich frakovaného plynu. Důvod? Jeho dovoz byl příliš drahý, jeho těžba z našeho pohledu neekologická. Frakování je doposud kupříkladu v Německu nebo Francii zakázané.

Jak se poměry změnily po roce 2022? Tento rok z Ruska oficiálně neodebíráme žádný plyn. Z USA odebíráme téměř 60 % plynu. A bez ruského plynu platíme jako EU o jeden bilion eur ročně víc, než kdybychom u něj zůstali. Díky válce na Ukrajině se evropská závislost na ruském plynu změnila na závislost na americkém plynu a pohrdaný a neprodejný frakovaný plyn USA se stal žádaným zbožím. USA se staly díky válce na Ukrajině plynovou velmocí.

Pokročme dál. Venezuela. Trumpovo bleskové dobrodružství, kdy unesl z postele venezuelského prezidenta Madura i s manželkou. Na konci ledna 2026 venezuelské Národní shromáždění pod tlakem USA přijalo reformu zákona o uhlovodících. To vedlo ke třem věcem. Skončil monopol státní těžařské společnosti PDVSA, povolila se privatizace nadnárodními ropnými společnostmi (čti americkými), ukotvila se do legislativy možnost arbitráže, tedy záruka proti možnému vyvlastnění budoucích těžebních zájmů amerických společností v zemi. Venezuelskou ropu, největší zásoby na světě, teď mají na dosah ruky USA.

A teď tu máme Írán. Další ropná velmoc a klíčový hráč na Blízkém východě, který po napadení velmi účinně ohrožuje přepravu asijské ropy do Evropy v Hormuzském průplavu. Hormuzský průplav je pro Evropu naprosto klíčový. Teď je Íránem zaminovaný a Írán slibuje odstřelit každý tanker, který se pokusí průlivem proplout. Pokud by takový stav vydržel tři měsíce, dostanou se evropské rafinerie na sucho. V tu chvíli by se rafinerie musely nákladně přebudovat na lehčí americkou ropu, kterou by nám USA jako velký zachránce začaly za válečné ceny prodávat. Pokud by se přebudovaly rafinerie na americký typ ropy, bude to vlastně nevratné. Ropu z Blízkého východu už bychom nevyužili, protože naše rafinerie by je neuměly zpracovat. A to, že se v Íránu do tří měsíců nepostaví na nohy demokratická a s USA spolupracující vláda, je téměř jisté.

(U tohoto je dobré zmínit, že jak Venezuela, tak i Írán, s podporou Ruska a Číny, začínaly obchodovat ropu za jinou měnu než je dolar. A USA se mohou v čele velmocí udržet i díky tomu, že existuje něco jako petrodolar, tedy naprosto dominantní obchodování s ropou za pomoci americké měny. Obě země se pokoušely obchodovat ropu za jiné měny hlavně kvůli sankcím, které na ně USA uvalily.)

Ovšem nechci podceňovat evropskou diplomacii, protože Evropě jde v tomto případě skutečně o hrdlo. Třeba se evropské diplomacii podaří situaci nějakým způsobem zkrotit. Ač pochyby mě při pohledu na Evropskou komisi přemáhají. Přinejmenším by nouze mohla naučit Dalibora housti a evropští papaláši při pohledu na výdaje na přebudování rafinérií a nekončící placení výpalného USA by mohli spolknout hrdost, důstojnost a jít škemrat o ropu do Ruska. Protože u ropy z Ruska bychom nemuseli přebudovat rafinérie. Ale tam neočekávám průlom, nenávist je příliš vybičovaná.

Ale zpět ke kafrání americké ambasády v Praze do vnitřních záležitostí České republiky. „Všichni spojenci musí nést svůj díl odpovědnosti a dodržet Haagský závazek v oblasti obrany. Tyto hodnoty nejsou náhodné. Jde o to odpovědět na současnou situaci – a ta vyžaduje, aby standardem bylo 5 %. Žádné výmluvy, žádné výjimky,“ stojí v prohlášení ambasády.

To je jen potvrzení naší pozice (a pozice zemí EU) vůči USA. Další příjem do americké kasy, zároveň budování NATO jako neporazitelného celku. Tady je na místě zkonstatovat, že evropská část NATO se skutečně v NATO vezla jako černý pasažér, kdy USA sanovaly většinu výdajů na zbrojení. A ujednáním o zvýšení výdajů na obranu 3,5+1,5 % HDP všech členů NATO (krom Španělska, které na podmínky nekývlo) je prostě spravedlivé. Ač s ohledem na výše řečené je to z mého pohledu úlitba americké válečné politice v tažení za konsolidací jejich veřejných peněz (stačilo by místo válčení a zbrojení používat diplomacii. Mluvit spolu, hledat kompromis).

A Babiš, i přes svá mnohá prohlášení, couvne. Nebude mít jinou možnost. Bude muset škrtat v sociální politice, ve školství, v kultuře. Bude muset škrtat, abychom uspokojili válečnický chřtán USA. Nebo nebude škrtat, ale o to víc zadlužovat. Otázkou je, co má vyšší hodnotu – aby se měli Češi dobře, nebo abychom se uzbrojili k smrti? Jenže musí následovat další otázka – když USA zkolabují, budou se mít Češi lépe? Musí se to postavit na misky vah.

Tento text není protiamerický. Sám nejsem protiamericky zaměřený. Před prezidentskými volbami v USA jsem otevřeně kopal za Trumpa. Po jeho zvolení jsem napsal, že pro USA je to velká výhra, kterou zaplatí zbytek světa, nejvíce pak Evropa (za obojím si stojím dosud). Trump dělá USA velkými. A my to budeme platit. Nebojuje se za demokracii, za hodnoty, bojuje se za USA a jejich splácení veřejného dluhu. Což naprosto nic nemění na tom, že Trump je pro USA požehnání. Jen my to platíme.

Teď je otázka, jestli je to špatně, nebo dobře.

Co by se stalo, kdyby byl Trump slaboch, který by dovedl USA k bankrotu? Nespustilo by to daleko větší a daleko horší krveprolití, než jaké teď pozorujeme různě po světě? Kolaps USA by mohl mít pro svět devastující dopady. Nebo nemusel? Nevím.

Redakce

Sdílejte článek:
1586 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 4,44 out of 5)
Loading...
16 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)