Že důchodová reforma přejde ve znárodnění jsem nečekal

Dříve jsem to sledoval tak po očku kvůli rodičům, kteří jsou dnes již v pánu. Narodili se za války, vyrostli za komunismu a zestárli již za „svobody“. Bylo mi jich z tohoto pohledu líto. Máme si žila v jistém finančním klidu, protože měla důchod po tátovi, který to zde „zabalil“ hned v roce 1990.

To už delší dobu neplatí, že máte důchod i po svém zemřelém protějšku. To je jedna z věcí, která je jistě nespravedlivou, pokud měl váš partner vůči státu vše vyřízeno.

Nechci se zde moc rozepisovat o opatřeních v „balíčku“. Ale jednu věc si s důchody neodpustím . A tím je jejich valorizace. Je s podivem, že ještě nikdo nepřišel s návrhem, který by se ubíral směrem spotřebního koše a ne inflací, kdy se přidává procentuálně. Když je z čeho tak proč nepřidat takto. Ovšem, když je ouha jak nyní, tak by možná stálo za zvážení přidávat podle růstu ceny spotřebního koše. V lednu byla cena X a v dubnu X plus 300,- Kč, tak bych všem přidal těch 300,- Kč. Prostě aby si všichni mohli dopřát stejně a ze stejného koše. Jistě se najde mnoho těch, kdo mají vyšší důchody a budou argumentovat, že odváděli. Jistě, ale když je ouha a ono je, tak je to co píši cesta solidarity.

Taky si stále čteme o systému. Ještě nikdo se na to nepodíval z pohledu řádného hospodáře. Sousloví „zdravý rozum“ nemám rád, protože je to tak nejasné jako „nalít si čistého vína“. Celý státní sektor by se měl řídit podle toho co stát vyprodukuje a to taky může spotřebovat. Tedy to co v jednom roce vyberu mohu v dalším roce utratit či rozdat stejně tak jistě i důchody. Prostě když vyberu více, tak může státní sektor a tedy i důchodci dostat více. Když nevyberu to co v minulém období, tak následně všichni dostanou méně. Že to nejde ? Ale jděte, jde všechno, když se chce. Ono by to taky jistě ovlivnilo chuť lidí se třeba aktivněji účastnit voleb , což by jistě nebylo na škodu, kdyby lidi takto vyjadřovali svou vůli, na základě ne slibů , ale skutečné zkušenosti z předešlého období.

No ať se dostaneme k tomu znárodnění. V čem ho já spatřuji ? V nápadu ministra Jurečky, že by důchodové spoření lidem z jejich našetřených a u státu obhospodařovaných peněz posílal měsíční rentu. Tedy nám všem co si třeba i 30 let spoříme by dával takové kapesné. Prostě by myslel tak nějak za nás, aby nám bylo asi dobře, nebo co. Tak nějak jako Antonín Zápotocký , který s našimi prarodiči a rodiči v roce 1953 pěkně ze dne na den „vykejval“, když jim sáhl na úspory. Pravda je už to letos 70 let, ale já dodnes, když si dávám ve svátek na ruku hodinky po tátovi tak si vzpomenu na jeho slova : „ty jsem si koupil“ ještě za starý peníze. Za mne tento nápad je vrcholem neúcty ke všem lidem co přijdou do důchodového věku, aby jim stát sděloval, jak naloží z jejich celoživotními úsporami, které poskytli bankám k jejich likviditě, včetně České národní bance, jako pokladnici státu. To, že stát je špatný hospodář přece nemůže být kryto tím, že si zákonem od lidí vezmu do své správy jejich peníze proti jejich svobodné vůli. V tomto je ta paralela s „měnou“ v roce 1953 zcela zřejmá. Svou neschopnost hospodařit zacelím penězi těch, kteří umí. To je, nezlobte se na mne, podstata znárodnění.

Jsem stále smutnější a smutnější z toho, že oni politici jednoduše neví ale spíše nechtějí vědět, protože se naučili s dluhem žít a někteří i obchodovat.

Můj táta měl na pracovním stole napsáno Neumíš – Naučím Tě, Nevíš – Pomohu Ti, Nechceš – Nepotřebuji Tě…. Já mám pocit, že my nepotřebujeme politiky ale oni nás – ke svým kejklům.

Oto Kaděrka