15.5.2021
Kategorie: Společnost

Západní socialismus

Sdílejte článek:

PAVEL ARON

Jsem už starší člověk a větší část života jsem prožil v komunistickém režimu před Listopadem 1989. Tehdy jsme strašně nesnášeli oficiální velebení úspěchů socialismu a SSSR a z hesla se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak jsme měli tak leda srandu.


Na melodii známé písně Buráky jsme zpívali: Hejhou, hejhou, nač chodit do války, je lepší sedět doma a třískat Rusáky. To jsme pochopitelně nezpívali veřejně ale jen na domácích mejdanech.

Přesto mě nikdy nenapadlo cítit nenávist k Rusům jako takovým a miloval jsem ruské spisovatele jako L.N.Tolstého, A.P.Čechova, četl jsem i novější autory jako A.Tolstého, Čingize Ajmatova. Básně A.S. Puškina, písně B.Okudžavy a Vladimíra Vysockého. Později jsem se dostal také k Alexandru Solženicynovi a jeho Jeden den Ivana Děnisoviče.

Oddaným stoupencům tehdejšího režimu jsem připomínal existenci paktu Molotov- Ribbentrop, masakr polských důstojníků v Katyni.

A obráceně ani tehdy jsem nepovažoval Ameriku jako ráj na zemi.

Jen jsem prostě považoval systém Západu jako takový za lepší.

Vnímal jsem i to, že na Západě jsou velké socialistické tendence, jako tehdejší Švédsko nebo NSR. A také v diskusích na mou kritiku poměrů od nás, když mi někdo říkal, ano náš režim má chyby, ale uznej, že ten socialismus je pořád lepší jsem se zasmál a souhlasil jsem s ironickou poznámkou, že ten socialismus mají ve Švédsku a Západním Německu.

Tam jsem měl provdanou sestru a možnost jezdit pravidelně na pozvání na návštěvy.

Mezitím se ovšem situace za posledních 32 let velmi změnila a současný Západ je už někde úplně jinde než ten, který jsme tehdy obdivovali a chtěli se mít jako oni.

On socialismus má své kořeny na Západě, tam vznikl a tam nakonec také nyní vítězí.

Je to sice taková zajímavá kombinace, kdy vládu drží pevně v rukou největší boháči a nadnárodní firmy a korporát a zároveň se prosazuje ideologie, která nejen připomíná socialismus u nás ale v mnohém ho už překonává.

Socialismus na Východě zlikvidoval kapitalismus, omezil některé svobody, především zrušil soukromé podnikání, omezil svobodu cestování.

Cenzuroval především kritiku socialismu a knihy, které o tom psaly.

Postih lidí, kteří buď s režimem nesouhlasili nebo byli považování vzhledem ke své minulosti (podnikatelé včetně tech menších) za nebezpečné živly byl zejména v padesátých letech minulého století velmi tvrdý.

Po smrti Stalina ale nastalo uvolnění a šedesátá léta především v oblasti kultury jsou považována dodnes za zlatá léta i u nás. Vznikaly vynikající filmy, knihy, nová divadla, hudba atd.

Pak přišla tvrdá sprcha v podobě invaze vojsk Varšavské smlouvy a nakonec normalizace.

Pamatuji si ten pocit vzteku a bezmocnosti, jak jsme se nakonec podvolili.

Opět mizely knihy z knihoven. Spousta lidí byla vyhozena z práce nebo aspoň z vyšších funkcí, mnoho lidí uteklo do zahraničí.

Měli jsme pocit, že nastala doba temna.

Nicméně kupodivu zase tak hrozné to nebylo, jen navenek se všichni tvářili, že je vše OK a mluvilo se jinak na veřejnosti a jinak doma.

Část lidí věřila stále v socialismus s lidskou tváří a muže Jara 1968, jako byl A. Dubček. Část lidí pochopitelně s normalizačním režimem souhlasila a další část dospěla k názoru, že socialismus je nereformovatelný. A většina to v sobě měla tak nějak nakombinované.

Logicky z pocitu opozice vůči režimu, pak hodně lidí obdivovalo disidenty jako byl Václav Havel. U řady lidí to byl opravdu ten pocit potřeby opozice, protože za sebe se přiznám, že cítit sympatie k Plastikům, kvůli kterým Charta vznikla jsem přeci jen nedokázal.

Přišel rok 1989, dnes vím, že to opravdu nebyl spontánní výbuch lidového odporu ale tak či onak zinscenovaný proces a navíc dohoda mezi velmocemi, kdy SSSR pochopil, že nedokáže unést ekonomicky ten souboj a potřeboval se soustředit na zvyšování životní úrovně vlastních obyvatel.

Došlo ke zrušení Varšavské smlouvy ale bohužel už nikoliv ke zrušení NATO a to v rozporu se slibem, který Američané Gorbačovovi dali.

U nás došlo k věcem, s kterými nikdo nepočítal jako byl rozpad Československa a také způsob privatizace dodnes zanechává pachuť v ústech i když já osobně si myslím, že nic moc lepšího se nedalo vymyslet.

Horší ale bylo to další, a to bylo postupné ekonomické ovládnutí naší země cizím kapitálem.

A nejen to, byl tu i nepochopitelný výprodej infrastrukturních sítí jako vodovody a kanalizace do zahraničních rukou.

Ano problém byl nedostatek českého kapitálu.

Ale to je samo o sobě na jiné a dlouhé povídání a rozbory.

Nicméně těšili jsme se ze svobody. Svobody slova, podnikání, cestování atd.

Pojem lidská práva jsme zpočátku považovali za skvělou věc, včetně boje za ně, vždyť nám byla po 40 let upírána.

Trochu jsme si dělali legraci z takových výstřelků hlavně v Americe jako byl sexual harassment a říkali tomu harašení, kdy se za něj považovalo málem i to, když muž podržel ženě dveře. Ale považovali jsme to za zvláštní výstřelek Američanů.

[ad#article_et21]

Jenže ono toho začalo přibývat.

A mě to donutilo začít se zajímat o některé filosofické směry na Západě, které se tam silně prosazovaly a byly velmi hlasité. Začal jsem se zajímat o to co to je neomarxismus, kulturní marxismus, Kritická teorie, Frankfurtská škola atd.

A uvědomil jsem si, že tohle je něco co se na Západě šíři už dlouho a bylo to názorovou platformou radikální mládeže na Západě v bouřích roku 1968. kdy my jsme měli jiné starosti.

Na Západě byli populární třeba Mao-Ce-Tung, který nebyl o nic lepší než Stalin, spíše ještě horší. Tehdejší mládež vyznávala i Marxe. Na demonstracích měli hesla: Marx, Mao, Marcuse (přední neomarxistický filosof)

Tihle neomarxisté byli zklamaní tím, že díky zlepšeným hmotným podmínkám se dělnická třída, kterou Marx považoval za hlavního hegemona boje proti kapitalismu, zcela vykašlala na nějaký třídní boj.

No, a tak se muselo najít něco nového. A tím se stal boj za práva menšin, tedy za jejich lidská práva.

A kde takové najít ? Inu byli to především sexuální menšiny a rasové menšiny.

A proto vznikl multikulturalismus, který nemá vůbec nic společného s tolerancí kulturní diverzity ale slouží zase jen k boji proti utlačitelskému kapitalismu, což nakonec v praxi znamená boj proti zavedené západní civilizaci.

K tomu pak ten boj za sexuální menšiny, který má vyjádření v genderových studiích a boj za genderovou rovnoprávnost, aby se to hezky zobecnilo. V reálu to pak znamená boj za zničení všeho tradičního zejména pak rodiny.

Hezky se to dá použít zejména k získání podpory a oblbnutí mladých lidí, kteří v období dospívání mají problémy se vzpourou proti generaci svých rodičů. Mají často i problémy se sebeidentifikací a nechají se snadno zmanipulovat.

A tak tu najednou máme západní společnost ovládanou malou skupinou tech nejmocnějších, což se nepřiznává a hezky se to zabalí do krásné ideologie šíření demokracie a lidských práv. Co naplat, že občas také pomocí raket, bombardování, korupce místních vlád apod.

Klasické tržní hospodářství a soutěž typická pro kapitalismus mizí a je nahrazována diktátem monopolů a státními regulacemi a dotacemi, z kterých opět nejvíce těží ti nejbohatší, což dobře známe od nás.

Ti dokáží bohatnout i na epidemii.

A s tím také mizí osobní svoboda a svoboda slova.

Jakákoliv kritika je označena buď za fake news nebo ještě hůře za šíření nenávisti a podléhá už i trestnímu stíhání, což vidíme na tom, že skutečně už jsou lidé odsuzováni za slovní zločiny.

A protože lépe se ovládá obyvatelstvo, které se bojí tak se k tomu epidemie Covid 19 velmi hodila.

Klasickým způsobem, jak odvrátit pozornost lidí od kritiky vlastních problémů a vlády je pak také hledání a předkládání vnějšího nepřítele. Rusko je samozřejmě u nás a ve Východní Evropě k tomuto účelu velmi vhodné, neboť díky 40 letům nadvlády SSSR je tu přirozená nechuť lidí i k dnešnímu Rusku. Tak stačí neustále líčit Rusko jako zemi, kde je diktatura a stále kuje pikle proti Západu. Co naplat, že skutečnost je taková, že NATO obklíčilo Rusko svými základnami, že USA svrhávají vlády, jak se jim to hodí za použití korupce, ovlivňování ale i brutální síly a to i pod vymyšlenými záminkami. Že vojenské výdaje USA jsou desetkrát vyšší než ruské ? Nevadí. Že USA mají asi nejrozsáhlejší špionážní a zpravodajskou síť včetně takové agentury jako je NSA ? Odposlouchávají i vlastní spojence ? Jako třeba Angelu Merkel ? Nevadí.

Ovšem, když se to hodí, třeba k vyřazení konkurenta ze soutěže, tak se najednou objeví nějaký ruský agent.

A naivní ovečky se rozhořčují nad ruským nebezpečím.

Až to připomíná padesátá léta u nás a rozhořčené petice pracovních kolektivů proti agentům imperialismu.

A pak najednou přijde nepříjemné překvapení pro vládnoucí elity, když třeba ve Francii napíše 20 vysloužilých generálů dopis prezidentovi a řekne na rovinu svůj názor a dokonce pohrozí pučem a ejhle většina lidí s nimi souhlasí.

A včera podobný dopis napsalo i 100 amerických vysloužilých generálů.

Takže elity něco hlásají, část oveček jim to věří ale ve skutečnosti je to právě jen ta část, na kterou se odvolávají oficiální média, vlády a ty levicové elity.

Dalo by se toho napsat více ale tohle ač delší text je jen stručné shrnutí.

  • Pavel Aron, fb
Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (42 votes, average: 4,43 out of 5)
Loading...