V bitvě o uchování posledních zbytků svobod jsme na cestě k zotročení bez rozdílu všichni

PETR HÁJEK 

Divoké letní „zahušťování“ politické, hospodářské a bezpečnostní situace pokračuje každý den v Bruselu i u nás zcela v duchu kabalistické tradice Jak nahoře, tak dole. „Liberální bolševici“, kteří ovládají Centrálu 4. říše, a stále ještě i většinu vládních postů v jednotlivých guberniích (takzvané členské státy), si totiž uvědomují, že čas hraje proti nim. Krásné léto, jež u podstatné části jejich poddaných evokuje spíše myšlenky na (pravděpodobně poslední) bezstarostnou dovolenou, doufají proto využít k definitivnímu utažení šroubů totality. Až se všichni vrátí z prázdnin, má být vymalováno.

Ne všude se JIM to však daří podle plánu. Ohniska odporu a rozpadu se šíří. Británie sice v EU už není, ale v zelené zkáze, vakcinační diktatuře a hospodářském úpadku byla bruselštější než Brusel (v útoku na Rusko z ukrajinského bojiště pentagonštější než Pentagon). A hle, hlavní protektor, premiér Boris Johnson padl. Právě tak Itálie, pro niž platí výše řečené úplně stejně, se zmítá ve vládní krizi. A řada zemí, včetně „čaputizovaného bratrského Slovenska“, k tomu má víc než nakročeno.

Inspirace pro Brusel: Česká cesta

Jen to není tak patrné, protože skutečný stav impéria korporátní média zamlčují a ze všech sil odvádějí pozornost otrokizované veřejnosti jinam. Protože se jim to však zjevně zcela nedaří, je třeba je zcela monopolizovat: Svobodné zdroje informací mají být již brzy zlikvidovány „jako třída“ (jak naivně otevřeně říkali jejich totalitní předchůdci). V tomto ohledu chce jít Brusel (zcela výjimečně) „českou cestou“.

Pro toto jediné je dobré „Fialovo předsednictví EU“ s příručním zavazadlem v podobě soudružky Jourové. Tady se inspirace vskutku nabízí: Již existující drastickou cenzuru doplnit o represi (vypínání internetových webů, kriminalizaci svobodných projevů) a ekonomický terorismus. A hlavně to co nejrychleji uzákonit. Dříve, než napříč Říší to politické bahno vymetou výbuchy lidového hněvu na podzim. Proto ve vší tichosti podepsalo minulý pátek více než třicet hlavních online platforem (Facebook-Meta, Googl, Twitter, TikTok, Microsoft a řada dalších) takzvanou „druhou verzi antidezinformačního kodexu“ vytvořeného vrchní cenzorkou Jourovou (oficiálně Evropskou komisí).

„Věřím, že státy EU mají právo vyvodit závěry, že média představují hrozbu pro národní bezpečnost, a mohou se rozhodovat na své úrovni, aniž by čekaly, až EU uvalí sankce. Takto jednaly pobaltské státy, které na základě vlastního posouzení zakázaly některé televizní kanály (že jde jen o ty ruské si v rámci objektivní informace nechala pro sebe, pozn. PH). Domnívám se, že v souvislosti s informační válkou by všechny země EU měly neustále kontrolovat, zda některá média nepředstavují hrozbu pro národní bezpečnost. O tom by neměla rozhodovat EU, ale členské státy,“ vyslovila se odvážně Jourová.

Cože? Nečekat na Brusel? Jen výjimečně. Výhradně pokud jde o další utužení totality. Mohlo by se totiž stát, že v některých zemích znásilňování ústavy a v ní zakotvených občanských svobod nemusí projít tak hladce. Hra na demokracii je už sice skončená, ale někteří tomu stále ještě nechtějí uvěřit. Aspoň tak „věří“ Jourová, vycházejíc z Fialovy a Rakušanovy „české cesty“, kteří Protiproud vypnuli, a na zákony či ústavu se při tom neohlíželi.

Jak na nepodvolené? Hlavně rychle!

Jistý problém tím ale v „české laboratoři“ přece jen vznikl. Protože jsme podali trestní oznámení na premiéra za jeho výrok, že jsme placeni z Kremlu (bylo samozřejmě odloženo), žalobu na náhradu škody (bude projednána kdovíkdy), a nyní podáváme ještě další žalobu na vojenskou tajnou polici (neboť se jako jediná k činu „hrdě“ přiznala), jsme donutili tyhle vládní zločince jednat. Dokonce některá režimní média a pár „prověřených soudruhů“ veřejně zapochybovalo, zda je účelné nastolovat diktaturu takhle hrrr.

Jenže ONI jinak nemohou a neumějí. Čas, jak řečeno výše, je pro ně rozhodující. Pětikoaliční junta absolutně kašle na dramatické chudnutí občanů (ministr financí se jim přímo vysmívá), ale zato spěchají s výrobou nástrojů, jak se nadále udržet u moci navzdory totální ztrátě důvěry i u svých věrných (84 % vládě nedůvěřuje): Změna volebních zákonů (korespondenční hlasování), „privatizace“ ČT (změnou volby a počtu členů Rady ČT „přílepkem“ k úplně jinému zákonu) – a likvidace zbývajících svobodných médií, která se nepodařilo umlčet ani vypnutím (některá se přestěhovala podle vzoru Protiproudu do zahraničí), ani ekonomicky (nepodvolení čtenáři jim dál posílají finanční dary).

Má k tomu posloužit chystaný zákon z dílny Rakušanova (STAN) ministerstva vnitra a Fialova (ODS) orwellovského (nově zřízeného) ministerstva jediné povolené „pravdy“. S tím spěchají snad vůbec nejvíc a ve spolupráci s Jourovou to navíc ještě expres posílají do Bruselu. Ale jak soudružka komisařka, tak oni sami pořád ještě nejsou s to vyřešit, jak přitom nenápadně obejít ústavu (ač v čele ústavního soudu sedí „jejich kádr“, bývalý komunista Pavel Rychetský, a ten s tím má nějaké zkušenosti!).

Nemlčet!

Nicméně podle všeho jsou však již blízko „konečnému řešení“. Alespoň soudě i podle zvýšené aktivity režimních médií, na nichž bude, aby poslední hřebíček do rakve popravené svobody (a ostatně i mediálního podnikání) veřejnosti „prodala“. Bránit se v nich nemá smysl. Proto jsem třeba na aktuální dotazy Lidových novin ohledně připravovaného cenzurního zákona vůbec nereagoval, protože tím bych nepřímo připustil, že je to “téma k diskusi“.

Naopak velký smysl to má v médiích, která ještě nejsou v rukou „korporátu“. Například v anketě Parlamentních listů na toto téma – po neslýchaných Rakušanových výrocích o „ruských švábech“ a pod. – zaznělo několik jednoznačných výroků politiků, kteří vědí, že teď mlčet nelze:

„To, že pan Rakušan převzal slovník příslušníků NSDAP prosáklých fanatickou nenávistí a levným chlastem, je věcí pana Rakušana. Jen by asi měl uvést zákonnou definici proruského švába, protože zatím to vypadá tak, že je takto označován každý, kdo se odmítá chovat jako příslušník NSDAP prosáklý fanatickou nenávistí a levným chlastem. To, že pan Rakušan personálně oslabuje útvar, který mimo jiné vyšetřuje i propojení špiček strany pana Rakušana (STAN) se špičkami organizovaného zločinu, už ovšem není věcí jen pana Rakušana. Je to věcí bezpečnosti celé ČR, a proto by měl být pan Rakušan ze své funkce okamžitě odvolán,“ vyjádřil se poslanec SPD Jaroslav Foldyna.

„Politické zločince, jako je Vít Rakušan, největší ostuda Fialovy neobolševické vlády, je potřeba hnát k soudu. A klidně i za pomoci jejich vlastních dementních paragrafů. Třeba za předsudečnou nenávist,“ uvedl Petr Štěpánek, první místopředseda Trikolory.

A jeho stranický kolega, významný ústavní právník Zdeněk Koudelka k tomu dodal: „Vláda pokusem o cenzuru vládě nepohodlných webů prokázala, že kašle na svobodu projevu a na jiná ústavní práva lidí. Mám obavu, že vláda bude ve zneužívání moci pokračovat, k čemuž využije i změny v policii. V Nizozemsku střílí policie do sedláků. V Brně radnice vedená Fialovou ODS posílala policejní těžkooděnce na občany vyvěšující moravskou vlajku. Kam chce zajít ministr Rakušan?“

Jsme v tom všichni

Možná někomu přijde, že téma cenzury a likvidace svobody slova (a jejích mediálních „nosičů“) „fedrujeme“ příliš často. Že jde vlastně především o náš vlastní zájem. Ujišťuji, že tak tomu není. Svoboda slova a projevu přijde v totalitních režimech na popraviště vždycky první. Diktátoři a tyrani si musejí nejprve pojistit, že o jejich zločinech nebude veřejnost vědět. Že hlasy, které je odhalují, se nedostanou dál než do nejbližší hospody – a tam také skončí. A že naopak média jim poslušná (a jimi tak či onak chráněná a dotovaná) budou manipulovat veřejnost, aby se nebouřila, aby se – podvolila.

Kolem Protiproudu se ale (virtuálně) pohybuje už celá armáda přátel – a další stále přibývají. Dokonce i náš „zákaz a vypnutí“ způsobil, že se o nás dozvěděli mnozí další, kteří nás dříve neznali. Nás – tím myslím nejen redakci, ale všechny, pro které je Protiproud už více než devět roků víc než jen svobodný web. Jde o neformální hnutí nepodvolených. A ONI to vědí. Proto nám tak usilují zakroutit krkem.

Teď udělali další krok: jak u nás, tak v Bruselu. Není proto vůbec vyloučeno, že se budeme muset „stěhovat“ dál, protože v rukou ještě naštěstí všechno nemají. Stojí to hodně nervů, úsilí a také peněz. A právě na to „ONI“ teď hodně spoléhají. Že vystresovaní a zničující politikou mafie zchudlí občané nebudou mít na podporu Protiproudu peníze. Už se nám (ve spolupráci se zahraniční agenturou) sice podařilo mít sem tam nějakou reklamu – ale to je jak plivnutí do moře. To hlavní stále spočívá na nás.

Na nás všech. Jen si to ještě všichni neuvědomují. Jiní (a buď jim za to dík, který docení teprve budoucnost) naopak vědí: Když zlikvidují nás, půl práce na zotročení všech je hotovo.

Jsme v tom spolu.