Zakazovat podporu nenávistných ideologií nemá smysl

Podpora ideologie, která v konečném důsledku není podporou konkrétního organizovaného hnutí, totiž nemá smysl. Dejme tomu, že by někdo podporoval otrokářství – jaký to má smysl a jaká je nebezpečnost takové podpory, když zde neexistuje žádné hnutí za obnovu otrokářství?

Má-li tento návrh směřovat k obraně před islamismem, pak je třeba mít na paměti, že politická rovina islámu je hnutím, velmi rozvětveným, ale viditelně organizovaným, a tedy dosavadní vymezení zákona je dostačující.

Důležité však je, že aby se takový zákon, i v současném vymezení, nestal bičem na kohokoliv nepohodlného, je třeba najít objektivní odůvodnění, proč je oprávněné to či ono hnutí zákonným způsobem potlačit. A podle mého názoru jediným objektivním měřítkem je existence válečného stavu nebo jeho bezprostřední hrozba. Např. v roce 1938 měla československá vláda plné právo zakázat sudetoněmeckou stranu a vydat zatykač na Henleina a Franka, protože SdP nepochybně připravovala půdu k německé agresi vůči československému státu. Naproti tomu dnešní faktický zákaz podpory neonacismu je mimo tato měřítka, protože žádný střet s nějakou neonacistickou státní organizací nehrozí ani vzdáleně, a žádná taková státní organizace ani neexistuje.

A jak je to s islamismem? Myslím, že vnímavý člověk si odpoví sám, uvědomí-li si celou časovou posloupnost islámské agrese vůči Západu od roku 1979 až dosud.

Jestliže tedy současné vymezení zákona je spíše než dostačující ještě příliš volné a dává státu větší pravomoci, než by měl mít, můžeme si jen domýšlet, co by zde zvýšení pravomoci státu znamenalo, navrhuje-li změnu zákona strana, které jde pouze o moc a její další upevňování na úkor kohokoliv a čehokoliv, a nikoliv o záchranu svobody před totalitarismem.

[ad#pp-clanek-ctverec]