11.7.2014
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Zahraniční mise AČR: Služba vlasti nebo „vraždění“ za peníze?

Sdílejte článek:

KAREL KŘÍŽ 11|07|2014

Švejkostát povstal do bitvy. Tedy samozřejmě vedené jen mlácením pantem či nabroušeným ostřím tužky. Jsou ti čtyři mrtví chlapi a jeden těžce zraněný, co je před školou v Afghánistánu vyhodil do povětří spolu se skupinou dětí zákeřný vrah, hrdinové nebo obyčejní žoldáci, kteří pro mamon odešli vydělávat imperialistické dolary a museli s tím počítat?

 

[ad#hornisiroka]

 

Z dob komunismu zůstal ve společnosti k armádě poněkud rozporuplný vztah. Poslední opravdové české válečné hrdiny, ať již to byli letci R.A.F., generál Heliodor Píka či další, kteří skončili v bolševických koncentračních táborech nebo na popravištích si socialistický člověk jako odvážné vzory užít nemohl. Naopak, často mu byli jako příklady vojenské ctnosti předhazováni propagandou utajení váleční konfidenti Gestapa. Důstojníky se tak v té době stávali někdy i pro zaplivaných nálevnách sesbíraní bezmozci, kteří pověst svého povolání a armády degradovali na téměř neměřitelné minimum.

 

Jsme však historicky přeci jen o kousek dále. Už nemáme všeobecnou brannou povinost a nemusíme také poslouchat rozkazy rudě vyškolených oficírů, kteří hnali za dob své „slávy“ nevyzbrojené mužstvo do zbytečných ztečí se slovy, že na člověku nezáleží a lidí je jak sraček. Nemusíme sloužit socialistické vlasti a slibovat věrnost KSČ či oddanost okupantům z Varšavské smlouvy. Přešli jsme z klece do civilizovaného světa a naše současná armáda a její členství v NATO znamená návrat k alespoň základním tradičním hodnotám vojenské cti a obrany národa či spojenců.

 

Naši dnešní vojáci tak snad již nemohou být považováni za ony zelené bezmozky, kteří se sotva naučí pár frází z politického školení, ještě blbě a chtějí vyhrát válku nad zlými kapitalistickými agresory pomocí pivních keců a rudých mávátek. Jejich práce má v současnosti přeci jen poněkud jiné obrysy a není snad důvodu ji stále předpojatě znevažovat a přepočítávat „žoldy“. Dobře vyjádřeno již v jiném textu na toto téma: Kdo nechce živit vlastní armádu, bude jednou živit armádu cizí.

 

A to je podstata věci. Švejkem odkojení Češi jsou z podstaty ve velké většině pacifisté. Nechtějí pochopit důležitost mezinárodního obranného společenství NATO s poukazem na Mnichov. Nechtějí zde americké vojáky ani radary, neboť prý U.S.A. je největší světový agresor a mohlo by to nastolicovat Rusa, Číňana nebo nějaké ty bombičkáře. Nevidí také význam zahraničních misí AČR, neboť co tam vlastně někde v té poušti vlastně dělají? Slouží americkému kapitálu? Fuj! Hanba! Armádu zrušit!

 

 

Mám kamaráda. Chlap jak hora, uzly svalů, autorita a sebejistota sama. Jel do Afghánistánu na půl roku. Když se vrátil, měl takový divný oči. Moc nemluvil, o samotné misi už vůbec. Když po nějakém čase konečně něco řekl, za jeho slova by jej multikulturní dobroserové věšeli na šibenici. Dá se to volně parafrázovat asi takto: „Kurva hoši, tam to vůbec není žádná prdel. Jestli se ty prasata dostanou sem k nám, nedovedete si představit co s náma udělají. Oni nás bytostně nenávidí.“

 

O tom to je. Říká se, že nejlepší obranou je útok, v našem případě prevence. Bez armády, ať už si o ní myslí kdokoliv co chce, bychom byli takovým, ve výroku kamaráda zmíněným, pro smích. Bez spojenectví v NATO jakbysmet. Ano, ti chlapi si tam jezdí vydělat třeba na dům, berou za to peníze, berou žold, ale nejsou to námezdní zabijáci, kteří střílejí s každým kdo platí jako placené zelené prostitutky. Tedy je nazývat žoldáky, kteří dostali po zásluze co měli je z mého pohledu hovadské a primárně zrozené z nepřiznané zbabělosti a závisti k jejich výdělkům.

 

Já je vidím jako profesionály, kteří dělají svou práci. Na rozkaz, ale s tím, že si mohou vybrat jestli ji dělat chtějí. Mají tu odvahu podstoupit i riziko nejvyšší. To asi žádnému z nás peníze nevyrovnají. Je pravdou, že se může ze vzdáleného pohledu zdát, že tam v poušti jen varovně drží vztyčené prsty a pro někoho možná úplně zbytečně. Oni tam však drží naši i naši národní hrdost a čest. Slouží vlasti a slouží tím i budoucímu národnímu povědomí aniž to možná dokážeme úplně racionálně docenit.

 

Nechci býti tak úplně patetický jako politická reprezentace, která nad rakvemi mrtvých vojáků tančí své ceremoniální afektované orgie pro politické body a překřikuje se ve smutečních projevech. Mě by úplně stačilo, kdyby si každý uvědomil, že bez těch chlapů (a žen) a jejich práce, bez armády jako takové, bychom se ve světové džungli museli stát jen panáčkující lovnou zvěří bez sebeúcty, zemí, která si neváží vlastních tradic, hodnot ani hrdinů.

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (15 votes, average: 4,73 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky