Záhady “wilkommenpolitiky”

[ad#clanek-respo]

Wilkommenpolitik je pro mne záhada. Často vídám demonstrace obojích táborů. Na protivládnich demonstracích vidím celé sociodemografické spektrum populace. Od studentů, přes zaměstnance, matky v domácnosti, podnikatele i důchodce. Bývají to organizované a spořádané akce, na nichž se hodně řeční a naslouchá.

Několikrát jsem musel projít i demonstracemi krajní levice, v mainstreamu eufemicky nazývané “demonstracemi na podporu uprchlíků a proti fašismu a xenofobii”. Takovou koncentraci zloby, verbální i fyzické agresivity, kvalitní organizace a atmosféry výhrůžek Německo nezažilo od třicátých let. V Düsseldorfu jsem zažil atmosféru, z níž mrazilo v zádech. Hluboké dunění bubnů, kombinované s píšťalami a prokládané nenávistným křikem a téměř hmatatelnou nevraživostí mladých anarchistů.

V Drážďanech se při “protidemonstracích” houfují anarchisté v parku nedaleko Frauenkirche Platz, šlapou po květinových záhonech a po velmi hlučném odchodu do průvodu po nich zůstává poničený park a hromady odpadků. Snaží se za každou cenu vyvolat násilný střet s protivládními a protiimigračními demonstranty. Uzavírají jednotlivé ulice, aby museli účastníci protivládních demonstrací procházet “uličkami hanby” a mohlo dojít k potyčkám.

Policie běsnění levičáků nechává vesměs bez povšimnutí, vodní děla bývají použita proti odpůrcům Merkelové a její politiky. Levice shání demonstranty do svého tábora formou nabídek placené účasti na vývěskách státních vysokých škol. Tyto “brigády” jsou placeny přes neziskovky, dotované spolkovou vládou.

Anarchisté a krajní levice disponují policejními informacemi. Antifa má k dispozici seznamy protivladních aktivistů včetně bydliště a adres škol jejich dětí a zaměstnavatele a čerstvé odposlechy jejich telefonních hovorů. Pokud např. AfD chce zajistit prostory pro setkání svých členů v restauraci a rezervuje si prostory telefonicky, krátce poté začnou chodit restauratérovi výhrůžky, že pokud akci nezruší, restaurace vyhoří. Oblíbené je i malování nacistických symbolů na takový podnik, nebo zvýšená “péče” úřadů o hygienu, placení daní daného podniku atd.

Dalším krokem je zastrašování a snaha o společenské znemožnění protivladnich aktivistů. Kromě dehonestace prostřednictvím mediální manipulace používá spolková vláda Antifu – pravděpodobně v koordinaci s policií – i pro těžší kalibr. Vašim sousedům, zaměstnavateli, učitelům vašich dětí začnou chodit dopisy, že jste neonacista. Že styk s vámi vrhne špatné světlo i na ně. Že je společensky prospěšné vás vyhodit z práce, z bytu, vaše děti ze školy. Banky vám odmítají otevřít účet, jelikož jim “vadí vaše názory”. Na dveřích do domu, bytu a poštovní schránce schránce objevují nápisy pan XY je neonacista. Vaše dítě a jeho spolužáci to samé přečtou na fasádě své školy.

I toto je součást wilkommenpolitik Angely Merkelové. Nejen že s tím policie ani soudy nic nedělají, z informovanosti a efektivity postupu krajní levice na hony čpí práce silových složek státu. Levice je dobře financovaná, organizovaná, efektivní v zastrašování odpůrců režimu a je státem hýčkaná.

Německá “protifašistická a proimigrační” krajní levice že všeho nejvíc připomíná způsoby a chování SA v Německu v polovině třicátých let. Na vládní úrovni ji navíc podporuje speciální úřad, sledující a perzekuující odpůrce vlády. Velí mu bývalá šéfka Staßi pro ideologický boj.

V ódách českých intelektuálů (např. Martina C. Putny v LN) na Angelu Merkel a Německo není ani zmínky o smutném faktu, že se z Německa plíživě vytrácejí občanské svobody, demokracie a vláda práva. Za potlesku pražské kavárny, evropské proimigrační lobby, krajní levice i Bruselu.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Zbynek Passer