19.3.2022
Kategorie: Exklusivně pro PP, Politika

Začíná se rýsovat Trojmoří?

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Mnoho lidí si už pár dní láme hlavu, jaké důvody mohly vést premiery Polska, Slovinska a Česka k jejich nedávné, vcelku překvapivé cestě do Kyjeva. Někteří shazují celou věc ze stolu s tím, že šlo o pouhou sebepropagaci papalášů, o rafinované PR a „zvyšování váhy” východních premiérů v rámci EU. Jiní jen skepticky mávají rukou s otázkou, k čemu nám takovéhle spanilé jízdy budou. Pojďme se proto společně podívat na jeden z možných motivů, který žádné z oficiálních médií nezmínilo. A to ani náznakem.

Pro začátek si povšimněte, jak ze všech zahraničních ohlasů této cesty čouhá, jako sláma z bot, nesouhlas Bruselu. Takové tiché, dobře tutlané skřípání zubů. A ze všeho nejvíc pak v Německu. Tamější noviny píší, že v rámci EU neexistovala „žádná dohoda nebo dokonce objednávka” takové cesty. Další zdroje z EU uvádějí, že tři předsedové vlád cestovali bez evropského mandátu. Jiná média zmiňují “pramalé nadšení pro jejich cestu z Bruselu” a mluví “opatrném distancování” od jejich cesty ze strany vedení EU.

Tento nesouhlas špiček EU by se dal snadno odbýt slovy „kyselé hrozny”. Jó, to kdyby do Kijeva zavítali třeba Macron, nebo Scholz! To by bylo slávy! To by bylo řečí o státnickém činu a všechna evropská média by přetékala chválou. Ale vyrazili tam ti nýmandi z východu… Takové vysvětlení ovšem zůstává na povrchu. Ale my půjdeme hlouběji.

Máme tu zjevný nesouhlas Německa, vůdčího státu současné EU. K tomu chladné, diplomatické mlčení (německých) vedoucích představitelů EU, třeba Ursuly Von den Layen. Rozhlédněme se dál. To se na celém tom klasickém, starém Západě nenašel někdo, kdo by tuhle akci pochválil? Kupodivu ano. Jeden takový by tu byl. Jens Stoltenberg, šéf NATO. Cestu tří premiérů vysoce hodnotil a komentoval ji slovy, že “je důležité ukázat podporu Ukrajině”.

Z uvedeného rozporu mezi NATO a EU lze usoudit, že se tu hraje nějaké hra, která velice nevoní Německu (a jeho EU), ale zato konvenuje USA (a jeho NATO). O co by mohlo jít, naznačí několik detailů. Kdo do toho Kijeva jel? Premiéři Mateusz Morawiecki, Petr Fiala a Janez Jansa. K tomu ještě Morawieckého náměstek Jaroslaw Kaczyński. Pozoruhodná čtyřka. Polský premier je v Bruselu oblíben asi jako mor. Jansa je tamtéž považován dvojče Orbána a proto milován s podobnou vášní, jako Morawiecki. No a Kaczyński? To je pro Brusel přímo zosobnění ďábla.

Co mají tihle lidé společné? Některé názory, které progresivistům opravdu nevoní. Dále představují část, v Bruselu taktéž nemilované, V 4. A dál? Jde o představitele krystalizačního jádra Trojmoří. Co to je? Jedná se o původně polský projekt s americkým krytím. O pás států, od Baltu až k Černému moři. Jedná se v podstatě o  uskupení bývalých sovětských satelitů. Tvoří je 12 států – Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Bulharsko a Rumunsko. Na jejich území žije 112 milionů obyvatel. A to už je slušná síla.

Vnitřním významem Trojmoří je vytvoření protiváhy k Německo – Francouzskému vedení EU. Které „nové” unijní státy na Východě považuje, už téměř neskrývaně, za podřízené kolonie a krmelec pro svou ekonomiku. Trojmoří by mělo umožnit naší části Evropy, aby si dupla. Že to jde, ukázal už příklad V 4 v roce 2015. Odpor jednotné (mnohem menší) skupiny států k „uprchlickým kvótám” tehdy nezlomilo ani Německo. Je proto pochopitelné, že ani projekt Trojmoří, není v Berlíně příliš populární. Jemně řečeno.

Vnější význam má Trojmoří pro jednoho velikého, globálního hráče, pro USA. V jejich plánech má sloužit k bezpečnému oddělení Německa od Ruska. Aby se nemohly dát dohromady německé technologie s ruskými zdroji. A aby následně tenhle tandem nevytvořil nového, globálního hráče o „váze” Číny. Co by takový vývoj znamenal pro nás, pro ČR? Nedělejme si žádné iluze. Od oficiálně proklamované, německé federalizace Evropy, by byl k euroregionu Czechia jen krůček…

Ale zpět k cestě oněch tří premiérů do Kyjeva. Zhruba o tři týdny jí předcházel jeden zajímavý článek v americkém Heritage Foundation. V jeho závěru se praví – “Letošní rok je pravděpodobně klíčovým rokem, kdy se Amerika a její spojenci rozhodnou, zda Iniciativa tří moří zůstane jen diplomatickou agendou, nebo se může stát seriózním pragmatickým projektem. Nyní je čas v této věci jednat. Je v jasném zájmu Spojených států, aby letošní summit Iniciativy tří moří v lotyšské Rize byl co nejproduktivnější.”

Leccos také může naznačit o něco starší článek Washington Times. Byl vydán ještě před ruskou invazí na Ukrajinu. Říká se v něm – “.. Amerika má ve svém arzenálu dlouhodobý, cenný nástroj proti čínskému a ruskému vlivu, který zůstává nevyužit: Fond iniciativy tří moří.” Jedná se o fond, určený k investicím v „naší” oblasti Evropy, s potenciálem miliard dolarů. Jo, když se vytlačuje Rus z Evropy (a hlavně z německých obchodních kontaktů), tak se na nějakou tu pětku nekouká…

Z uvedeného se dá s opatrností usoudit, že se pod krytím Ukrajinské války daly věci do pohybu. Vytlačování ruského vlivu (a surovin) z Evropy a hlavně, umravňování Německa. Které si začalo myslet moc vysoko. Co to znamená pro nás? Šanci. Za cenu amerického krytí. A všeho, co s ním souvisí. Šanci na vymanění se z vlivu našeho odvěkého přítele, Německa a jeho Bruselu. Naději, že věci mohou být spravovány rozumněji, že šílenství genderu, LGBT, Green dealu a podobně se nám začne zvolna vzdalovat. Stejně jako směřování k eurochalífátu. O fous a na poslední chvíli….

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (12 votes, average: 4,33 out of 5)
Loading...
9 komentářů