
Mluvit spolu? A na čí úkor?
ŠTĚPÁN CHÁB
Přistály přede mě v jednu chvíli dvě nadmíru zajímavé informace z Německa. Dokonale ilustrují naši dobu.
První zprávou je strmý vzestup výdajů na zbrojení.
V roce 2020 jsme se všichni kolébali na vlně netečnosti. Z USA zaznívalo rozpačitě – měli byste dávat víc na obranu – my jsme toho nedbali. Německo dávalo na obranu 1,37 % HDP. Až moc, v době míru.
Naši sousedé do nepohody hledí i do budoucnosti. Mezi lety 2027 a 2028 chtějí lít do armády 130 až 146 miliard eur a dosáhnout tak na 3 % HDP. Pro rok 2029, dožijeme-li se ho vůbec, pak má armáda obdržet krásných 152 až 162 miliard euro, tedy 3,5 až 4 % z HDP.
Toliko jedna ze zpráv.
Přejděme k druhé.
Německá veřejnoprávní Tagesschau. S rostoucími výdaji na zbrojení se musí také někde jinde šetřit. A šetřit se bude. Už jsou na to i plány. Začnou se očesávat dávky na bydlení. „Očekává se, že třetina všech dotčených v budoucnu nedostane nic. Paritätische Wohlfahrtsverband (německá zastřešující organizace sociální péče) se obává rostoucí chudoby – zejména mezi rodinami a samoživiteli,“ píše Tagsschau.
A popsali příklad Jasminy Roobové. Samoživitelky se dvěma dětmi. Žije ve Stuttgartu. Pracuje jako sociální pracovnice, vydělává 1700 euro měsíčně. Z toho dá 1000 euro na bydlení. „To, co zbyde, nestačí na živobytí se dvěma dětmi,“ zkonstatovala pro server. A tak se spoléhá na dávku pomoci s bydlením. Brzy už se spoléhat nebude. Nebude na co.
Změněné metriky u přiznání dávky podle ministryně pro výstavbu a bydlení Vereny Hubertzové vyženou z dávky třetinu žadatelů. „Německá vláda si klade za cíl ušetřit tímto opatřením 1,5 až 2 miliardy eur. Podle Spolkového statistického úřadu pobíralo v roce 2024 příspěvek na bydlení přibližně 1,2 milionu domácností,“ píše Tagesschau. 400 tisíc z nich hodí Německo přes palubu. Fajn nápad.
Spolková vláda si mne ruce, že tím ušetří až 2 miliardy euro. Teď zásadní otázka. Bude to stačit? Přece jenom. Od roku 2020 výdaje na zbrojení stoupnou do roku 2029 trojnásobně. Z přibližně 50 miliard euro na 162 miliard euro. Dvě miliardy v takových sumách zní jako plivnutí do obrovského rybníku výdajů. Když si k tomu spojíme týden co týden přicházející zprávy o tom, že v Německu se hromadně propouští po desítkách tisíc zaměstnanců, začne nám tajemný hlásek v pozadí našeptávat, že motoru Evropy Německu citelně dochází dech. Volkswagen, BASF, ThyssenKrupp. Kdyby stát raději investoval do levných energií a udržení průmyslu, měl by z čeho sociální smír platit. Místo toho likviduje průmyslovou základnu a chudnoucím lidem bere i poslední záchrannou síť.
Nejde se neptat na další klíčovou otázku za zlatého bludišťáka. Co dalšího padne na oltář zbrojení? Německo odepisuje své chudé. Kdy začne odepisovat děti, nemocné, invalidní? Kdy zbrojení dopadne na důchodce? Kdy se začne odrbávat infrastruktura, podpora rozvoje, vývoje, inovací?
Je fascinující, co všechno je Německo schopné a ochotné obětovat, jen aby nemuselo začít jednat za pomoci diplomacie s Ruskem a pokusit se celou situaci na Ukrajině začít urovnávat. A když si Německo zničí průmysl, sociální smír a jediné, co bude budovat, je armáda, nehrozí, že nás potká jen další Drang nach Osten? Protože co s takovou fůrou vojenského arzenálu, než ji začít házet nepříteli na hlavu? Slovo mír je u takových orgií zbrojařů skutečně sprosté slovo.
Jsme mezi Ruskem a Německem. Když se bude mašírovat, nevyhneme se tomu.

