Z cizího krev neteče

Ovšem nejprve se zastavme u definice neočkovaných dle norského úřadu veřejného zdraví (norsky Folkehelseinstituttet). Počítá mezi ně i ty jedince, jež během posledních 12 měsíců chorobou neprošli, dále jedince, jež mají za sebou jednu dávku očkování a u nich uplynulo méně než tři týdny anebo více než dva týdny od minulého očkování. Dále jde o jedince, jež přijali dva dávky očkování, ovšem nejsou považováni za chráněné první dávkou (přitom od první dávky uplynulo více než dva týdny) a nejsou považováni za chráněné druhou dávkou (přitom od druhé dávky uplynulo méně než týden). Proto se pod souhrnným pojmem „neočkovaní“ v nemocnicích zahrnují všichni od nikdy neočkovaných včetně těch, u nichž vypršela platnost dávky/dávek. Očkovaní jsou řazeni do kategorie neočkovaných zkrátka zdánlivě proto, že se to takhle hodí, poněvadž se takhle vytrácí referenční skupina, jež může vypovědět něco o rozdílech v povaze choroby u očkovaných proti neočkovaným.

Mezi nimi nalezneme i ty ženy, které po první dávce spontánně potratily, anebo o děti přišly v průběhu kojení, či postihly mimo jiné některé z těch stavů, jež jsem popsal ve svém minulém textu na toto téma, či dokonce zemřeli náhle a nevyzpytatelně. Jsou lidé, jež se chtějí tomu vyhnout najednou příživníci? S norskou úmrtností se něco děje, píše deník Aftenposten. Během posledních tří měsíců se totiž oproti počátkům pandemie, kdy nebyla vakcína, významně zvyšuje.

Tehdy, kdy se začínalo hromadně očkovat, někteří odborníci varovali Světovou organizaci. Namítali, že hromadné očkování uprostřed pandemie povede k tomu, že viry mutují stále rychleji, stávají se nakažlivějšími a nebezpečnějšími. Doporučovali chránit lidi s oslabeným imunitním systémem a očkovat pouze je. Všichni s normálním imunitním systémem se prý zaslouží o to, že vir vymře sám, tak jako v minulosti. Zato očkování vždy oslabí přirozenou imunitu těla, jež v průběhu staletí obrnilo lidstvo a díky tomu viry přežilo. Ovšem za současné situace budou očkovaní i nadále daleko zranitelnější vůči virům všech druhů než neočkovaní, až do doby, kdy bude tělo schopno, aby se zotavila jeho přirozená imunita.

Paradoxně jsme ve fázi, kdy ti, jež se již nakazili, čímž se stali vůči viru imunními, jsou žádáni o to, aby se nechali očkovat, což může nabourat jejich přirozenou imunitu a sníží množství jejich antilátek.

V r. 2013 se nechal slyšet Preben Aavitsland, tehdejší šéf ochrany proti nákaze při zmíněném úřadu veřejného zdraví, že očkování proti prasečí chřipce přípravkem Pandemrixem v r. 2009 bylo s 584 závažnými vedlejšími účinky debaklem, jež „přes noc“ přiměl zodpovědné k tomu, aby otočili list a skoncování s podáváním. S tím kontrastující k tomuto dni eviduje norský úřad pro léčiva (norsky Legemiddelverket) z celkového počtu v nekonečné řadě zatím přes 45000 nahlášených zpráv o podezřelých vedlejších účincích téměř 8000 závažných (z nichž si 45 % vyžádá hospitalizaci) případů. Mnozí si myslí, že tyto případy se zrovna jich netýkají, nebo žese nimi ta dávka nic neudělala, tak nechápou, proč by se mladí a zdraví lidé, a klidně i děti, neměli podstoupit totéž“.

Někteří lidé vás budou mít v lásce jen dokud odpovídáte jejich očekáváním. Nebojte se je zklamat. Postoje k očkování se totiž pro mnohé staly vhodnou záminkou k tomu, aby si vybrali své boje a vytřídili v seznamu přátel dle kritéria souhlasu/nesouhlasu i tehdy, nedělají-li tito přátelé nic jiného než užívají těch práv, jež jsou jim propůjčována tím, čemu se říká demokracie.

I někteří z těch, jež byli za celou svou karieru kritičtí k zacházení s právy občanů ze strany úřadů a žili z pitvání širších souvislostí a zpytování oprávněnosti odsouhlasených tvrzení a pravidel a jejichž oblíbenou „spikleneckou teorií“ byla ta, že na vás vláda záleží, se šikovali do čela útočníků proti malé skupině, jež sahají po svých právech, na nichž trvají, aby nebyl do nich vstřikován výrobek, o němž výrobci odmítají uvádět, co je zač, a kvůli němuž uzavřeli tito výrobci právně závazné dohody s úřady o vyloučení zodpovědnosti za vedlejší účinky. „Názoroví disidenti“ v některých oblastech se snaží vyloučit další „disidenty“ strašením „středoevropskými“ (třeba polskými) poměry, kde dávno byla stržena důvěra k úřadům, což je prý krokem zpět. Jenže proč mít důvěru k někomu, kdo hýbe čísly a dalšími údaji a zamlžují/„schovávají“ oběti nedařící se očkovací politiky, zatímco se snaží občanům prodávat nový „korona kontrakt“ jako náhražku toho, jenž sám porušoval?

Norský profesor sociologie Tore Wig uvádí v týdeníku Morgenbladet, že v liberálním státě zříkáváni se autonomie občanů má své meze, dokud jim veškerou možnou snahou svobodu nevrátí tak, jak stát komunikuje od začátku pandemie. Selhávání veřejných služeb jako zdravotnictví mohlo být zabráněno, neboť na poplach se bije již desítky let a nelze tím ospravedlňovat opatření omezující občanská práva.

V norských nemocnicích tvoří ti s onemocněním Covid-19 14 %, což prý může každou chvíli položit zdravotnictví o 11 000 lůžek, o polovinu méně než kolem přelomu století. Hospitalizovaných bylo za sezónních chřipek v l. 2017, 2018 a 2019 prokazatelně mnohem více, aniž někdo tehdy volal po uzavírce celé země. Po dvou letech omezování a opatření ze strachu z nedostatku kapacit nemocnic není v rozpočtech ani nové vlády vidět posun k jejich posilování. K tomu je významný podíl plně očkovaného personálu je nakažených koronavirem a doma s neschopenkami.

Za celé dějiny medicíny bylo mimo diskusi, že mohou někoho nakazit zdraví lidé. Až nyní, když jsme strašení tím, že zdraví mohou nakazit očkované. A poprvé v dějinách lidstva je vyrobeno očkování, jež nezačne zabírat, dokud ho v sobě nemá úplně každý. Před tím se dlouho předstíralo, že očkování bude chránit proti nákaze a poskytne davovou imunitu.

Zavádět silná omezení na provádění potratů je prý útokem na práva žen a suverénním rozhodováním o vlastním těle, zato ukládat celá obyvatelstva očkovací povinnost anebo čelit sankcím, vč. ztráty práce a příjmů útokem není? Je zvláštní, jak se to s tímto právem chodí. Jak může kdokoliv jiný, byť tušit co je lepší pro vaše tělo a zdraví?

Jak tedy s těmi, jež se stravují nezdravě, příliš pijí a nikdy necvičí? Nemáme ve zvyku omezovat svobodu lidí, jež svými volbami zatěžují zdravotnictví více než ostatní ani se nepohoršujeme nad tím, že také zabírají nemocniční lůžka. Přesto nyní nutíme sebe na kolena. Ne proto, že není nám dovoleno dělat, jak chceme, nýbrž proto, že za sebe, jak míní např. prostřednictvím deníku Aftenposten historik Terje Tvedt, již neodpovídáme.

Z nulové vize o koronaviru se podle řady norských osobností, mj. právníků a lékařských kapacit, stejně nemůže vykrystalizovat společnost bez úmrtí, nýbrž si koledujeme o to, že vytvoříme společnost, kde nikdo nebude mít radost ze života.

• Yngvar Brenna