Výlet do Tennessee

Než přejdu k povídání o Tennessee, ráda bych se s vámi podělila o malou úvahu. Před nějakými 10 dny zemřel americký herec Sidney Pioitier.  Shodou okolnosti jsem se týden předtím dívala na film, za který získal Oskara – Lilies of the Field. (Máte-li chuť, zkuste se na to mrknout. Byť je to v angličtině, může tomu porozumět i středně pokročilý student jazyka, protože většina komunikace probíhá mezi hlavní postavou – Homerem Smithem, což je takový Ferda Mravenec, práce všeho druhu, a jeptiškami z německého kláštera, které žijí v Kalifornii na farmě, kterou jejich řád zdědil, z nichž pouze matka představená umí trochu anglicky, ostatní mluví německy. https://www.youtube.com/watch?v=o9usfYeY5vU&t=132s ) A v tom filmu jsem si všimla několika detailů, které mi od té doby tak nějak vrtají hlavou. Jak už jsem se zmínila, hlavní postavou je člověk, který se živí opravami a měl by být poměrně zdatný řemeslník. Přesto, když vytáhne nářadí, rukojeť kladiva je sněhobílá, ani jedna šmouha. A když staví zeď, chodí si pro každou cihlu zvlášť snad 50 metrů, kýbl s maltou tahá v ruce, přestože v předchozích scénách se vyskytovalo kolečko. Každý, kdo někdy podobné práce vykonával, ví, že rukojeť kladiva, které skutečně používáte, je zašlá od potu smíchaného s prachem, že cihly si navezete kolečkem tam, kde stavíte a že maltu v ruce taky netaháte, je-li po ruce kolečko. Ty scény jely podle scénáře, takže nám je naservírovali scénárista, režisér a produkční. Ani jednoho nezarazily ty drobné nesrovnalosti, protože zřejmě ani jeden z nich nepracoval rukama. Kolik takových filmů jsme shlédli, kdy nám nereálnou skutečnost prezentují umělci. Nekřiví nám to reálný pohled na svět, zvlášť pokud to pokřivení nebude tak patrné jako v tomhle filmu? Do jaké míry nám filmy ovlivňují naše vidění světa a názory na něj?

A teď už k tématu.

Začínám mít pocit, že vám už musí Mississippi lézt krkem. Udělejme si tedy krátký výlet do Tennessee. Byli jsme s Billem v Tennessee několikrát, především ve městě Knoxville navštívit Billovy přátele. Když se podíváte na mapu a necháte si zobrazit trasu mezi středem Mississippi a Knoxville, je vám jasné, že člověk musí jet přes město Chattanooga s tím, že do samotné Chattanoogy to trvá nějakých 6 hodin. Ideální čas na to, udělat si přestávku přes noc. A to víte, že jsem k tomu Billa aktivně přemlouvala, vždyť kdo by neznal písničku Glenna Millera – Chattanooga Choo Choo (Vláček do Chattanoogy)! https://www.youtube.com/watch?v=xO21y9Gflx0 Ráda jsem ji poslouchala už od mala, ale nikdy jsem necítila potřebu si o Chattanooze něco zjistit, takže mi spadla čelist, když jsme Chattanoogou projížděli a já zjistila, že počtem obyvatel se dá srovnat s Plzní, velikostí je někde mezi Brnem a Prahou, je sídlem několika univerzit, a že ta písnička není náhoda, protože co je pro českou železnici Česká Třebová,  to je pro Tennessee Chattanooga. Písnička popisuje cestu vlakem z nádraží Pennsylvania v New Yorku přes Baltimore a Severní Karolínu s konečnou stanicí v Chattanooze. To víte, jen jsme projížděli, tak nebylo tolik času na prohlídku města se všemi jeho atrakcemi, zvlášť když Bill se se svým bolavým kolenem sotva belhal. Večer, když jsme šli na večeři, jen jsem od stolu smutně sledovala světla pozemní lanovky (á la Petřín) jak se pomalu sunou na vrchol Lookout Mountain (Vyhlídková hora), protože mi bylo jasné, že tam se nepodívám. Přesto jsem aspoň Billa ukecala, abychom se zastavili na tom dnes už bývalém nádraží, které bylo přeměněno na luxusní hotel. Mít představu o tom, kam vlastně ten vláček do Chattanoogy směřoval.

Z Chattanoogy jsme dojeli k přátelům, kteří nás mimo jiné vzali na jednodenní výlet do Great Smoky Mountains (Velké kouřové hory – ony opravdu mají zdáli namodralý nádech, jako by se z nich kouřilo), konkrétně do Cades Cove, což je takový skanzen rozkládající se na rozloze zhruba 25 čtverečních kilometrů (okružní vyhlídková trasa měří cca 18 km). Původně tu prý měli letní ležení Čerokíové, kteří tak přečkávali pylovou sezónu z kvetoucí kukuřice, jak ji pěstovali v nížině podél řeky Tennessee. Později se v Cades Cove usadili bělošští osadníci. Velkou paseku v komunitě způsobila válka Severu proti Jihu, která značným způsobem zdecimovala zdejší populaci, a když už se z této rány komunita vzpamatovala, přišla rána další, tentokrát ve 30. letech minulého století – skanzen. Zatímco ve skanzenech na Veselém kopci nebo v Rožnově pod Radhoštěm sestěhovávali starodávné dřevěné stavby, které by se jinak zbouraly, na jedno místo, v Cades Cove nechali stavby na místě, byli to obyvatelé, koho vystěhovali. Z dobových dokumentů vyplývá (a je pochopitelné), že s vystěhováním bylo spojeno hodně hořkosti a křivd. Nicméně, když dnes přijedete do Cades Cove, přivítá vás pohoda a klid. Máte pocit, že tady je ještě svět v pořádku. Už jenom příjezd do Cades Cove. U začátku vyhlídkové cesty narazíte na kovovou krabici, ve které jsou uloženy prospekty k Cades Cove. Krabice není zamčená, u ní je cena za prospekt s tím, že návštěvník si prospekt vezme a do kasičky hodí příslušný obnos. Všechno založeno na důvěře. Nikde ani živáčka, který by to kontroloval. A pak už jedete a před vámi se objevují nádherná panoramata, pasoucí se koně a srnky, staré budovy, potoky valící se vody… (Prý je možné vidět i medvědy, ale to štěstí jsme neměli.) Zahanbeně přiznávám, že jsme výlet absolvovali v autě, jen s několika zastaveními. Billovo koleno mu nedovolovalo chodit velké vzdálenosti, a mimo jiné nás tlačil čas, protože jsme museli být do 4 odpoledne zpátky v Knoxville. Pokud byste snad do Cades Cove někdy zavítali, nechte si na to dostatek času. Stojí to za to.

Poslední, co jsme v okolí Knoxville navštívili, byla mléčná farma Sweetwater Valley Farm. Vedle samotného chovu mléčných krav mají i sýrárnu, která je přes sklo spojená s firemní prodejnou sýrů, takže nakupující může i vidět, jak se sýry dělají. Samotný obchod nabízí širokou škálu sýrů v chladícím boxu podél průhledů do výrobny. Uprostřed obchodu pak je možnost jednotlivé sýry okoštovat. Z počtu krav, které jsem viděla bych si dovolila spekulovat o tom, že vedle prodeje ve firemní prodejně musí zásobovat i další podniky v okolí. Vedle toho, v jiné budově mají expozici vysvětlující výrobu sýra. Jinými slovy, vedle samotné produkce mléka a výroby sýrů mají dobře podchycený i marketing.

Nevím, jestli se ještě někdy do Tennessee podívám. Bill chtěl navštívit kamaráda, co se přestěhoval do Nashville, ale do toho přišel Covid. Uvidíme…

Na první kompilaci obrázků vidíte snímky z původního nádraží v Chattanooze. Pokud máte pocit, že vám interiér něco připomíná, myslím, že by to mohla být Fantova kavárna na hlavním nádraží v Praze. Obě budovy byly postaveny zhruba ve stejnou dobu, takže podobný styl je pochopitelný. Druhá kompilace snímků představuje Cades Cove. A poslední snímek, jak jinak, je ze Sweetwater Valley Farm.