22.5.2017
Redakce
0
Kategorie: Politika

Vy nahoře, učte se od těch dole, aneb jak nám (zase) dupou králíci

Sdílejte článek:

JANA ZWYRTEK HAMPLOVÁ

Co mají králíci společného s politikou? Hodně.  

Dovolit si setinu z hysterických záchvatů těch nahoře, každý starosta obce či města by byl okamžitě odvolán. Dělat si společníci takové podrazy jeden na druhého, jako dělají na sebe koaliční partaje, jejich firmy skončí. Pohrdat živnostníci svými zákazníky tak, jako politici svými voliči, mohou své provozovny zavřít.

[ad#clanek-respo]

Politika je dnes tragická. Češi proto míří opět na své zahrádky, a politiku začínají považovat za něco, čemu se slušný člověk zdaleka vyhne. Je tu jediný rozdíl – namísto jedné partaje jako před listopadem jich tu máme několik.

Hovoří-li se o tom, že to ženy jsou hysterické, pak ještě někdo neviděl zasedání sněmovny nebo některou z televizních debat. Politika už dávno přestala být napínavým ringem „kdo z koho“, ale stala se kabaretem, kterému může konkurovat snad jen pořad „Cvičíme s Jiřím Paroubkem“. Otázkou už není, co z toho je vlastně trapné, ale co je trapné víc. Zkrátka v politice je, soudě podle slovníku a způsobu chování, čtvrtá cenová, a výjimky jen potvrzují pravidlo – ovšem těm výjimkám je dáváno minimum prostoru, protože holt sledovanost má spíš ten vulgární kabaret. A o sledovanost a titulky (pravdivé, nepravdivé, všechno jedno) jde přece především.

Tak se nám páni kluci ze sněmovny ve veřejném mediálním prostoru hádají, urážejí, ztrapňují, a myslí si, že je to opět vynese do sněmovny, aby dál mohli snižovat laťku politické kultury, a dívat se svrchu na ty dole, kteří prostě do toho mikrofonu v obcích a městech a na valných hromadách nemohou všechny poslat, omlouvám se, do prdele, o dámských přirozeních nemluvě. Pak se divíme, proč do politiky nechtějí vstupovat ty údajně hysterické ženy. Svou hysterií totiž nemohou těmto pánům konkurovat, o slovníku nemluvě.

Takže Češi sází květák, muži kutí, ženy pletou, a i v městech už začínají lidé zase chovat králíky. Jako za komunistů jim to totiž začíná dávat větší smysl. Nikdo se nechce degradovat vstupem do volebních klání, a pokud se v něm ocitne přece jen někdo solidní, pak je těžce bílou vránou, která málokdy vydrží s dechem, a pokud, pak je to patrně svatý člověk nebo nenapravitelný idealista.

Když hovořím s lidmi, co opravdu něco umí, a měli zkušenost s vyšší politikou, často mi říkají, že neznají více ztracený čas, než který strávili ve sněmovně, a že už nikdy. Sem tam připustí, že Senát snad ano, tam že je, cituji zkušené, „blbec jen sem tam, zatímco ve sněmovně jako by je vyráběli“ – ale také si uvědomme, že Senát je založený na většinové volbě, a proto má přece jen jinou personální kvalitu, než stádní, na poměrném systému založená, sněmovna. Ale Senát je zase v řadě věcí zcela bezmocný. A možná právě proto, že je hodně bezmocný, byl tak ustaven. Aby si moc nevyskakovali senátoři, kteří si prošli dvoukolovou většinovou volbou, takže přirozenou autoritu a důvěru lidí přece jen mají. Mimochodem – to druhé kolo by mělo být zrušeno – jen nabádá k obchodům partají kdo s kým proti komu, a skutečný vítěz bývá často poražen.

Když jsem se tuhle ptala mně blízkého a znalého a dříve velmi veřejně aktivního člověka, co říká na vládní krizi, dlouze se zadíval do mraků, a pak mi řekl: „Hele, víš co, pojď se raději podívat, jak mi dupou králíci.“ K mému úžasu jich měl v kotcích hned několik. „Dávám jim jména politiků. A těším se, až dorostou na pekáč. A mám to napříč spektrem…“

Raději jsem se už neptala, jak se jmenuje ušák, který vztekle lítal dopředu a dozadu, až narážel do všech ostatních. Kamarád se usmál. „Jo, ten půjde jako první. Už ho máme všichni plný zuby.“ Vizitkou naší politiky budiž to, že mne hned napadlo několik jmen.

Cestou od kamaráda chovatele jsem si koupila další jehlice, a zavolala pár starostům – abych opět nabyla trochu optimismu, že normální lidé ve veřejném prostoru přece jen stále jsou. A starají se o své ovečky opravdu jako o vlastní. Jistěže ne všichni, ale většina ano.

Takže ten vzkaz z úvodu, aby se ti nahoře učili od těch, co jsou dole, je zcela na místě. Protože dole by z těch nahoře obstálo naprosté minimum lidí. Proto se tak moc bojí dolů spadnout. Neuživili by se. Neobstáli by.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Jana Zwyrtek Hamplová

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (22 votes, average: 4,95 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Osm a osm

    MONIKA ČÍRTKOVÁ Včerejší demonstrace mne přiměla k úvaze nad současnou situací Občanské demokratické strany. Tato strana vznikla hned na