26.7.2018
Redakce
0
Kategorie: Doporučujeme, Politika

Utrpení pravicového voliče

Sdílejte článek:

ZION

V roce 2013 se zdálo, že věk pravice v Česku pomalu skončí. Po korupčních aférách dostala zasloužený úder na solar, bezvládně ležíc v provazech. Byl to šok. Hlasy nespokojených luxoval Andrej Babiš se svým novým “protikorupčním” hnutím. Lehké kóma však dalo pravici čas se vzpamatovat a vybřednout z největší špíny. Částečně se to i povedlo, avšak já jako volič neradikální, se střízlivým pohledem na svět, který není nadýchán karlínského oparu nasáklého Sluncem, ale též se netřesu hrůzou při pomyšlení na uprchlickou hordu, se pořád nemůžu zbavit dojmu, že ozdravení je nedostatečné. Důvody se pokusím podrobněji  rozvinout v tomto článku.

[ad#textova1]

Současnost

Situace napravo politického spektra, je na první pohled nadmíru báječná. Preference pomalu, ale jistě rostou. Andrej Babiš si do vlády podporované ideologickými “nepřáteli” z ČSSD a KSČM navolil samé nýmandy. Někteří z nich nevydrželi na svých ministerských postech ani 14 dní. Taťána Malá byla vyložená lahůdka pro všechny satiriky a milovníky politického humoru. Zhmotnění zoufalosti personálního managementu ANO. Sociální demokraté jsou na tom ještě hůře. Přes hradní kliku se jim nepodařilo prosadit svého kandidáta na ministra zahraničí, jistého pražského šíbra Pocheho. Nevyhnul se jim ani skandál s opisováním diplomových prací. Strana působí dojmem starého, nemohoucího zvířete. Už se ani nezmůže na odpor. Nechává se bezvládně vláčet, tu pánem z Hradu, tu Babišem. Je to poslední pokus o to, si ještě něco ukousnout z chutného, šťavnatého a masitého státního koláče. Čert vem důstojnost. Dalo by se říci, ideální terč a snadná kořist pro dravce z pravého politického spektra. Avšak zdání klame. Pohled z druhé strany ukazuje, že pravice stojí na velmi hliněných nohou a volební debakl je blíž než si myslíme. Proč tomu tak je?

Program

Jeden z problémů, který brání pravicových stranám dosáhnout lepšího volebního výsledku je neexistující volební program. Máte to štěstí v neštěstí, že Vaši voliči jsou racionálnější, vzdělanější a aktivnější část populace. Tudíž i v dnešní době vyprázdněné politiky, emocionálního marketingu, líbivých volebních hesel a serfování na vlně strachu, by rádi uvítali něco jako nástřel konstatního plánu či vize. Jakožto Váš volič, i přesto, že sleduji určité profily na sociálních sitích, nedokážu přesně určit, co je Vaše nosné téma. Na co se soustředíte, co byste chtěli prosadit, čím byste mi chtěli zpříjemnit a zlepšit život. Proč bych Vás měl vlastně volit? Jste neviditelní. V drzosti, lehké aroganci a dravosti Vás u řečnických pultíků strčí do kapsy juniorové z Pirátů. Místo soustředění se na nízké daně, digitalizaci nebo zefektivnění státní správy si jedete Antibabiše. Cítím z Vaší strany lehké pohrdání jeho voliči, ale hlasy dostal v demokratických volbách. Má tah na bránu, je “zabejčenej”. Vypadá, že chce vládnout a řídit. Nebo je to snad urputný boj o holé přežití a pobyt na svobodě? Tak či onak, souhlasím, že by se jeho problémy neměly zametat pod koberec. Je třeba na ně důrazně upozorňovat, aby trestně stíhaný premiér neměl lehké spaní, ale jeho voliče stálým omíláním hejtů nezlomíte, spíše zatvrdíte. Navíc jede na pozitivní vlně ekonomického cyklu. Dělat proto z Antibabiše hlavní téma v médiích postrádá smyslu. Je třeba si najít jiné nosnější, ale přitom stejně lehce uchopitelné a zapamatovatelné téma, které si může hovět v polštáři jasného a přesně vyargumentovaného politického programu. Problémů má tato země přehršel. Existují voliči, kteří se zajímají o víc, než jen o uprchlíky a chemtrails. Jen namátkou: nižší a jednodušší daně, zoufalá infrastruktura a stavební zákon, složitost a přebujelost zákonů, digitalizace státní správy, přebytečné úřednické stavy, jasná prozápadní zahraniční politika, vyzbrojení armády, plýtvání ve zdravotnictví, zlepšení úrovně školství atd. Proč mě Váš Prchal, prostřednictvím stínových ministrů (viz níže), nebombarduje statusy, kde mi jasně a srozumitelně navrhne jak výše uvedené problémy řešit?

Šeď

Za pravicové politické subjekty se s vypětím všech sil dá považovat ODS, STAN či KDU-ČSL. Zařaďme si tam pro zjednodušení i TOP 09. Čtyři strany, které usilují o ty samé hlasy. Čtyři subjekty, které jsou absolutně zaměnitelné. Ničím nevybojučující. Bezpohlavní. Proč to rozmělňování sil? Pochybuji, že průměrný volič z pravého i levého spektra Vám řekne, byť jediný rozdíl mezi TOP 09 a STAN nebo KDU-ČSL. Mám to neblahé tušení, že velká část populace nebude mít ani tušení, kdo vlastně tyto tři strany reprezentuje. Nedozvíte se ani jedno jméno. I profesionálové Vám nakonec řeknou, že jediným důvodem roztříštěnosti pravice jsou osobní antipatie jejich představitelů a lídrů. Ale na to Vám s prominutím kašlu. Buďto Vám jde o koryta nebo o blaho státu. V českých luzích a hájích se využívá poměrný volební systém. To znamená, že i když dostanete více hlasů, nemusí to nutně znamenat vítězství. Mandátově na tom vždycky tratí menší strany, které k dosažení jednoho poslance potřebují daleko více hlasů než strany větší. V dobách slávy to bylo možná výhodné, dnes ovšem taháte za kratší konec provazu. Spojení se do jednoho politického celku, samozřejmě s vynecháním “progresivních hnutí” jako je LES či Zelení, by stálo za zvážení. V Praze to jde, proč ne na celostátní úrovni?

Leadership

Babiš Vás válcuje svým asertivním přístupem, Bartoš svou neokoukaností, Okamura jasně definovanou voličskou základnou. Chovám jistý obdiv k profesoru Fialovi, který dokázal vyvést ODS z toho největšího bahna, ale jeho charisma a tah na bránu prostě není dostatečný. To není důvod ho odvolávat z pozice předsedy nejsilnější parlamentní strany, ale potřebuje k sobě zlé psy na úrovni místopředsedů. Musel jsem si zagooglit, abych zjistil kdo je vlastně v předsednictvu ODS, o TOPce či STANu ani nemluvě. Jediná výraznější tvář je Udženija. Zbytek je nevýrazná šeď. Vyměňte je. Zapomeňte ale rovnou na recyklaci politiků z devadesátek, ti už svou historickou úlohu dávno splnil a dnes na ně není nikdo zvědavý. Jak dopadnou “nové” osobnosti typu Hilšnera či Drahoše jste se přesvědčili v prezidentské volbě. Kvalitní, jasně vyprofilované, asertivní a profesně zdatné osobnosti, s neprogresivním pohledem na svět, jsou tím nejlepším receptem na úspěch.

Stínová vláda

Že je to přežitek? Ale kdeže. Okamžitě jí sestavte. Dáte tak svým voličům najevo, že máte ambici ještě někdy řídit tento stát. Vystupujte jako kdybyste vládli, ne jako pasivní přihlížející bez vlivu. Bývaly doby, kdy jste stínovou vládu měli. Politici se ve stínové vládě připravovali na svou roli. Na převzetí odpovědnosti za svůj úřad. Měli základní povědomí o fungování ministerstva, byli profesně kompetentní.  Vyjadřovali se k jednotlivým problémům rezortu. Ač v opoziční roli, voliči tušili, že toto je budoucí ministr XY. Kdo v pravicovém dresu by obsadil ministerstva dnes? To nemám zdání. Dost možná to neví ani na zmíněných stranických sekretariátech.

Vztah k EU

Výbušné téma, minimálně na internetu či v hloubi diskuzních fór. Věřím, že jednotlivý politici z té či oné strany by se za SETRVÁNÍ nebo VYSTOUPENÍ hádali do krve. Dle mého názoru jsou, ale odpůrci Unie na pravém břehu řeky ve výrazné menšině. Voliči, co by volili jasné NE prostě nejsou majoritní cílová skupina. Odpůrce EU si vyzobala SPD, KSČM, minoritní část se najde i mezi voliči ANO a komunistů light tedy ČSSD. Poměrně větší část pravicových voličů profituje z členství v Unii. Cestují. Studují. Podnikají. Ví, že představa o českém Švýcarsku je bláhová. Světové politické kyvadýlko se vychyluje v neprospěch této myšlenky. Zároveň, ale chápou, že pasivní členství jehož jsme již léta svědky nemá smysl. Je třeba být aktivní, prosazovat naše zájmy a ovlivňovat evropskou politiku. Ve vztahu k EU se velmi hodí používat kritické myšlení, nemá smysl si jí idealizovat, není ideální. Má tisíce a jednu chybu, ale jen jako součást většího celku dokážeme ovlivnit světové dění. V zemi, kde se hlavní město rozpadá před očima, vláda po roce stále nemá obsazena všechna ministerstva, vládne jí trestně stíhnaý premiér a náš vliv v EU je za 14 let členství nulový, je velmi hloupé si myslet, že my sami dokážeme něco ovlivnit na světové úrovni.

Nešťastníci

Není to úplně téma pravicových stran. Jedná se spíš o takový tip. Je třeba myslet i na ty, kteří v životě nemají takové štěstí. Živo je někdy krutý. Proto by bylo velmi vhodné vypracovat skutečný záchranný program pro sociálně slabé, kteří pomoc skutečně potřebují a chtějí se z nezáviděníhodné situace dostat. Téměř milion občanů je v exekuci a dobrá půlka z nich je v takové zadeli, že se z ní nikdy nedostane. Institut osobního bankrotu nestačí. Připravte řešení, jak lidi v exekuci vyvrátit ze spárů šedé ekonomiky a uvrhnout je zpět do pracovního života. Velmi pozitivně to pocítí i státní rozpočet. Jedná se o obrovské množství potenciálních hlasů, které v současných volbách propadají nebo padají SPD, které na ně útočí skrze migraci. Zdvihněte hozenou rukavici a dejte jim naději, že se opět můžou stát právoplatnými členy společnosti.

Závěr

Máte proti sobě těžkého soupeře s neomezenými finančními zdroji, marketingovými čaroději a významnou mediální skupinou v zádech.  I když se zdá, že je na vrcholu sil a jeho podpora bude už jen klesat, nenechte se opít rohlíkem. Nic Vám nedá zadarmo. Je čas se zmátořit a začít naplno bojovat. Tím, že jste před minulými volbami deklarovali, že s Babišem nepůjdete a svůj slib dodrželi byla získána část drahocenného kreditu, který byl v uplynulých letech ztracen. Je třeba dávat druhou šanci. Rád Vám jí dám, ale chci vidět, že o ní stojíte. Že Vám jde o blaho této země. Při pohledu na zoufalé managerské přešlapy a problémy Andreje Babiše se rýsuje ideální šance vzít si tuto zemi zpět.

 [ad#pp-clanek-ctverec]

Více textů najdete na blogu Texťák.cz

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (31 votes, average: 3,26 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky