Uměl bych pomoci více než 50 sirotkům

Pojďme se podívat na úskalí toho současného.

1. Náklady na přemístění

Návrh počítal s přesunem z Řecka. Nevím, ze které oblasti, vyberu tedy modelově Rhodos, kam migranti v minulosti připlouvali. Předpokládám, že vláda by byla milosrdná a nenutila teenagery cestovat tou nejlevnější linkou 45 hodin s přestupy, ale zaplatila by nejkratší možný let. Ten stojí přes 20 000 Kč na osobu. (Švýcarská společnost, Rhodos – Praha, konec října)

50×20 000 je tedy minimálně 1 mil. Kč jen na dopravu. Do toho nepočítám zorganizování transferů na Rhodu a později v Praze.

2. Umístění do českých rodin.

Zde se dá těžko vyčíslovat, ale počítám s tím, že stát jen tak neodevzdá mladé lidi z válečné zóny a přestane se starat. Nepochybně vzniknou statisícové náklady na organizaci a přerozdělování a následující asistenční činnost státu.

3. Vzdělání

Návrh počítá s náctiletými 12 – 17 let. Na vzdělání žáka do 14 let vydává ministerstvo školství normativ asi 66 000 Kč a do 18 let zhruba 77 000 Kč. Pokud by byli sirotci přerozděleni v průměru půl na půl, ministerstvo to bude stát 66 000×25 + 77 000×25.

Celkem tedy 3 575 000 Kč za rok vzdělání. Dvanáctiletí budou chodit do školy od 6. třídy, takže minimálně čtyři roky. Část patnáctiletých půjde na střední školu a dostáváme se do osmimístných částek.

4. Návrat

Poslankyně Šojdrová uvedla, že by zde sirotci nemuseli zůstat napořád. Počítejme tedy pro jistotu i s letenkami na pozdější odchod ze země, na které by pravděpodobně stát opět přispěl. Nevíme, kam budou tito lidé chtít jít, takže si ušetřeme do rezervy raději další milion.

5. Zdravotní náklady

Stát za dítě platí zhruba 7000 Kč ročně na zdravotním pojištění, nezaopatřeným až do 26 let. Tedy 7000×50 je 350 000 Kč za rok. Jelikož opět nevíme věkové složení, nelze určit celkovou částku, ale jsme rovněž v milionech.

6. Náklady nevyčíslitelné penězi

Jsou věci, které nelze penězi ocenit. Téma imigrace vytváří celospolečenský konflikt. Tento krok by znamenal další eskalaci napětí a nesnášenlivosti. Přinesl by demonstrace a neklid. Vzal by mnoha dalším lidem motivaci podílet se na občanském životě a v důsledku by snížil naši schopnost pomáhat. Protože pomáhat můžeme jen tehdy, jsme-li sami dostatečně zajištění, v bezpečí a neděláme to na úkor svého života.

Jak pomoci mnohem více.

Na světě se nabízí tisíce možností, jak pomáhat lidem v nouzi. Lze to dělat bezpečně, bez jakýchkoli překážek a zapojit se může úplně každý, kdo má chuť. Podívejme se třeba na lidi bez přístupu k pitné vodě. Takoví žijí také ve zničené Sýrii, v Africe nebo Karibiku. Co ten nespočet dětí bez čisté vody?

Přitom už za nějakých 220 Kč můžeme přispět dítěti v chudé zemi na osobní filtr pitné vody. Anebo rovnou pořídit pozemní mini-čističku za zhruba 550 000 Kč, která dokáže vyčistit až 16 000 l pitné vody denně, po dobu přesahující deset let. Není to fascinující? Rozpočítáme-li doporučené minimální 2 l vody na osobu denně, dokážeme tímto zařízením pomoci až 8 000 lidí denně!

A teď se vraťme k výdajům státu na přesunutí sirotků. Kritici budou jistě tvrdit, že nafukuji čísla, takže zaokrouhleme výše popsané náklady dolů na 10 000 000 Kč. Nepochybně to za ta léta bude víc, ale i kdyby to bylo těch deset. Za tyto peníze bychom mohli nakoupit například osobní filtry pitné vody pro 45 000 dětí. Nebo postavit 18 čističek pro 144 000 lidí. To je celé jedno krajské město. A to ještě podotýkám, že tyto ceny zahrnují už i doručení na místo potřebným lidem.

Závěrem

Nezastírám, že čísla jsou orientační. Stačí nám ale pro ilustraci, že lze pomáhat draze a neefektivně minimálnímu počtu lidí anebo levně a efektivně velkému počtu lidí. Nechci říci, že ti, kteří chtěli pomoci sirotkům měli špatné úmysly. Spíše se nechali unést emocemi a tudíž nezvážili, že pomoc je nejlépe plánovat s chladnou hlavou a delším úsudkem. Chceme pomáhat? Tak to dělejme. Efektivně, co nejvíce lidem a bezpečně. Nehledě na to, že když pomůžeme co nejvíce lidem v místě jejich domova, bude pak méně těch, kteří k nám budou utíkat.