8.11.2023
Kategorie: Multikulturní soužití

Ulicemi Evropy kráčí čistokrevné zlo

Sdílejte článek:

SM

Náčelník generálního štábu AČR generálporučík Karel Řehka byl po návratu z návštěvy Kyjeva hostem diskusního pořadu České televize. Z jeho úst zazněla řada velmi důležitých a otevřených sdělení, která je třeba opakovat a přemýšlet o nich. Nevyhnul se hodnocení situace v Izraeli a jejích ozvěn v západní Evropě. “Probuďme se,” říká.

Velení ukrajinské armády tvoří inteligentní lidé, kteří vnímají realitu a nemalují si žádné vzdušné zámky. Tak začal generál Řehka svou odpověď na otázku, zda necítí Ukrajina určitou nervozitu z přesunu západní pozornosti směrem k dění na Blízkém východě. Velmi přesně také zareagoval na to, zda je možné bestiální teroristický útok označit za “vítězství Moskvy” – vítězství to podle Řehky není, ale Rusku se to samozřejmě velmi hodí, odpověděl. Na čí straně Putinovo Rusko stojí, není třeba pochybovat, a v tomto ohledu je situace na Blízkém východě součástí nejen ukrajinské, ale také naší vlastní reality, kterou si musíme na Západě připustit a začít s ní něco dělat: probudit se.

Sociálními sítěmi koluje nepřeberné množství memů, které více či méně výstižně popisují, co se na Blízkém východě děje. Mezi nimi jeden, který se ptá, jak v současném konfliktu v Izraeli identifikovat tu špatnou stranu. A odpovídá: Podívejte se, která z obou stran slaví s mrtvými těly, které vozí na svých pickupech jako trofeje. Diskuse na Západě má tři hlavní směry, které se do jisté míry prolínají. Jak plyne čas od 7. října, kdy teroristický útok svou brutalitou i rozsahem šokoval každého, důraz se přesouvá na starost o civilní obyvatelstvo Gazy.

Tu samozřejmě sdílejí všichni myslící lidé, kteří jinak nijak nezpochybňují právo Izraele bránit se a pokusit se eliminovat riziko dalších akcí Hamásu, včetně ostřelování vlastního území Izraele raketami. A na druhé straně pak starostí o civilisty v Gaze zakrývají, více či méně dovedně, svůj základní postoj antisemité a podporovatelé hnutí Hamás a jemu ideologicky příbuzných směrů. Přitom Hamás stále drží jako rukojmí malé děti, které shodou okolností 7. října jeho vykonavatelé nezavraždili, ale “jen unesli”.

Generál Řehka to řekl jasně:  “To není žádná ideologická válka, to není o náboženství, ale opravdu boj s čistokrevným zlem. Tam se děly tak strašné věci (…) typu, kde máte spoutaný rodiče a před jejich zraky řežou jejich dítěti hlavu nebo končetiny, že novorozence pečou v troubě (…) to je prostě strašný. A představa, že nám v Evropě kráčí v ulicích lidi, kteří tomu dávají podporu, a my na to koukáme… Probuďme se. My si fakt zakládáme na vážný problém.”

Čistokrevné zlo. Nejen v Německu se opět objevují židovské hvězdy vyvedené na fasádách domů, které patří, domněle či fakticky, Židům. Kromě spíše marginálního, dlouhodobě potíraného a neperspektivního “domácího” evropského antisemitismu jde o především o projev importovaného antisemitismu, který nabírá na síle. Německo, které ještě před několika lety sebevědomě říkalo, že “to zvládne”, hovoří o potřebě efektivních deportací migrantů, kterým není pobyt papírově umožněn. A je velká otázka, jakými prostředky by se to mělo podařit realizovat – jestliže se současně nedaří zastavit na vnějších hranicích ani rostoucí počet nově příchozích.

Jistě, zdaleka ne všichni migranti podporují toto “čistokrevné zlo”; a mnozí z těch, kteří je podporují, nejsou migranti – ale druhé a další generace, v Evropě se narodili a jsou občany Francie, Německa, Velké Británie, Belgie a dalších zemí. A jistě, můžeme vést nekonečné diskuse o tom, do jaké míry se na jejich postojích podepisuje spíše jejich ekonomická či obecně sociální situace, která je činí zranitelnějšími či vnímavějšími vůči ideologickému působení různých, rovněž namnoze importovaných, “věrozvěstů zla”. Jsou to v každém případě lidé, které sebelépe formulované principy civilizovaného soužití, v ideálním případě vtělené do srozumitelné legislativy, o ničem nepřesvědčí.

A nezdá se přitom, že bychom měli k takovému přesvědčování čas a prostředky. Když 11. září 2001 provedla svůj teroristický útok Al-Káida, se znechucením jsme sledovali záběry slavících davů, ale tyto davy slavily ve svých městech svého třetího světa. Dnes podobné davy pochodují ulicemi Londýna, Paříže či Berlína, napadají Židy, napadají lidi s transparentem, na němž je napsáno, že Hamás je teroristická organizace, a jen velmi špatně svou radost z “čistokrevného zla”, jehož jsme zatím stále převážně nepřímými svědky, zakrývají dvojím metrem starosti o osud civilistů v Gaze – osud podobných civilistů v Sýrii nebo Jemenu jim ale za podobné demonstrace nikdy nestojí.

“…tam máte spoutaný rodiče a před jejich zraky řežou jejich dítěti hlavu nebo končetiny…” Svědectví o těchto nepředstavitelných skutcích zazněla. Otázkou však zůstává, co máme začít dělat, až se “probudíme”. Před dvaceti lety davy oslavovaly terorismus v ulicích Bagdádu nebo Gazy, dnes je oslavují v ulicích evropských měst. Co nás čeká v následujících dvaceti letech? Jak chránit vnější hranici, ne-li nekompromisní silou, jak deportovat ilegální migranty, ne-li silou, včetně silou prosazené povinnosti jejich domovských zemí své občany přijmout zpět? A jak nakládat s vlastními občany, které objektivně není kam deportovat, ale které zavírat do přeplněných věznic, v nichž se jen dále radikalizují a získávají nové kontakty, nemá žádný pozitivní efekt?

SM

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 3,47 out of 5)
Loading...
39 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)