18.3.2019
Redakce
0
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Ukřižuj ho!

Sdílejte článek:

PAVEL VESELÝ

Pilát svolal vrchní kněze, přední muže i lid, a řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka jako rozvraceče lidu. Hle, vyslechl jsem ho před vámi a neshledal jsem jej vinným v žádném bodě vaší obžaloby.  Dokonce ani Herodes ne, neboť jsem vás poslal k němu. Nespáchal nic, za co by zasloužil smrt.  Dám ho zbičovat a propustím ho.“ Všechen dav ale začal křičet: „Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!“ (Ten byl uvězněn za nějakou vzpouru ve městě a za vraždu.)

Pilát k nim znovu promluvil, protože chtěl Ježíše propustit.  Oni ale křičeli: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“ Promluvil k nim tedy potřetí: „Ale co udělal zlého? Nezjistil jsem u něj nic, za co by zasloužil smrt. Dám ho zbičovat a propustím ho!“

Oni však naléhali a s velikým křikem se dožadovali, aby byl ukřižován. Jejich hlasy stále sílily,  až se Pilát rozhodl jejich žádosti vyhovět. Toho, který byl uvězněn za vzpouru a vraždu, propustil, jak žádali, ale Ježíše na jejich přání vydal na smrt.

Proč uvádím tento úryvek z Lukášova evangelia? Částečně proto, že by nás jeho slova měla v době postní vést k zamyšlení, ale také proto, že se tato situace opakuje stále dokola a že vyjadřuje lidskou povahu a touhu lidí po stádovosti a sílu onoho stáda. Je zcela nepodstatné, jak se jmenuje, jak se té mase lidí říká. Je stále dokola možné manipulovat s tou masou. Stačí dát program a prohlásit ho za jedinou pravdu. Za formu, která je v té či oné skupině závazná. Prohlásit ho za právo, za ideje. A kdokoli řekne něco jinak, je z takové společnosti vyloučen. Je vyloučen z komunity. Lidé se začnou bát mluvit a vyjadřovat názory, protože v případě, že se to nebude líbit, znovu a znovu bude dav křičet „Ukřižuj ho!“ A pokud se situace změní a lidé přijmou jiné pravdy a jiné idee, i ty, proti kterým dříve bojovali, budou znovu křičet ono známé „Ukřižuj ho!“. A říkat, že je to něco, proti čemu jste přece dříve bojovali, odpověď bude, že se přece doba změnila a je potřeba myslet jinak, moderně a pozitivně.

Mnohé osobnosti o tom vědí svoje. Ať už to byl Winston Churchill, Milada Horáková nebo i Rudolf Slánský. Ti, co se prohlásili za hlasatele jedné pravdy, neslyšeli varování nebo jiný názor. Kolik lidí se například Churchillovi smálo a považovalo za válečného štváče a blázna, když velmi ostře varoval před vývojem v Německu. Vždyť přece Chamberlain přivezl mír. Kolikrát v dějinách dav provolával fanaticky slávu myšlenkám, které braly svobodu a mnohdy život těm, kteří s jejich vlastní frustrací neměli co společného? Ale hlas lidu je něco, co se dá velmi pěkně obrátit v rukou těch, kteří s davem manipulovat umí pro své myšlenky a zájmy. Jak jednou kritizuje a omlouvá se za to, co v minulosti v jiné situaci dělal. A dav nadšeně tleská. Tehdy i v druhém případě. Doba se přece změnila. Je jiná doba.

Lidé se nemění a touha po novém a vyspělém člověku je zbytečná. Člověk je stále stejný a dějiny se opakují, jen kulisy se mění. Touha lidí po pomstě, strach z něčeho, co je mnohdy i nespecifikované zde je a bude. Příslušnost k mase, příslušnost ke stádu, které se přece nemýlí, je vždy a vždy bude základnou pro všechny bez názoru, bez vize. Nechávají se manipulovat těmi, kteří názor mají. Těmi, kteří umí využít lidí bez názoru pro svůj prospěch. Nebo prospěch určité skupiny lidí. Těmi, kteří chtějí, aby prezident byl z lidu, jezdil metrem, a byl prostě jedním z nás, i když to má svá velká bezpečnostní rizika, a je to mnohdy velmi nebezpečné. Někdy to jistě jde, ale těžko z toho dělat pravidlo. Ale i zde bude dav křičet: „Ukřižuj ho!“, i když bude vlídný, ale bude dodržovat určitá pravidla, která vycházejí z jeho služby.

Zdá se, že i dnes jsou mnohdy lidé schopni nechat propustit rozvraceče, zloděje a vrahy, protože se jim zdají méně nebezpeční, než ti, kteří ukazují cestu, kteří mnohdy velmi nepopulárně varují před těmi, kteří populisticky dokáží zneužít dav. Zneužít pocit sounáležitosti k davu a skupině. Přemýšlejme o tom v době postní, abychom dokázali více rozlišit a nevylučovat z davu jiný názor, jiný pohled a jiný přístup k problému. „Svět není bezpečnější, to jen my jsme méně ostražití“, řekla svého času Margaret Thatcherová. A měla pravdu. To jen my si myslíme, že hlas lidu je hlasem Božím.

Přemýšlejme nad tím nejen v dnešní době postní. Abychom se nestali i my součástí davu, který odsuzuje nevinného jen proto, že tak činí zmanipulovaný dav. Slova „Ukřižuj ho!“, nechť nám jsou mementem vlastní nedokonalosti a rychlých soudů.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (19 votes, average: 4,84 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Kancléř za zdí

    MARIAN KECHLIBAR Rakouská vláda začíná stavět zeď kolem budovy spolkového kancléřství. Železobetonová bariéra by měla zabránit potenciálním teroristickým útokům za využití

    Je to rebel (2.část)

    JINDŘICH KULHAVÝ Včera jsme si psali o tom, že zákony a směrnice nastavují mocní využívající je poté k prosazování