Setzt Putin dem Great Reset ein Ende?

Ukončí Putin Velký reset?

Světové ekonomické fórum dlouho prosazovalo Velký reset. Musí ukončit své úsilí a sklonit se před mocí, která je silnější?

„Davoský muž“ má za sebou 14 těžkých let. Termín zpopularizoval zesnulý harvardský politolog Samuel P. Huntington, když popsal novou elitu zastánců globalizace. Ukázal, jak chtěl „Davoský muž“ zrušit státní hranice a nahradit logiku politiky logikou trhu.

Od světové finanční krize v roce 2008 však ekonomiku stále více trumfuje politika, což je trend, který vyvrcholil v roce 2016 zvolením Donalda Trumpa ve Spojených státech a referendem o brexitu. Obě události představovaly odpor k vizi onoho Davos Manna – vizi hladce fungujícího světa, řízeného (ne řízeného) co nejúčinněji prostřednictvím „procesů s více zainteresovanými stranami“.

Účastníci letošního výročního zasedání Světového ekonomického fóra (WEF) v Davosu navíc museli čelit ještě větší výzvě, než je výzva národní politiky: návrat geopolitiky . Mottem Světového ekonomického fóra bylo „History at a Turning Point  -Historie  v bodě obratu“, aby odráželo skutečnost, že jsme dosáhli konce „konce dějin“ („Konec historie“ je název článku amerického politologa z roku 1989 Francis Fukuyama Předpokládal, že po rozpadu Sovětského svazu brzy celosvětově převládne západní politický a sociální model v podobě liberalismu, demokracie a tržní ekonomiky – pozn. red. Přestože étosem Světového ekonomického fóra je podporovat hledání „jednoho světa“ (nebo, dalo by se říci, hledání Velkého resetu – pozn. red.), ale dnes se  nová agenda  nevyhnutelně zaměřuje na konflikty a rozdělení.

Velkou roli na letošním setkání přirozeně sehrála útočná válka ruského prezidenta Vladimira Putina proti Ukrajině. Ve svém zahajovacím projevu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj – který se prakticky objevil ve svých dnes již známých bojových uniformách – hovořil o světě rozděleném podle zlomových linií základních hodnot. A „Ruský dům“, kde ruské delegace v posledních letech pořádaly večírky a networking, byl ukrajinskými aktivisty a dárci přeměněn na „Ruský dům pro válečné zločiny“, kde výstava upozornila na ruská zvěrstva na Ukrajině.

Při revizi letošního programu se rychle ukázalo, že žádný jednotlivý aspekt globalizace nebyl ušetřen dopadu nových geopolitických konfliktů – mezi Ruskem a Západem, mezi Čínou a Západem, mezi Čínou a jejími sousedy a tak dále. Namísto panelových diskuzí o dohodách o volném obchodu bylo několik zasedání věnováno tématu „ekonomické války“. Političtí a obchodní lídři se potýkali se skutečností, že nyní žijeme ve světě, kde mohou být zabaveny rezervy centrální banky, komerční banky mohou být stručně odpojeny od mezinárodního platebního systému SWIFT a soukromý majetek může být zabaven na financování obnovy země.

Zasedání o změně klimatu přesáhlo cíle dekarbonizace Pařížské klimatické dohody a zaměřilo se na souvislosti mezi válkou na Ukrajině, současnou globální energetickou krizí, nedostatkem potravin a inflací. Německý vicekancléř Robert Habeck například diskutoval s indickým ministrem ropy a zemního plynu a generálním ředitelem ropné společnosti, zda by Evropa a Indie mohly ukončit používání ruské ropy a plynu, aniž by se zcela vzdaly svých ekonomických cílů.

Na rozdíl od minulých let se na pódiu na téma migrace nejednalo o kvalifikační opatření, ale spíše o zneužívání uprchlíků jako zbraně . Jak varoval jeden ukrajinský poslanec, Putin si klade za cíl „proměnit migraci v ‚hybridní válku 2.0‘ v naději, že vyhnání milionů Ukrajinců z jejich domovů by mohlo vést ke kolapsu Evropy.

Na panelové diskusi o budoucnosti technologií diskutoval významný japonský politik o tom, jak geopolitika mění vztah mezi trhem a státem. V minulosti byly inovace, jako je internet, nejprve vyvíjeny státem a poté převzaty soukromými společnostmi. Dnes však umělou inteligenci, kvantové počítače, drony a další technologie vyvíjí soukromý sektor a následně je využívá ke zbrojení  stát. Kontroly vývozu a omezení transferu technologií se tak staly základními prvky národní bezpečnosti.

Nejvíce tísnivá však byly  panely pojednávající o strachu z nové studené války, která by znamenala konec globalizovaného světa. Mnoho vůdců mimo Evropu a Severní Ameriku sympatizovalo s Ukrajinou, ale odmítli vidět válku jako globální konflikt hodnot. Obávali se, že Putinova útočná válka a protiopatření přijatá proti Rusku urychlí fragmentaci již tak rozděleného světa rostoucími cenami energií, hladomory a politizací trhů.

Navíc nevěřili názoru, masivně propagovanému Bidenovou administrativou, že probíhá  boj mezi demokracií a autokracií. Obávali se, že zapadnutí do takového interpretačního rámce povede k ještě hlubšímu rozdělení světa podle ideologických linií. Zástupci Středního východu, Afriky a Asie opakovaně vyjadřovali obavy z toho, že si budou muset vybrat mezi Čínou a Amerikou, a označili tuto vyhlídku za „existenční hrozbu“.

Letošní Světové ekonomické fórum v Davosu bylo úplně jinou konferencí než těch posledních 15 let. Nyní je jasné, že zatímco Davos Man možná neměl zájem o geopolitiku, geopolitika se  začala intenzivně zajímat o něj. Vyhrocení vzájemné závislosti – tedy vzájemné závislosti států – proměnilo každý aspekt jeho života. Proces získávání nadvlády geopolitikou nad globalizací je téměř dokončen a dominance geopolitiky pravděpodobně přetrvá válku na Ukrajině.

Zkusím to transferovat do jednoduché  češtiny:

Byl to Západ, kdo přišel s globalizací. Jako prvkem upevnění  své nadvlády. Znamenalo  to pro něj celosvětový přístup  ke  zdrojům surovin všeho druhu,  zemědělské půdě, laciné  pracovní síle a kontrolu nad  nutnými, stále  se  rozšiřujícími  finančními toky. Ovládal tak  skoro úplně  všechno.  A  kdo  se  pokusil nějak vzpříčit,  ten  zažil rychlý  úprk  západního kapitálu  ze země a jestli to nepomohlo, pak sankce, jež jej ochromovaly.

Problém vznikl v okamžiku, kdy tentýž  Západ  zjistil dva nové fenomeny:

-Rusko  není  ochotno poslušně  hrát podle jeho not a hodlá postupovat  dle  svých vlastních národních zájmů

-Čína , pro mne dosud  naprosto  nepochopitelně  ignorována všemocným Západem, se  díky globalizaci proměnila  v  celoplanetárního obra, s  jakým se Západ  zatím ještě nikdy nepotkal

S  Ruskem, protože nikdo nebyl ochoten  mu  naslouchat, natož  aspoň trochu vyjít vstříc, už  vypukl přímý tvrdý a  dlouhý střet. Kdy  cílem je  ho zničit  nebo politicky, vojensky  a hospodářsky  zmrzačit tak,  že  už se nikdy nepostaví  na nohy a přestane  být  subjektem  světové  zahraniční politiky,  tedy oné geopolitiky  a  stane se jejím pouhým a více méně bezmocným objektem.

Čína je  dalším na  řadě, až  bude vyřízeno Rusko. Jenže  tahle země  je prostě  jiná  váhová  kategorie. A kdyby disponovala  ruskými  přírodními zdroji,  byla  by  v podstatě  neporazitelná  už  dnes.

Nicméně Západ  soudí,  že  pro zachování jeho nadvlády je dnes potřeba ukončit  globalizaci, minimálně  toho ražení, kterou známe. A rozlámat  ji  na kusy, kde na jedné straně  se ocitnou  ti správní  a také dostatečně poslušní a na té druhé  ti  zlí  a  také  váhající. Možná, že  vznikne  i několik dalších platforem – jakési  šedé zóny, ke  kterým se bude přistupovat podle okamžitých  potřeb  těch  správných a hodných.    Ostatně, stačí se znovu  vrátit  k tomu vysloveně  drzému a nabuřelému  projevu  britské  ministryně  zahraničí Trussové  nebo  textu  o  britských představách  světové  zahraniční politiky,  popsané  v The  Spectator. Obé  zveřejnila  Kosa. Lze  nalézt v jejím  archivu.

A  Davos  2022 přesně  toto britské vidění potvrdil. Ovšem i tady platí  – jedna věc je  cosi chtít  a druhá  to dostat.

V době , kdy   forum vzniklo v roce 1971 a kdy se transformovalo do dnešní podoby -rok 1987, vypadal svět  a rozložení  sil  v něm úplně jinak!  Byla  zde  studená  válka a  Západ si užíval v podstatě  vrchol svého růstu a sil.  Představoval nejvyšší technický, technologický,výrobní, ekonomický a společenský progres a  špičku.  Co z  toho mu dodnes  zůstalo?

Čína  vyrábí skoro úplně  všechno.  Západní finance  jsou rozvráceny  opakovanými krizemi,  jednotlivé  jeho největší státy s sebou vláčí v podstatě  nesplatitelné dluhy,  politický  konsens  v nich  vlastně ani neexistuje a  je  stále  těžší sestavit  funkční  vlády. Ty  navíc  pracují  bez jakékoliv  vize a  jen hasí požáry od jedněch voleb k druhým. Poražení  ve volbách neuznávají svoji porážku,  národy vedou vnitřní  nesmiřitelné spory  – venkov proti metropolím, mladí proti starým, lépe  vzdělaní  versus   méně  vzdělaní, vítězové globalizace proti  těm ostatním, ekoterističtí  a liberalističtí fanatici versus  konzervativnější  část  společnosti, mediokraté  proti  nezávislým a  alternativním, atd. atd.atd.

Kladu si otázku, jak na  takovém základě  chce  někdo  vybudovat nový světový  řád a vyhrát, když  narušení  dosud  fungujících   a léta  budovaných globalizačních schemat  a vazeb  nutně povede  k vyhrocení  konfrontace  uvnitř  západního světa? Efekt  války  proti zlu na Ukrajině, který  momentálně překryl vnitřní rozpory  je na  tom  jako sníh, co napadne v zimě. Kdy  ta  bílá krása zakryje  veškerý  binec  v našem okolí.  Jenže když  roztaje, binec  je ti  opět a z příkrovu se  stane odporná špinavá břečka. A  takhle  se  to stane i s  ukrajinskou válkou. Zpět ke  globalizaci. Jestliže  globalizace už  je  tvrdou realitou, pak její  demontáž vyvolá  tak velký celosvětový otřes, jaký si  nějaká Trussová  nedokáže  nikdy  ani představit. A nikdo  ze  současných  západních papalášů, držících  právě  teď  klíče!!! Rozboří něco,  co nějak, jakž takž a v krizi  funguje  velmi špatně, ale  funguje. A čím to konkrétně a kdy nahradí?

Ukrajinská  válka  jim, díky obrovské mediální manipulaci poskytla  krátký  časový odklad. Nic více.  Problémy našeho světa  se  tím ani nevyřešily a ni nezmenšily. Právě  naopak – mohutně prohloubily – ruské suroviny  prostě  budou chybět a  dostane  je k dispozici globální konkurence!  Se všemi důsledky!   A onen  fíkový  list – Rusko a Putina je  třeba potrestat, vyšumí. Dříve, než  si  všelijací Bidenové , Johnsonové, Schulzové, Fialové a  ostatní a jejich propagandisté  představují.    V Davosu ohlášený konec  globalizace  dopadne především na nás.  Nevidím  způsob, jak ji nahradit! Technicky  ano, ale kde na to předlužený  Západ vezme kapitál?  Jak přesvědčí ekofanaticky   zfamfrněné obyvatelstvo, že  se vrací špinavý  těžký průmysl a těžká chemie? Kde se vezme  kvalifikovaná  pracovní síla, když  vyznáváme  tzv.  ekonomiku služeb  a vysoké přidané hodnoty a scházejí  řemeslníci a výrobní pracovníci a  stárne populace? Abychom si  snad  zase  všechno vyráběli doma?

Onoho Davosmana  jsme  zabili, jak  říká článek a co máme  místo něj?