17.6.2026
Redakce
14
Kategorie: Společnost1842 přečtení

Učitel jako výkvět národa

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Asi před půl rokem vyvřela na svět informace, že hradecký festival Rock for People navštíví kapela Gorillaz. A protože jeden z mých synů je jejich fanouškem, dostal jsem befelem sehnat lístky ať to stojí, co to stojí. A nebyl bych to já, abych u toho nezachytil téma přerůstající v komickou tragédii.

Dorazili jsme do Hradce Králové ve středu po poledni. Na nádraží postával Tomáš Koloc, který se nám jal dělat průvodce po svém městě. Žel, provedl nás jen podchodem, přes most a do útrob našeho dočasného ubytování, které nám Tomáš srdnatě sehnal a chvála mu za to na nebesích.

V tu dobu už Hradec Králové skrápěly krůpěje globálního oteplování, tedy takové krůpěje, co mají za úkol přesvědčit i klimatické skeptiky, že pláštěnka za dvě stovky je beznadějně poddimenzovaná. Odhodili jsme batohy se spacáky, navlékli na sebe pláštěnky, poslali Tomáše do prioru a vyrazili na festival. Já, brácha a naše čtyři děti. Prošli jsme důkladnou prohlídkou, dostali pásky s čipem a byli vpuštěni do areálu novodobého festivali politické písně, kde vedle Foltýna u stánku Dárku pro Putina, vykládal svá moudra časopis Reflex a ČT měla svou tradiční ,stejč‘. Ale co by člověk neudělal pro dítě.

Průtrž střídala nepříjemné mrholení, déšť krápání za krk. I přes pláštěnku se do nás všech pouštěla vlhkost. Po několika burácivých metalech, moc pěkně zpívající Lence Dusilové a jedné divoké kapele z Ameriky přišla půl desátá večer. Se svými dvěma syny a neteří jsem se odhodlal prokousat se až do kotle pod pódium, protože nic nespojuje rodinu víc než společná traumata v dešti a podezřelá vonící oblaka z vedlejší skupinky. Podezřelá? Vedle nás stála skupinka vyvrhelů, kterým z ruky do ruky koloval joint a svými výkřiky bavili tisícihlavý dav promoklých nadšenců do gorilích rytmů (jeden kupříkladu křikl Rubí, ostatní mu odpověděli křikem hovnó, viz film Drž hubu s Gérardem Depardieu).

Pak spustili Gorillaz, mnou nemálo pohrdaná a hudebně silně přeceňovaná kapela, která za svou kariéru vytvořila dva a půl hitu, zbytek pak vyplnila nemastným a neslaným popem. Na úvod vypálila kapela svůj půlhit, poté následovala hodina a čtvrt mučení jejich novým albem plným myšlenky multikulturalismu, poté následovaly dva další hity z přelomu tisíciletí. A konec. Až jsem nabyl přesvědčení, že sami Gorillaz tuší, že vytváří jakousi hudební vatu, která v sobě nemá příliš mnoho energie, a tak každý koncert musí ukončit svými dvěma hity, aby se o nich nemluvilo příliš hanlivě. Megahvězdu Gorillaz by do kapsy strčila i Helenka Vondráčková s akutním zápalem plic a zároveň při pádu ze schodů. Tak špatná a laciná to v mých uších byla hudba.

Kuriózní pak bylo vystupování hlavního frontmana kapely Damona Albarna, který zjevně absolvoval kurz ‚Jak urazit národ a přitom vypadat cool‘. Pohrdání vůči České republice, jaké z něj nejspíš nevědomky vypadlo, bylo až překvapivé.

Do davu zmoklých fanoušků (lilo jak z konve) vykřikl, že přijeli z Prahy. Dav vykřikl nadšením. Pak zkonstatoval, že je na Rock for People. Opět nadšení diváků. Pak zpěvák malou chvilku tiše pozoroval dav a pravil – jak roztomilý národ. Ale takovým tím způsobem, jako když člověk komentuje roztomilou cvičenou opičku na vodítku.

Závěr koncertu Gorillaz jsem pak protančil. Nazvěme to tancem. Ve skutečnosti to bylo kymácení v dešti s výrazem pacienta čekajícího na rentgen. Šeredně mě totiž po celodenním trajdání bolely nohy a pomáhal jen pohyb. A hodina a půl přemlouvání, abych se rozpustil ve všeobjímající lásce falešných úsměvů, mi dala zabrat.

Ale nevadí. Teď teprve se dostávám k učitelskému řemeslu slibovanému v titulku. Po skončení gorilích romancí jsme s bráchou dětem koupili něco k jídlu a vyrazili na autobus. Byla půlnoc, sranda skončila, musí se jít na Tomášem Kolocem zařízené kutě.

Srážka s realitou byla krutá. Kyvadlová autobusová doprava fungovala jen trochu. Lidí bylo moc, autobusů zoufale málo. Do jednoho z nich jsme se procpali až v půl druhé. Celou dobu pršelo, děti už byly notně vynervované. (Ale chápu, festival hlásil, že středeční den byl vyprodaný. To znamená 50 tisíc zmoklých, kteří čekají na autobus. To nemůže znamenat nic jiného než kolaps. I tak ze strany dopravce kolaps jakž takž zvládnutý)

V tomhle stavu jsme potkali v autobusu jednoho učitele a jednu učitelku gymnázia (zpočátku se o tom bavili). Děti seděly, oddechovaly zážitky dne. U toho jsme se dohadovali o tom, kde a kdy máme vystoupit, abychom v nám neznámém městě nezabloudili, přičemž nikdo z nás netušil kde jsme, kudy se dostaneme do postele a v mém případě i proč tam vůbec jsme. V tu chvíli jsem se střetl s pohledem učitele. Usmíval se. Ne nějak radostně. S ošklivou škodolibostí se smál tomu, jak zmatkujeme.

Na jedné zastávce jsme vystoupili, ale po krátkém rozhlédnutí zase zapluli zpátky do autobusu. Vystoupili jsme špatně. Sesedli jsme se zpátky na sedačky před učitele. Už nemluvili. Hleděli na nás a bylo jim dobře, že narazili na někoho v nouzi. Obzvláště pan učitel měl nepokrytě radost. Před ním byly čtyři děti, všechny utahané jako koťata, táhlo na druhou ranní hodinu, všichni mokří a už teď ztracení v cizím městě. A pan učitel se usmíval. Takovým podivným šklebem, s kterým se normálně hryže oběť do krční tepny.

Další zastávka byla konečná. Museli jsme vystoupit. Za námi oba učitelé hradeckého gymnázia. Postavili se nedaleko nás a naslouchali té zmatenosti šesti ztracených, kteří netušili, kde jsou a kam se mají vydat. A pan učitel se šťastně šklebil. S radostí, že na to může koukat. Že má takhle k ránu zadarmo divadýlko. Neřekl – to musíte támhle a pak vpravo. Jen koukal na čtyři děti, které ve dvě ráno v dešti nevěděly, kam mají jít.

Ve tři jsme se dokodrcali do postele.

Pana učitele jsem si pak doma našel na internetu v sekci zaměstnanců hradeckého gymplu. Jméno radši neuvádím, ale jeho motto na stránkách školy by mělo znít: ‚Žáky vedu k samostatnosti, zvláště po půlnoci v dešti.‘

Na festivalu jsme měli být ještě druhý den. Ale při představě, že budeme muset absolvovat další podobný den, jsme to sbalili a jeli domů. Pravda, nejeli jsme hned. Zaskočil jsem ve čtvrtek ráno ještě s Tomášem Kolocem do veřejné prádelny, kde si dal prát svršky a strávil jsem s ním hodinu nad horkou čokoládou a švestkovým koláčem v nedaleké cukrárně, kde jsme konspirovali o naší budoucnosti.

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1842 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (20 votes, average: 4,45 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

14 komentářů
  1. IDe 02:05:41 Odpovědět

    Gymnázium = velkovýroba evropsky hodnotných idiotů. Nulová představivost, nulová schopnost logického myšlení. Ale ryba smrdí od hlavy, že!

    Z lidí, kteří jsou hrdí na to, že v devatenácti neumí jedinou užitečnou věc (a u velké části to nebude jiné ani ve třiceti), je mi bez výjimky na blití…

  2. Jiří Červený 06:52:30 Odpovědět

    Normální člověk,autore, se zeptá. Jestli jsem to pochopil dobře,tak neschopnej fotr který neumí najít cestu, obviňuje někoho že mu nepomohl? Chybí mi tam obyčejné ,, nezlobte se, jsme tu cizí, kudy tudy?“
    Na začátku ,,prosím“ a na rozloučenou,,děkuji“. Dělám to tak celý život, funguje to, věřte mi.
    Hezký den všem svobodným lidem přeje Jiří Červený,, Jiruna“😉

    • balíkR27122024CZ 08:40:04 Odpovědět

      pokrok nezastavíte, promáčené trenýrky jsou velmi eurohodnotné, zejména ve dvě v noci
      dělám to podobně jako vy, protože a) potřebuji poradit v cizím městě a b) baví mne ty překvapené obličeje lidí, kteří dnes už neumí komunikovat s ostatními jen tak…
      poslední dobou je to složitější, protože na domorodého obyvatele narazím až tak na 4tý pokus

    • Příště než někam s potomky vyrazíš, více přemýšlej! 08:46:39 Odpovědět

      Z vylíčení zážitků z této akce pana Chába , které se zúčastnil se svými potomky (4 kousky) dobrovolně je zřejmé, že SE MU TO NEPOVEDLO. Špatný výběr, logistika zkušeného? otce na prd, Tomáš Koloc, který jim dělal průvodce zvládl jen úvodno takže žádný průvodce.
      Ovšem pan Cháb, stejně jako vždy, nemá nouzi s výbavou slovní zásoby a přirovnáním jak to vnímá on, proto lze jeho že domněnku když někdo vystupoval způsobem jak urazit národ a tím, že vypadá cool,
      přesně sedí na vždy a všude a já tentokrát nezmíním Babiše, aby se opět nenadmul, ale přesně tohle sedí na ty dva chlapce Petra a Filipa – naši mladou politickou naději. Tedy spíš tragédii.
      Pokud zodpovědný? otec 4 pan Cháb neměl super zážitel z tohoto divadýlka, může si nechat vyprávět od těch, kteří měli možnost sledovat 11ti hodinové divadýlko jednoho herce ve sněmovně. To bylo panečku echt divadýlko a na rozdíl od divadýlka v Hradci, které stálo prachy pana Chába z jeho šrajtofle, tohle Okamurovo stálo prachy všech daňových poplatníků.
      Možná kdyby pan Cháb v buse v těch pozdních nočních hodinách, kde tápal a jistě vypadal jako nešťastný šafářův dvoreček, při jeho velmi skvělé učitelské a redaktorské slovní výbavě, požádal „své kolegy“, kde u jednoho znal??? i jeho jméno, o pomoc, vzali by ho ti slušní lidé, kteří měli dobrý zážitek z akce, k nim domů, uvařili jim čaj, nechali je vykoupat ve vaně plné teplé vody a pěny, poskytli jim svoje lůžka a chodili je přikrývat. Po snídani, kterou by jim připravili do postele, jim dali sváču a peníze na cestu domů a byl by pohádky konec.

    • Bob 11:00:11 Odpovědět

      Asi tak.

  3. Mikelo 08:07:12 Odpovědět

    Hloupá ojroovce Cháb se veřejně přizná k tomu, že prdí na výchovu svých děcek. Už jen to, že na festivalech je předraženo a podporují digitální koncentrák je důvod k jejich ignoraci.
    A nechat je tam indoktrinovat NWO propagandou už je přímo znak demence rodiče, který prdí na budoucnost své rodiny.
    A ukrotschechischen ojroučitelstvo nestojí za zmínku. Hned po politrucích a felčarech je hodno pouze opovržení každého vědoucího a myslícího člověka.

  4. m.petr 08:09:31 Odpovědět

    lenka dusítková, to je ta „zpěvačka, která na slavíkovi nedokázala říct jednu jedinou větu z vlastní duté hlavy a která dostala od nutely kolem milionu kč??????????????,

    • ygorek 21:34:16 Odpovědět

      Lenka Dusilová je zpěvačka?
      To jsem nevěděl.

      • m.petr 09:07:06 Odpovědět

        jako takzvaná hééérečka nedokáže říct jednu jedinou větu ze své hlavy zpaměti?????proboha, herečka a nepamatuje si jednu větu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! v brně říkáme, že je blbá jak troky

  5. m.petr 08:11:40 Odpovědět

    umí deváták spočítat, kolik je 12×25???

  6. HleDutch 08:11:51 Odpovědět

    Na Gorillaz mi nesahejte. Ano, novodobá tvorba jsou woke srágory nestojící za místo, které zabírají na paměťovce. Ale alba Gorillaz (2002) nebo Demon Days (2005) jsou bengr za bengrem.
    A pokud skupina baví tisíce lidí kolem sebe, tak to nejsou žádní „vyvrhelové“ 😉
    „Rubýýý“ a „Hóóóvno“ jsou festivalová klasika 😁

  7. Ethanol 08:43:20 Odpovědět

    Já su len vesnický sprosták,
    ale nejde mi na pochop,
    co tak špatného ti kantoři udělali?

    Pokud jsem četl pozorně, tak s autorem nekomunikovali, dokonce se ani mezi sebou o něm nebavili.

    Mám za to, že celý článek je o autorově subjektivní dojmologii.

    Jinak ke kantorům,
    buďme rádi že tu práci dělají.
    Já bych do toho určitě nešel, rozčilovat se s parchantama.
    A občas i děcka něco naučí, co neučíme my, bo nemáme čas, ani chuť, natož znalosti.

    Ono se na kantory dobře nadává, bo jsou první na ráně, pokud jde o ty naše potomky a jejich průsery. :yes:

    Já si třeba zanadávám (ulevím) na popeláře.
    Cigoši sprostí, pěkný pohled na ně není, a smrdí.
    Ale jak by to před mým domem vypadalo, kdyby nebyli?
    A uklízel bych odpadky až na skládku já sám??? :unsure:

  8. leafroller 09:22:18 Odpovědět

    Tolik slov, tolik zbytečných slov. A přitom stašilo napsat: neumím používat navigaci a nejsem schopen se nikoho zeptat na cestu.

  9. Kuliferda 11:04:25 Odpovědět

    Malost lidí spočívá v tom, že když se rozzlobí na boha, zabijou kostelníka.

    Přísloví.

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)