3.6.2019
Redakce
0
Kategorie: Kultura a tipy

Tradiční pánské kluby: Postavení v minulosti a nyní

Sdílejte článek:

Když se řekne slovo „pánský klub“, vyvolává to v nás smíšené pocity. V moderním světě toto spojení spolehlivě evokuje striptýzové kluby, do kterých zpravidla chodí právě muži. Ale název napovídá, že tomu tak vždy nebývalo.pi

Jaká doba! Takový mrav! — pronesli by pánové z naší minulosti o moderních pánských klubech. Ještě v 19. století v Londýně byl pánský klub vnímán spíš jako místo pro kulturní setkávání určené výhradně pro muže z vyšší střední třídy, kde se družili, hráli hry a zapomínali na všední starosti.

Proč vlastně tehdejší muži potřebovali takové místo a jak došlo k jeho vzniku? Pojďme se podívat na historii pánských klubů trochu podrobněji!

První pánské kluby

Pánský klub je britský vynález. První takový oficiální klub, který dostal název White’s, byl založen na ulici Chesterfield Street v londýnském West Endu. Původně ho založil v roce 1693 italský imigrant a koncipoval jej jako prodejnu čokolády. Netrvalo to ale dlouho, a White’s se proměnil v soukromý pánský klub známý svým exkluzivním členstvím.

Tehdy v 17. století se podobné podniky netěšily takové popularitě jako třeba anglické kavárny, kde se britští mužové obvykle setkávali ještě před rozmachem těchto klubů, aby probrali obchodní i všední záležitosti. Další z nejstarších pánských klubů, konkrétně Brook‘s a Boodle‘s, byly založeny mnohem později v letech 1764 a 1762.

V 18. století byly pánské kluby spíš prostředím, kde mohly firmy navazovat nové kontakty. Úplně první kluby byly zcela nesporně orientované na politiku. White’s byl neoficiálním sídlem Toryů, zatímco Brooks’s sloužil členům strany Whigů. Druhý jmenovaný v podstatě založili tři šlechtici, kteří byli vyloučeni z White‘s.

V 18. a 19. století tedy aristokracii nezbývalo než si vybrat mezi těmito dvěma podle svého politického přesvědčení. Své členství v obou si uchovalo jen několik apolitických mužů. U pozdějších klubů už ale nebylo pravidlem, že by byly politické orientované. Některé se politikou nezabývaly vůbec a spíš v nich šlo o zábavu, hazard (například Crockford‘s) nebo o cestování (například klub The Travellers).

Rozmach pánských klubů

Vrcholu popularity dosáhly pánské kluby v druhé polovině 19. století. Kromě zmíněných klubů Brooks’s, White’s a Boodle’s zde vyrostlo více než 400 podniků, z nichž nejznámější byly Almack’s, Carlton a East India Club.

Zvýšená poptávka po těchto místech by se dala vysvětlit řadou reformních zákonů, které rozšířily hlasovací práva. Díky těmto zákonům se mohlo za „džentlmeny“ prohlásit více britských mužů, kteří se pochopitelně začali poohlížet po klubu, kam by mohli docházet.

Dalším důvodem je specifický psychologický tlak na tehdejší muže. Životní styl britské aristokracie se striktně řídil pravidly správného chování, interakce mezi opačnými pohlavími a profesní etikou.

Tito lidé měli například často povinnost oženit se s vybranou ženou ze stejné třídy, která však nezřídka bývala odlišné národnosti. Mohlo to být vůbec příjemné, když pro vás vaše choť byla naprosto cizím člověkem? A zatímco ženy se sdružovaly na panstvích v „sesterstvech“, muži museli hledat azyl venku, aby si odpočinuli od svých povinností a zahnali nudu, která je s jejich osudovými partnerkami sužovala.

Mezi hojně rozšířené rekreační aktivity v tradičních panských klubech patřil hazard, biliár, čtení, společenské popíjení, salónní hry a samozřejmě klevety. Zázemí většiny klubů navozovalo v člověku pocit, že se mohl cítit jako doma. Některé kluby byly vybaveny ložnicemi, ale ty byly určeny pouze pro spaní (nikoli pro to, co vás teď napadlo, protože ženy sem vůbec neměly přístup).

Většina historiků za základní kámen konceptu pánských klubů považuje právě hazard. V krčmách se hrály pouze primitivní hry, například se házelo kostkami nebo se sázelo na opilecké potyčky, ale v pánských klubech se obvykle hrály hry vyžadující větší dovednosti.

Nejoblíbenější hrou byl whist, předchůdce soudobého kontraktního bridže. Pravidla whistu jsou poměrně jednoduchá, ale samotná hra nabízí spoustu prostoru pro důmyslné taktické tahy. Hráči tedy musí mít silně rozvinuté analytické schopnosti a schopnost předvídání.

Samozřejmě se často hrálo o sázky, a ne zrovna malé. Peníze pro tehdejší šlechtice nebyly problém, takže někteří z nich nechali v hazardu doslova majlant. Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu, prosázel ve whistu každý večer, který trávil ve White‘s, 100 000 £ . A pravděpodobně to bylo každý den, protože zde několik let před svou smrtí sídlil.

V těchto klubech se ale neodehrávala pouze „inteligentní“ zábava. Lord Alvanley například vsadil 3 000 £ na to, že jedna dešťová kapka doputuje do spodní části arkýřového okna dřív než jiná kapka. Další dva členové White‘s se spolu zase vsadili o to, jestli člověk dokáže přežít 12 hodin pod vodou. Dokonce si najali člověka, který to pro ně měl zjistit, a potopili s ním loď, což už se příliš neliší od těch krvavých rvaček v krčmách mezi muži z nižších vrstev.

Dnešní pánské kluby

Popularita tradičních pánských klubů byla odsouzena k zániku převážně kvůli společenským změnám, ke kterým ve 20. století došlo.

Myšlenka pánského klubu coby soukromého podniku pro vyšší střední třídu nebo tzv. aristokracii přestala být relevantní. Třídní rozdíly se totiž proměňují a rozdíly mezi nižší a střední vrstvou už nejsou tak veliké. Moderní společnost usiluje o to, aby se všichni navzájem respektovali, a v důsledku toho by pánské kluby v původním slova smyslu mohly být vnímány jako diskriminující.

Ale společenské změny nejsou jediné změny, ke kterým od té doby došlo. Technologický pokrok vede k tomu, že místa určená pro zábavu už nemají takový význam. Divadla, knihovny, herny, to všechno do určité míry upadá, protože lidé se často raději baví sami online.

Například hazard patřil v pánském klubu mezi dominantní činnosti. Jenže s příchodem kasin a legalizace hazardu pánské kluby své výsadní postavení v tomto ohledu ztratily.

A v dnešní době máme ještě víc zabijáků kamenných heren, pánské kluby nevyjímaje. Jedná se o online kasina, která umožňují hraní na dálku díky specifickému softwaru, který zprostředkovává zážitek jako v kasinu. Není divu, že se většina moderních „džentlmenů“ pak neodhodlá opustit pohodlí své pohovky, když si může hazard dopřát doslova z kteréhokoli místa na Zemi. Zastánci atmosféry a zážitků samozřejmě na kamenná kasina nezanevřou, ale jsou v menšině.

Řada pánských klubů však stále žije. Třídní požadavky a omezení pohlaví už jsou dávno mírnější a dnes mohou v některých klubech získat členství i ženy.

Nejstarší klub White‘s na ulici St. James’s Street stále funguje a schází se v něm britská smetánka, které servíruje hry z britské dílny, biliár a stolní hry. Mezi uznávané členy této komunity patří většina členů britské královské rodiny, včetně prince Charlese a prince Williama.

(PR)

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (4 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky