23.12.2023
Kategorie: Společnost

Tak už patříme na Západ?

Sdílejte článek:

TOMÁŠ TYL

Zatímco se média předhánějí v uveřejňování korektně upravených fotek střelce z Filozofické fakulty UK Praha (ve Windows Kreslení dej černou čáru, aby mu náhodou nebylo vidět do vočiček) a pan ministr vnitra se tváří tak, že by pod ním mohl být titulek „Žal kněžny Libuše – dějství druhé“.

Já jsem si přečetl bakalářskou práci „nějakého“ Davida Kozáka s názvem „Problematika revolučních událostí roku 1846 v Krakově a rakouské Haliči“, kterou bez potíží obhájil tento rok na jaře a dle všeho za ni dostal i ocenění – cenu Mariana Szyjkowského v kategorii nejlepší bakalářské práce od Polského institutu v Praze.

Kdo je, tedy – spíše byl – David Kozák, to již jistě víte. A že jde o totožnou osobu s tou, která psala uvedenou bakalářskou práci, to uvádí Seznam Zprávy:

Na bakaláře vysoce nadprůměrná práce psaná inteligentním jazykem se značnou dávkou zápalu. Autor cituje zejména z polských zdrojů – cituje často, rád a zejména dramatické pasáže. Na první pohled zaujme, jak autor vnímá polskou společnost první poloviny 19. století ostře třídně, ba až kastovně. Například: „Polská společnost se dle ideologické koncepce demokratů dělila na dva stavy – privilegovaný a neprivilegovaný, čili šlechtu a lid. Podle ní je privilegovaný stav výlučným majitelem veškeré polické moci a bohatství, a stejně tak i vykonává dohled nad všemi vzdělávacími institucemi a vzdělávacím procesem v zemi obecně, zatímco stav neprivilegovaný je „odtržený od vlády, ponořený do chudoby, obraný o majetek, zbavený osvěty, plně závislý prvním [tj. privilegovaném stavu]“. Výlučnému a zvláštnímu postavení se těšil stav městský, balancující na hraně takto chápané sociální dichotomie, byť nutno podotknout, že valnou většinu jeho členské základny tvořil neprivilegovaný lid.“

Místy se zdá, že David se víc než „studiu“ věnuje „hodnocení“ situace v Polsku před rokem 1850. Je to však psáno se spádem, energií a nikoliv nezajímavě. Nepřekvapí tedy pasáže jako: „Šlechta, pro níž výroba a prodej lihovin představovaly podstatný zdroj příjmu, a krčmáři, kterým držba výčepního práva zajišťovala obživu, se agitaci spolků aktivně bránili a šířili vlastní propagandu o škodlivosti abstinence na lidské zdraví. Ze vzniklé vlny nenávisti nakonec nejvíce těžila rakouská byrokracie. Církev si svojí agresivní rétorikou vůči propinátorům znepřátelila šlechtické kruhy, rolníci dění vnímali jako panské spiknutí a židovští krčmáři, zděšení nebezpečím vypuknutí antisemitských bouří pod vlivem štvavé církevní kampaně a neochotou panstva poskytnout jim podporu, hledali ochranu u státního aparátu, pro který se stali velmi užitečným nástrojem šíření rakouské propagandy“.

V závěru hodnotí autor neúspěch povstání například takto: „Závažný problém plánu na získání podpory rolnictva pro revoluční věc spočíval v naprostém podcenění kritického stavu socioekonomických poměrů panujících v rakouské Haliči. Chudí a vykořisťovaní rolníci své pány nenáviděli a nechuť místní šlechty přistoupit k jakýmkoliv reformním krokům antagonismus panující mezi vsí a dvorem jen prohluboval. Naprostého vrcholu situace dosáhla v první polovině čtyřicátých let 19. století, kdy v důsledku vlny přírodních katastrof vypukl v provincii hladomor a nespokojenost venkovského obyvatelstva s nastalým stavem místy dokonce přerostla v násilnosti, které musely být zpacifikovány armádou. V kontextu těchto událostí pak není nijak překvapující, že rolníky zůstali k propagandě šířené šlechtici a dvorskými úředníky zcela lhostejní a revolučních aktivit panstva se spíše obávali.“

V poslední větě udělal překvapivě chybu, když místo „rolníci“ v evidentním zápalu zapomněl správně skloňovat.

Tuto práci psal inteligentní, avšak deprimovaný či spíše frustrovaný člověk. Píše o revoltě, o bídě, o masách, o osvobození, o hladomoru, o nečinné šlechtě, o nečinném poddanstvu a hlavně o neporozumění.

Systémy vysokých škol dnes testují každou práci na plagiátorství, umělá inteligence dokáže napsat práci bez studenta – tady však student byl, ale chyběla inteligence, která by vyhodnotila psýché.

Tohle nebudou moc veselé Vánoce.

R.I.P. a hlubokou soustrast všem pozůstalým.

P.S.: Ale konečně „patříme na Západ“, ne?!

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (9 votes, average: 4,89 out of 5)
Loading...
73 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)